Někdy na jaře letošního roku byla v Sekci pěstitelů sukulentů vyhlášena anketa o 30 nejoblíbenějších sukulentních rodů. I když jsem si byl téměř jistý, že mé oblíbené tilandsie a voskovky se mezi prvními místy vyskytovat nebudou, byl jsem zvědavý, který z těch rodů zvítězí.
Vítězem se staly Euphorbie. I když jsou mezi nimi krásné druhy, jejich vítězství bylo pro mě trochu překvapením. Na vítěze bych typoval spíš Aloe, která se umístila na místě druhém. Potěšilo mě čtvrté místo Haworthií i to, že o čtrnácté až sedmnácté místo se spolu s Welwischií dělily mé oblíbené Gasterie, Sempervivum a Sedum.
Ty netřesky mám tak rád, že bych jim pro jejich krásu a zároveň skromnost to první místo přál.
Tillandsia se umístila mazi 31. a 36. místem, Hoya se s dalšími dělila o 46. až 61. místo. Žádná sláva, ale na druhé straně potěšující, že nebyly zapomenuty.
Přiznám se, že i když takové soutěže a volby těch nejkrásnějších a nejoblíbenějších, ať už se to týká lidí, nebo kytek považuji jen za další hry a snahy seřadit něco neseřaditelného, také mám své nej. Asi to my lidé máme v sobě.
Zrovna nedávno jsem Martina přemluvil k focení mé zřejmě nejoblíbenější tilandsie. Ta byla už vyfocena několikrát před tím. Ty dnešní fotky jsou fotky jejích potomků, tedy rostlin, které začaly svůj život u mě v bytě. A jako jeden ze zásadních faktorů, které z bytu dělají domov si pár obrázků zaslouží.
Jejich předek přišel možná před čtrnácti lety z Moravy a odkud měly původ jeho předešlé generace, nemám tušení. Nevím, zda název Tillandsia capitata minor je ten správný. Když si zadám tento název do vyhledávače, vypadnou na mě jen Martinovo starší fotky této rostliny.
Tak musím přiznat, že o ní vlastně nic nevím. Možná i pro to je pro mě víc tajemná a zajímavá. Na druhou stranu za ta léta, co s námi v bytě žije a dá se říct, že nijak neživoří, je pro mě už důvěrně známou bytostí. Vím, že k životu potřebuje světlé místo na okně, rosení podle roční doby dva až čtyřikrát týdně. Její tvar jakoby navrhoval nějaký výtvarník, ty křivky jejích listů jsou velmi pěkné.
Někdy přemýšlím, v čem je podstata jejího života. Kdyby ji někdo “rozebral” po jednotlivých listech, zůstaly by jen ty listy, možná kousek stonku. Na druhou stranu přemýšlet o podstatě života a o jeho vzniku, to je možná to samé, jako kdyby chtěl mravenec přemýšlet o konstrukci a funkci vesmírné rakety. Možná ještě těžší. Tu raketu už vědci spočítali a postaviliI. Život zatím dokonale ani nevysvětlili, natož aby vytvořili. O to větší důvod si zázraku života víc cenit a všeho živého si víc vážit. I když se jedná jen o život “obyčejné” rostliny.
Žádné komentáře:
Okomentovat