Už nějakých patnáct let je jednou z mých každodenních ranních činností rosení tilandsií. Ze začátku jich nebylo mnoho a byla to pro mě vždy radostná činnost. Později, jak tilandsií přibývalo, se rosení prodlužovalo z pár minut na hodinu i déle. Už to taková radost nebyla.
A současný stav? Každé ráno mě čeká jedno okno a z radosti je spíš povinnost. Také častěji přemýšlím o tom, jaké by to bylo pěkné, mít těch kytek méně.
Situaci zatím zachraňují moji oblíbenci. Na ty se vždy těším a naštěstí je na každém ze tří oken takových favoritů pár. To je i případ dnes představené tilandsie, tenebry.
Malá tilandsie s dvouřadým uspořádáním listů. Po pěti letech má celý její trsík na délku jedenáct centimetrů, na výšku necelých sedm a jednotlivé listy měří na délku tak čtyři centimetry.
Z toho mála, co jsem o ní na internetu našel jsem se dozvěděl, že pochází z Argentiny, kde by měla růst na skalách ve výškách mezi 850 - 1900 m.n.m.. Také to, že by její malý, hnědý květ měl silně vonět. U mě kvetla už dvakrát, ale ať jsem čichal, jak jsem čichal, moc jsem toho necítil. Možná takový slabý náznak. Ale kvetla vždy v zimě, kdy měla málo světla a on ten panelák, co si budeme povídat, nejen těm tilandsiím, to nejvhodnější prostředí k životu nenabízí.
Na druhou stranu Tilandsie tenebra i v něm vypadá celkem spokojeně a zdá se, že nestrádá. Místo má přímo u skla okna, kam jde nejvíc světla i odpoledního slunce. To její místo je v horní části okna, kde je přes léto pěkné vedro. V tomto období dostane svůj příděl vody možná i pětkrát týdně, v zimě nejméně dvakrát.
Těch pět rosení během jednoho týdne se může zdát trochu přehnané, na druhou stranu, co by jeden neudělal pro jednoho ze svých velkých tilandsiových oblíbenců, který ho motivuje k tomu, aby to se všemi ostatními tilandsiemi i přes někdy úmorné zalévání co nejdéle vydržel.
1 komentář:
Ta je parádní. Eva
Okomentovat