Procházka v přírodě

Před pár týdny jsem vyplňoval dotazník týkající se psychické pohody. Už si přesně nepamatuji znění otázek, ale jedna se dotazovala ve smyslu, co děláte, když je vám nejhůř a druhá, co děláte, když je vám nejlépe. Po pravdě jsem odpověděl a odpověď byla pro obě stejná - jdu se projít do přírody.

V poslední době se s tvrzením  o prospěšnosti procházek a chůze setkávám dost často, naposled dnes na internetu, kdy jsem se dozvěděl, že chůze a procházky jsou lepší prevencí demence než luštění křížovek a sudoku.

Chůze se doporučuje pro zlepšení zdraví, pro zlepšení nálady, no nechci, aby ten dnešní příspěvek vypadal jako agitka do turistického kroužku. Do toho jsem tedy na základní škole také vstoupil, abych se záhy přesvědčil, že hromadně organizované akce nejsou nic pro mě.

Vlastně si myslím, že má obliba chůze začala kvůli přírodě. Už v tom dětském věku mě přitahovaly rostliny a živočichové a ty se nacházely vždy kousek za městem a bylo k nim třeba dojít. Časem se i chůze samotná stávala oblíbenou činností a vzhledem k tomu, že mě nikdy nelákaly sporty, tak ji mohu být vděčný i za to, že jsem fyzicky nezakrněl.

K dnešním fotkám. 28.října, státní svátek. Pro některé příležitost na veřejnosti agitovat proti někomu, nebo pro někoho. Pro jiné třeba příležitost k návštěvě nějakého kulturního zařízení, které tady v Plzni v tento den nabízí vstup za symbolických 28 Kč.

Uvažovali jsme o návštěvě ZOO a botanické zahrady, ale při představě davů, které napadne stejná myšlenka jsme nakonec toto sváteční dopoledne prožili kousek za městem, v místech blízko řeky Berounky.

Prý se má denně nachodit 10.000,- kroků. Tak tahle vycházka  jich obsáhla asi 18.000. No, počítání kroků může být zábava, motivace, pocit, že děláme něco pro sebe, pro své zdraví.

Ale pro mě je vždy o dost důležitější to setkání s přírodou, se stromy, občas i s nějakým zvířetem. Nedávno jsme se setkali s mlokem, posílám odkaz na video: https://youtu.be/diyERGgK4Cg

Les má své kouzlo v každou roční dobu, ale na podzim, když jsou zbarvené listy stromů a vše voní podzimem, spadaným listí, zemí a možná i houbami... Vzduch se se tak pěkně dýchá a v takové chvíli vlastně ani nepřijde myšlenka na to, že se pomalu krátí rok, blíží ze zima a do jara bude zas tak daleko.

Tak namísto nějaké exotické kytky z daleka dnes můžete vidět stromy, mech, kapradí, houby a přírodu z naší české krajiny. Je krásná a nezbývá, než si přát, aby taková i dále zůstala.