Znovu po roce kvetly Tilandsie ionantha a tenuifolia.Minulý týden v neděli jsem Martina poprosil o jejich vyfocení. Namítal, že ty dvě už fotil tolikrát. Řekl jsem, ať mě tedy naučí fotit s jeho zrcadlovkou, že si kytky budu fotit sám. Na to moudře uznal, že bude jednodušší, když ty tilandsie vyfotí sám. S opakovaným vysvětlováním jak ten jeho foťák ovládat by měl podstatně víc práce. Fotky by stejně lepší nebyly.
Je pravda, že tyto dvě tilandsie už se fotily vícekrát. Možná i proto, že celkem spolehlivě každým rokem kvetou. Fotky jsou pokaždé trochu jiné a opakování je přece matka moudrosti.Tak opakovaně připomínám, jak tilandsie pěkně kvetou.
Musím ale dodat, že uteklo šest dnů a ta krása, kterou vidíte na fotkách je dnes už téměř pryč. Ionantha je sice stále vybarvená, ale její fialové květy už uvadly. Tenuifolii sice nějaký schopný květ zbývá, ale také to není, co před týdnem.
Na druhou stranu už pár týdnů před samotným kvetením se zelená ionantha zbarvila pěkně do červena a výrazně zbarvený květní klas na tenuifolii vypadal pěkně pěkných pár týdnů, než se otevřel první modrý kvítek.
Také přiznávám, že i když mě potěší jakékoliv kvetení tilandsie, nebo voskovky,není to už takové, jako při tom úplně prvním kvetení. Tak to v životě chodí, to “poprvé” má své neopakovatelné kouzlo. První láska, první setkání s mořem, první rockový koncert a můžeme zavzpomínat na další a další poprvé.
Ale to po x-té, i když už to nemá kouzlo nového, to je zas taková jistota a ta je v životě také třeba. Chtěl jsem dnes psát zas jednou o nějakých zkušenostech s tilandsiemi, konkrétně s pěstováním v paneláku. Zas to bude opakování, ale pro případ, že by dnešní fotky třeba někoho inspirovali k většímu zájmu o tyto rostliny.
Předpokladem úspěchu k jejich pěstování je dostatek světla, přiměřená zálivka, tedy rosení (může být i máčení) v pokud možno měkké vodě. Plzeňská vyhovuje většině převařená a pochopitelně na pokojovou teplotu vystydlá. Myslím, že by přežily i tu nepřevařenou.
To rosení je závislé na ročním období, teplotě a množství světla. Tilandsie spíš uhnijí, než uschnou, ale nemá cenu je trápit žízní. Kolega z práce rosil T. caput-medusae jednou za týden, ještě občas na to zapomněl. A vydržela to dva roky.
Myslím, že od jara do poloviny podzimu neuškodí rosení třikrát týdně (může být třeba i každý den, pokud je teplo a světlo). Tilandsiím asi nejvíc prospívá pěstovat je coby epifyt, kdy zavěšené po rosení mají možnost brzy oschnout.
Mají také rády čerstvý vzduch, časté větrání. Přes zimu, kdy je pro ně nejnáročnější období je nevhodnější držet je v relativních chladu, zálivka podle teploty (v paneláku rosím v menší míře dvakrát týdně, možná by stačilo jednou).
Jestli mohu ještě jednu radu na závěr. Bohužel, mám ji ze své vlastní zkušenosti. Tilandsie se lehce mohou stát návykovými kytkami, kterých chceme víc a víc.Myslím, že při určitém množství kvantita převálcuje kvalitu, alespoň při pěstování v bytě. A to by nemělo být cílem.
A jestli máte ještě chvíli čas, posílám odkazy na malý vzpomínkový koncert Petra Nováka.
Žádné komentáře:
Okomentovat