Tak už tu máme zas podzim. Vzpomínám si, jak jsem první jarní den říkal, kolik času mají kytky na to, aby se po zimě dostaly zas do formy. Ne, že by už byly ty tmavé dny, kdy je obloha zatažená a slunce se dlouhý čas neukáže. Právě dnes je krásný den plný slunce. Ale dny jsou kratší, noci delší.
Na většině kytek je vidět, jak jim to slunce a světlo udělalo dobře. Tedy ne na všech. V týdnu jsem objevil, že nejmenší z mých voskovech, Hoja curtisii se se mnou asi rozloučila. Ostříhal jsem pár jejích výhonů potenciálně ještě schopných vzkříšení. Doplatila na své bujněji rostoucí sestřenice, které ji přerostly a stínily tak dlouho, až řekla dost.
Problém omezeného prostoru, se kterým se my, okýnkáři pěstující kytky v bytech setkáváme. Pěstování rostlin je jistě bohulibý koníček, někdy až vášeň. Na světě je tolik zajímavých rostlin, se kterými by bylo milé a zajímavé se setkat a poskytnout jim trochu místa a péče ve své blízkosti. To místo, to je právě v bytech jedno z největších omezeních našeho zájmu.
Snad je to i z nouze cnost, ale konečně mně došlo, že každá nová další kytka je jistou potencionální pohromou pro ty, které už mám. I když každé jaro nastává neodolatelné puzení pořídit si zas nějaké nové kytky, letos jsem se ovládal asi nejvíc za posledních pár let. Tedy ovládal? Chtěl jsem si objednat tři voskovky a rozhodl se, že na sebe budu tvrdý a objednám jen jednu. Sotva jsem ji objednal, začal jsem na ty dvě ostatní myslet tak usilovně, nemohouce si je vyhnat z hlavy, až jsem si je týden na to stejně objednal.
Možná to byla náhoda, možná mi vyšší moc dala najevo, jak se věci mají. Pošta ty dvě zbývající voskovky (téměř identické) doručovala z Polska místo dřívějších tří až čtyř dnů podstatně déle. Takže jsem si pro ně osmý den, kdy byly na cestě a kdy jsem si vytelefonoval kde jsou, šel do nějakého skladu balíků, kde jsem je převzal nejméně o den dříve, než by byly doručeny. Řízky byly vysušené, většina listů opadala. Sice se mi je po dvou měsících opečovávání podařilo zachránit. Jedna se chytla, ta druhá, které v době kdy dorazila zbyl jediný list stále nic moc. Tak po této zkušenosti jsem na další objednávání voskovek ztratil chuť na hodně dlouhou dobu.
Objednal jsem si po dlouhé době tři tilandsie. Xerographicu, která se se mnou už jednou rozloučila a dvě různé bulbosy. I ta nová xerographica mě utvrzuje v tom, že to není pro pěstování v bytě ideální tilandsie. O těch bulbosách někdy příště.
Přiznám se ještě k jedné nové begonii. O její list jsem si řekl vlastně ani nevím proč na jedné služební cestě. Zakořenil a po dosti dlouhé době vyrazily i listy. Je to taková ta pokojová listová begonie s hladkými, kulatými hnědozelenými listy, kterou vídám už desítky let. No,tak teď ji v práci vidím pět dnů v týdnu.
Teď jenom něco k dnešním obrázkům. Po nějakém tom roce zas vykvetla Tilandsie araujei var.minima. Už jsem o ní psal. Berte to tak, že byt je opravdu prostorově omezený a já se rozhodl, že dám prostor těm kytkám, kterým se v bytě daří. V paneláku se se mnou některé tilandsie rozloučily, některé dá se tak napsat zdegenerovaly a tak tak přežívají.
Zatím nemám na to ty živořící vyhazovat i když jednou k tomu stejně bude muset dojít. U těch, jejichž fotky se objevují opakovaně je předpoklad, že se jim v bytě daří celkem dobře a jsou tudíž pro pěstování v těchto podmínkách celkem vhodné.
Když už nebyla žádná nová kytka tak přikládám odkaz na jeden “nový hudební objev”, tedy alespoň pro mě.
