sobota 24. září 2016

Tillandsia araujei var. minima - nové fotografie

Tak už tu máme zas podzim. Vzpomínám si, jak jsem první jarní den říkal, kolik času mají kytky na to, aby se po zimě dostaly zas do formy. Ne, že by už byly ty tmavé dny, kdy je obloha zatažená a slunce se dlouhý čas neukáže. Právě dnes je krásný den plný slunce. Ale dny jsou kratší, noci delší.


Na většině kytek je vidět, jak jim to slunce a světlo udělalo dobře. Tedy ne na všech. V týdnu jsem objevil, že nejmenší z mých voskovech, Hoja curtisii se se mnou asi rozloučila. Ostříhal jsem pár jejích výhonů potenciálně ještě  schopných vzkříšení. Doplatila na své bujněji rostoucí sestřenice, které ji přerostly a stínily tak dlouho, až řekla dost.


Problém omezeného prostoru, se kterým se my, okýnkáři pěstující kytky v bytech setkáváme. Pěstování rostlin je jistě bohulibý koníček, někdy až vášeň. Na světě je tolik zajímavých rostlin, se kterými by bylo milé a zajímavé se setkat a poskytnout jim trochu místa a péče ve své blízkosti. To místo, to je právě v bytech jedno z největších omezeních našeho zájmu.


Snad je to i z nouze cnost, ale konečně mně došlo, že každá nová další kytka je jistou potencionální pohromou pro ty, které už mám. I když každé jaro nastává neodolatelné puzení pořídit si zas nějaké nové kytky, letos jsem se ovládal asi nejvíc za posledních pár let. Tedy ovládal? Chtěl jsem si objednat tři voskovky a rozhodl se, že na sebe budu tvrdý a objednám jen jednu. Sotva jsem ji objednal, začal jsem na ty dvě ostatní myslet tak usilovně, nemohouce si je vyhnat z hlavy, až jsem si je týden na to stejně objednal.


Možná to byla náhoda, možná mi vyšší moc dala najevo, jak se věci mají. Pošta ty dvě zbývající voskovky (téměř identické) doručovala z Polska místo dřívějších tří až čtyř dnů podstatně déle. Takže jsem si pro ně osmý den, kdy byly na cestě a kdy jsem si vytelefonoval kde jsou, šel do nějakého skladu balíků, kde jsem je převzal nejméně o den dříve, než by byly doručeny. Řízky byly vysušené, většina listů opadala. Sice se mi je po dvou měsících opečovávání podařilo zachránit. Jedna se chytla, ta druhá, které v době kdy dorazila zbyl jediný list stále nic moc.  Tak po této zkušenosti jsem na další objednávání voskovek ztratil chuť na hodně dlouhou dobu.


Objednal jsem si po dlouhé době tři tilandsie. Xerographicu, která se se mnou už jednou rozloučila a dvě různé bulbosy. I ta nová xerographica mě utvrzuje v tom, že to není pro pěstování v bytě ideální tilandsie. O těch bulbosách někdy příště.


Přiznám se ještě k jedné nové begonii. O její list jsem si řekl vlastně ani nevím proč na jedné služební cestě. Zakořenil a po dosti dlouhé době vyrazily i listy. Je to taková ta pokojová listová begonie s hladkými, kulatými hnědozelenými listy, kterou vídám už desítky let. No,tak teď ji v práci vidím pět dnů v týdnu.


Teď jenom něco k dnešním obrázkům. Po nějakém tom roce zas vykvetla Tilandsie araujei var.minima. Už jsem o ní psal. Berte to tak, že byt je opravdu prostorově omezený a já se rozhodl, že dám prostor těm kytkám, kterým se v bytě daří. V paneláku se se mnou některé tilandsie rozloučily, některé dá se tak napsat zdegenerovaly a tak tak přežívají.


Zatím nemám na to ty živořící vyhazovat i když jednou k tomu stejně bude muset dojít. U těch, jejichž fotky se objevují opakovaně je předpoklad, že se jim v bytě daří celkem dobře a jsou tudíž pro pěstování v těchto podmínkách celkem vhodné.

