Gasteria baylissiana patří k mým oblíbeným sukulentům. Je malá, pohledná a nenáročná. Tedy vždy to tak nebývalo. Nevím, jestli už jsem ji koupil s kořenovkou, nebo jak se těm červcům správně říká, nebo jestli ji chytila od nějakého již napadeného souseda.
Bylo docela smutné vidět, jak stále víc a víc živoří. Potom mi napadlo přesadit ji a uviděl jsem zbytky kořenů napadené a obalené tím nechutným hmyzem. Nastala delší anabáze v boji o její život, kdy jsem zkoušel několik rostlin oddělených z původního trsu jednotlivě pěstovat.
Jedna přežila. Díky pro mě zásadnímu objevu přípravku Careo, a jeho účinkům proti vlnatce a kořenovce, kterému vděčím za záchranu mnohých sukulentů. Dnes už je z ní zas “trs” čtyř poměrně vzrostlých gasterií s nějakým mrňousem k tomu. Tedy zachovávají si velmi přijatelné rozměry několika centimetrů.
Na asi dva měsíce starých fotkách je zachycena s prvním letošním květenstvím, od té doby následovaly ještě tři další. Květy připomínají malé, kulaté lampionky. Co je na této gasterii asi nejzajímavější je povrch jejích listů. Je hustě pokryt světlými bradavičkami. Celá rostlina působí hezky a zajímavě.
Gasterii baylissianu mám umístěnou na okenním parapetu, před ní sice stojí jedna větší haworcie, která ji trochu stíní, ale světlo má snad dostačující. Zálivka jednou týdně, v zimě spíš pár symbolických kapek.
Jako asi všechny gasterie pochází z Jihoafrické republiky, z provincie Východní Kapsko, konkrétně z národního parku Addo Elephant. Jméno získal na počest sběratele a příznivce sukulentů plukovníku Roye Baylisse.
1 komentář:
Inu fešanda, asi taky máme. Ty názvy sukulentů mi utíkají z hlavy, zítra se podívám. Eva
Okomentovat