I když už začínám zapomínat a moje paměť není co bývala, na to, kdy začala má obliba begonií si pamatuji docela dobře. Bylo to ve třetí třídě, kdy na okně stála jedna s většími, puntíkatými listy. Ulomil jsem z ní malou větev, která celkem snadno zakořenila. Byla myslím mou druhou rostlinou. Po takzvané mořské cibuli, ta byla první.Ta původní se ztratila v čase, ale přesně tu samou mám už nějakých jedenáct let na chodbě, kde vytrvale roste a kvete.
Dnes to bude o jiné begonii, vlastně novince, kterou mám teprve druhý rok. O begonii sutherlandii. Vím o ní už déle, třeba z pěkného článku Radky ze Zelených listů. Je také stabilně v nabídce nejméně jednoho našeho internetového obchodu s begoniemi. Bývá i v nabídce Sekce pěstitelů sukulentů, odkud jsem ji s nějakým tím sukulentem v loňském roce objednal.
Tedy hned po jejím objednání jsem začal pochybovat, zda jsem udělal správně. Rostliny od jednotlivých pěstitelů směřují k jednomu obětavci, který je shromažďuje, třídí podle objednávek a následně rozesílá těm, kteří si je objednali. Je jasné, že než všechno proběhne, uplyne nějaká doba, kterou sukulenty zdárně přečkávají. Ale begonie?
Dopadlo to podle očekávání, sukulenty došly v pořádku, begonie ve stavu, kdy by ji bylo nejlépe vlepit do nějakého herbáře, kdybych nějaký měl. Kousek stonku a nějaké listové řapíky i s kouskem jednoho listu vypadaly, že v nich ještě kousek života zbývá. Okamžitě jsem ji zasadil, zeminu pořádně prolil a přikryl průhledným plastovým kelímkem. Ještě jsem si pomyslel, že pokud ji oživím, začnu si sám sebe coby pěstitele považovat.
Jak vidíte z fotek, podařilo se. Možná to bylo více než mými pěstitelskými schopnostmi tím, že tato kytka bude pořádný nezmar. Také jsem tu její snahu ocenil, postavil jsem si ji v práci na stůl, hned vedle klávesnice. Asi i proto, že celá na mě působí optimistickým dojmem. Sotva se vzpamatovala, začala rozkvétat drobnými oranžovými květy, kterými nešetřila celé léto, až do podzimu.
To už jsem očekával, zda se v paždí listů, jak psala Radka, začnou objevovat malé hlízky. Začaly a to v docela velkém počtu. Vlastně to jsem zatím nezmínil. Begonie sutherlandii je begonie hlíznatá. Tedy na podzim, kdy přestane kvést a ty malé hlízy vyrostou do velikosti, kdy začínají opadávat je třeba přestat zalévat. Rostlina uschne a hlíza přezimuje.
Já odnesl květináč domů. Do kumbálu, kde je přes zimu nižší teplota. Ty malé hlízy jsem dal do krabice a postavil vedle květináče. Docela jsem byl zvědav, jak z nich porostou nové rostliny. Jenže Martin v kumbálu uklízel a krabici buď dobře uklidil, nebo vyhodil. Byl jsem rád, že zůstala alespoň hlíza původní rostliny. Zasazená do nové země začala růst jako z vody a od té doby byla dvakrát vyfocená. Opět sedí vedle klávesnice počítače a kvete a kvete.
Co o ní ještě napsat. Pochází z Tanzánie, Konga a jihu Afriky kde roste v lesním podrostu. Šťávu z jejích stonků a listů domorodci používají k léčení pálení žáhy. Při jejím pěstování je myslím vhodná propustná zemina. Neměla by vysychat, ani být přelitá, prostě tak akorát. Západní okno, kam jde slunce až v pozdějších odpoledních hodinách té mé myslím docela vyhovuje. Tak letos si ty nové hlízky budu muset ohlídat, abych příští rok zjistil, jak z nich tato sympatická kytka poroste.
2 komentáře:
Hezká barvička, optimistická, Eva
Máte krásný exemplář. Mě se nedaří pěstovat, z loňských pěti kusů přežily dvě rostliny. Uvidíme, jak to dopadne letos.Standa
Okomentovat