Když už nebyla žádná nová kytka tak přikládám odkaz na jeden “nový hudební objev”, tedy alespoň pro mě.

sobota 17. září 2016

Gasteria vlokii

Začátkem srpna letos už podruhé rozkvetla Gasterie vlokii. To je vždy z malého, nenápadného sukulentu rázem jiná, mnohem hezčí kytka. Tak jsem ji zkusil vyfotit.


Jak se focení povedlo i nepovedlo vidíte na fotkách. Protože nepatřím mezi ty úplně  šikovné, pro květenství gasterie mělo mé focení rozměr takřka tragický. To vysoké květenství kytky, jinak opřené o okno, lehký plastový květináč převážilo, kytka spadla a květenství se ulomilo.


Zas taková tragédie to ale nebyla, kytka dokvetla ve vodě v nádobce od nefunkčního postřikovače. Myslím, že květy gasterií by se mezi řezané květy nemělo začleňovat, ale na druhé straně v té vodě kvetla ještě docela dlouho.


Na fotkách je vidět ještě jedna zajímavost, tedy alespoň pro mě. Na začátcích stonků květenství, jak toho minulého, tak toho, co se mi ke konci kvetení podařilo ulomit, je něco malého, podobného malým listům této gasterie. Zdá se mi, že zde vyrůstají mladé rostliny. To jsem zažil opakovaně u jednoho křížence aloe a gasterie, tam se ale rostlina začala vyvíjet až na samém konci květenství. Na závěry je ještě brzo, zatím se tam ty listy stále drží, snad se i nepatrně zvětšují.


Květy a květenství Gasterie vlokii jsou v poměru k menší velikosti rostliny celkem velké. Myslím, že jsou to jedny z nejhezčích květů, mezi gasteriemi.


Čím je tato celkem nenápadná rostlina ještě zajímavá. Byla objevena v roce 1984 ve výšce 1946 m.n.m.. Běžně se vyskytuje ve výškách 1000 - 1500m.n.m.. Pochopitelně jako ostatní příslušníci tohoto rodu na jihu Afriky. Ve vyšších polohách, kde se nachází, se střídají vyšší i docela nízké teploty, občas napadne i sníh. Gasterie vlokii by podle informací na internetu měla spíš růst v zastíněných místech. V práci na okně na ni svítí slunce docela dost, zatím nevypadá, že by tím nějak trpěla, snad jsou její listy trochu více vybarvené.


Jak je vidět, je to celkem odolná gasterie. Důkazem snad je i to, že při přiměřené zálivce jednou týdně už několikrát odnožila a pravidelně kvete.


Objevitelem této gasterie je botanik s ryze českým křestním jménem Jan Vlok. Po něm je také pojmenována. Chcete li si o něm něco přečíst a vidět ho na fotografii i s jeho paní, zde je odkaz: http://www.georgeherald.com/news/News/General/3266/Botanist-honoured


Dnes se místo obvyklého odkazu na nějakou písničku rozloučím odkazem na jednu zajímavou inspirativní přednášku. Odkaz na ni jsem dostal tento týden a tak se mi líbila, že ho pro případné zájemce o kvalitu života a snad i jeho prodloužení, přeposílám.


středa 14. září 2016

Tillandsia capitata minor - má nejoblíbenější tilandsie?

Někdy na jaře letošního roku byla v Sekci pěstitelů sukulentů vyhlášena anketa o 30 nejoblíbenějších sukulentních rodů. I když jsem si byl téměř jistý, že mé oblíbené tilandsie a voskovky se mezi prvními místy vyskytovat nebudou, byl jsem zvědavý, který z těch rodů zvítězí.


Vítězem se staly Euphorbie. I když jsou mezi nimi krásné druhy, jejich vítězství bylo pro mě trochu překvapením. Na vítěze bych typoval spíš Aloe, která se umístila na místě druhém. Potěšilo mě čtvrté místo Haworthií i to, že o čtrnácté až sedmnácté místo se spolu s Welwischií dělily mé oblíbené Gasterie, Sempervivum a Sedum.


Ty netřesky mám tak rád, že bych jim pro jejich krásu a zároveň skromnost to první místo přál.
Tillandsia se umístila mazi 31. a 36. místem, Hoya se s dalšími dělila o 46. až 61. místo. Žádná sláva, ale na druhé straně potěšující, že nebyly zapomenuty.


