Když jsem v loňském prosinci představil madagaskarský epifyt Medinillu sedifolii, chyběla k jejímu alespoň částečnému obrazu jedna podstatná věc, její květ.
Přiznám se, že mně samotnému nebylo jasné, zda někdy v podmínkách paneláku vykvete. Vlastně jsem si jen přál, aby zvládla další zimní měsíce a dožila se jara.
I v zimě mám přes noc okno v pokoji pootevřené, bez toho by se mi s tím množstvím kytek špatně spalo. Teď už je jedna třetina okna od konce jara na noc vždy dokořán.
Kytky tedy mají dostatek čerstvého vzduchu, ale v zimě i nižší teplotu. Jak jsem se přesvědčil, medinile to neuškodilo. Přes tu zimu ji stačilo většinou rosit každé ráno jednou denně. Ale jak začalo jaro a začala pomalu přirůstat, dávala svraštělým povrchem svých malých lístků najevo, že jedno napití denně ji rozhodně nestačí.
Tak rosím ještě podruhé kolem páté odpolední. Když výjimečně zapomenu, je mi to následující ráno jejími lístky hned připomenuto. Koho by bavilo stále si pamatovat, že jeden epifyt musí být opečovávaný dvakrát denně. Tak jsem si kolikrát v duchu říkal, počkej ty mrcho, až vykveteš, tak půjdeš. Nemyslel jsem to sice tak úplně vážně, ale do konce života být kvůli jedné kytce, jak se říká uvázaný jako pes u boudy, bych nechtěl. Také doufám, že si ještě někdy užiji alespoň týdenní dovolenou a to by tato kytka bez přísunu vody nezvládla.
Vlastně o ní a o jejích životních pochodech mnoho nevím. V loňském roce jsem zkusil dvě větvičky ustřihnout a nechat zakořenit ve vodě, ale žádný kořínek nevyrostl, naopak opadaly všechny lístky. Možná to chtělo do vody nějaký stimulátor, třeba to chtělo jen hodně vlhký rašeliník. Co jsem se dočetl, Medinila sedifolia se často pěstuje v závěsných květnících.
Často jsem také na internetu při hledání informací o ní narazil na stížnost, že krásně rostoucí a kvetoucí medinila najednou opadala a rozloučila se. Možná mohlo být důvodem opomenutí zálivky, nebo naopak přelití.
Před pár týdny jsem při rosení na rostlině objevil dvě poupata. Ne tam, kde bych je očekával, ale na zadní, od světla obrácené straně, tak jako by se schovávala, aby nebyla vidět. Hned mě napadla ta souvislost s mým vyhrožováním. To, že kytky nějakým způsobem mohou číst naše myšlenky nikdo nepotvrdil, ani nevyvrátil. Pokud je to velký nesmysl, myslím, že lidé mnohdy věří ještě větším.
Kvetení mně každopádně udělalo radost. Další bod květu mohu připsat za jeho příjemnou ovocnou vůni. Martinovi připomínala ovocné bonbony Lipo. Když už tedy vykvetla, měl jsem předsevzetí pokusit se zastat práci včely nebo jiného hmyzu a květ opylit. Ale když jsem viděl, že namísto přehledného uspořádání blizny, pestíku a tyčinek jakési divné ostruhy, bylo mi jasné, že se o to nebudu ani pokoušet.
Po týdnu je květ uvadlý, druhý se ale na otevření chystá. Na fotkách můžete zaregistrovat povlak minerálů z vody vysrážený na lístcích rostliny. Vodovodní voda, byť převařená tu dešťovou těžko nahradí. Ale i s ní to zatím jde.
Hezky vám kvete, Eva
OdpovědětVymazat