Ceropegia woodii

Dnes to bude o tom “nejběžnějším” a nejznámějším svícníku, Ceropegii woodii. V době přibližně před třiceti lety, kdy jsem její řízek poprvé dostal, pro mě byla zcela neznámou rostlinou. Padla mi do oka na první pohled.

Nic jsem o ní nevěděl, něco málo jsem si vyhledal v knize o pokojových rostlinách. Asi spíš šťastnou náhodou jsem ji umístil na místo, kde měla dostatek světla. To spolu s občasnou zálivkou a někdy asi i s občasným přelitím docela stačilo, aby se skromnému svícníku dobře dařilo.

Před dvanácti lety, když jsme se přestěhovali na nové pracoviště, kde bylo světla na chodbách u schodiště téměř až moc, jsem se rozhodl do jednoho truhlíku nasázet společně červeně kvetoucí episcii a tento svícník. Doma přibyly v té době nějaké “zajímavější” kytky a na tyto dvě, za léta už trochu okoukané, najednou nezbylo místo.

Vlastně si na novém místě díky tomu světlu dost polepšily. Episcie od jara do podzimu kvetla, možná dvoumetrové stonky svícníku vysely dolů, také obsypané těmi zvláštními, pro někoho zřejmě svíčce podobnými květy. Domnívám se, že díky svým květům přišla tato ceropegie k svému českému jménu.

V  té době se i na rostlinách v práci rozšířila vlnatka. Není mi známo, jak si ta bestie vybírá kytky, které ji chutnají i jak se na ně přesouvá, přeplazí, nebo přeleze. Faktem je, že všechny ceropegie jsou pro vlnatku maximální pochoutka. A tak se na ní také objevila.

Možná i to způsobilo, že si zřejmě některá z kolegyň dala tu práci a jednoho dne všechen svícník z truhlíku vytrhala. To, že jsem ho při pravidelné cestě po schodišti nevídal možná způsobilo, že se mi po něm začalo po pár letech trochu víc stýskat. Jediný svícník, který zbyl v budově našeho pracoviště zbyl u jedné kolegyně a kamarádky, které jsem dal před léty jeho řízky.

A tak jsem se v červnu letošního roku rozhodl, že bych přece jen o ten svícník, který jsem sám kdysi dostal od tehdejšího dobrého kamaráda zas přiřadil ke svým kytkám - stálicím. Poprosil jsem o jeden výhonek, rozstříhal ho na sedm kousků, které ve vodě všechny zakořenily. V té vodě jim hned začaly růst nové listy, asi by se dal pěstovat i takto. Některé sukulenty jsou tak skromné, že dlouhá léta přežijí i ve vodě. Z mé zkušenosti například některé voskovky a dischidie, sansevierie trifasciata (tchýnin jazyk). Pochopitelně je lépe poskytnout jim pro jejich růst pokud možno lepší prostředí, i když těm vyjmenovaným hydroponie docela vyhovuje.

Dnes tedy předkládám pár obrázků návrátivšího se  svícníku i s prvním malým květem, než příliš vyroste a bude na focení moc dlouhý.    

https://youtu.be/abGe6uM9Ias?list=RDabGe6uM9Ias