Přiznám se, že i když takové soutěže a volby těch nejkrásnějších a nejoblíbenějších, ať už se to týká lidí, nebo kytek považuji jen za další hry a snahy seřadit něco neseřaditelného, také mám své nej. Asi to my lidé máme v sobě.


Zrovna nedávno jsem Martina přemluvil k focení mé zřejmě nejoblíbenější tilandsie. Ta byla už vyfocena několikrát před tím. Ty dnešní fotky jsou fotky jejích potomků, tedy rostlin, které začaly svůj život u mě v bytě. A jako jeden ze zásadních faktorů, které z bytu dělají domov si pár obrázků zaslouží.


Jejich předek přišel možná před čtrnácti lety z Moravy a odkud měly původ jeho předešlé generace, nemám tušení. Nevím, zda název Tillandsia capitata minor je ten správný. Když si zadám tento název do vyhledávače, vypadnou na mě jen Martinovo starší fotky této rostliny.


Tak musím přiznat, že o ní vlastně nic nevím. Možná i pro to je pro mě víc tajemná a zajímavá. Na druhou stranu za ta léta, co s námi v bytě žije a dá se říct, že nijak neživoří, je pro mě už důvěrně známou bytostí. Vím, že k životu potřebuje světlé místo na okně, rosení podle roční doby dva až čtyřikrát týdně. Její tvar jakoby navrhoval nějaký výtvarník, ty křivky jejích listů jsou velmi pěkné.


Někdy přemýšlím, v čem je podstata jejího života. Kdyby ji někdo “rozebral” po jednotlivých listech, zůstaly by jen ty listy, možná kousek stonku. Na druhou stranu přemýšlet o podstatě života a o jeho vzniku, to je možná to samé, jako kdyby chtěl mravenec přemýšlet o konstrukci a funkci vesmírné rakety. Možná ještě těžší. Tu raketu už vědci spočítali a postaviliI. Život zatím dokonale ani nevysvětlili, natož aby vytvořili. O to větší důvod si zázraku života víc cenit a všeho živého si víc vážit. I když se jedná jen o život “obyčejné” rostliny.


       

sobota 3. září 2016

Tillandsia funckiana - dvojitý květ

O dnešní příspěvek si Tilandsie funckiana “řekla” sama. Před nějakým časem se jedna odnož
z trsu začala červenat. Známka blížícího se kvetení. Po čase na mě nevykoukl typický červený zobák, ale hned dva.

Tilandsie funckiana doposud kvetla vždy jen jedním květem z jedné odnože. Dvojité kvetení je vzácnější, setkal jsem se s ním poprvé a tak hned poprosil o jeho zvěčnění.


Na fotce také uvidíte, jak vypadá taková tilandsie, kterou zakoupíte coby jeden výhonek zhruba po deseti letech. Odhaduji, že tato funckiana je u mě tak těch devět, deset let. Myslím, že fotka jejího trsu byla i ve článku o ní z května 2013, tak je vidět, jak povyrostla i od té doby.


Z fotky je vidět, že celý trs už drží jen na “vlásku”, tedy na dávno opelichaném starém stonku.
Z toho lze usuzovat, že tilandsie jsou z kvalitního, pevného materiálu. Dalším faktem je, že po ještě nějakém tom přírůstku už to ten stonek nemusí vydržet a celý trs upadne.


V přírodě, ve Venezuele, kde roste většinou na skalách jsou k nim možná trsy této tilandsie svými kořeny víc přichyceny. Myslím, že pokud trs přeroste, stejně spadne. Napadá mě trochu souvislost se vším, co roste, dosahuje svého vrcholu a úpadku. Tedy také nějakého pádu, upadání a padání.


V přírodě to má funckiana jistě pojištěné hojným potomstvem nejen v podobě odnoží, ale i semen. Koloběh života tilandsie může pokračovat. V našich bytech je ta budoucnost tilandsií ale i jiných rostlin vždy s velkým otazníkem. Rostliny v bytech jsou odkázáni na naší péči a tu si užívají tak dlouho, dokud se jim dostává. Ale jak vidíte, tato funckiana jí má zatím dost.