S tímto aloem jsem delší čas otálel. Líbilo se mi už nějaký ten rok, tedy v podobě mladé rostliny. Ale věděl jsem, že je po nějakém roce, na internetu je zmínka o pěti letech, rostlina svůj růst změní. A z podoby “otevřené knihy”, jak jsem také na internetu našel výstižné přirovnání růstu listů této rostliny v jejím mládí začne růst do obvyklé růžice.
V loňském roce na jaře jsem v nabídce Sekce pěstitelů zahlédl jednu haworcii, kterou mě někdo odcizil. Stýskalo se mi po ni (někdy o ni také napíšu) a tak jsem ji znovu objednal. A aby se po cestě v balíku v té tmě samotná nebála, objednal jsem ještě i Aloe suprafoliatu. Konečně u rostlin je i značka pěstitelů a tak jsem věděl, že tyto poslal do světa dál z Prostějova pan pěstitel A.Tomandl, jehož jméno je zárukou kvality.
Protože nabídka rostlin ze Sekce pěstitelů je v poměru cena a kvalita na trhu asi ta nejvýhodnější, objednal jsem za nějakou symbolickou desetikorunu hned dvě rostliny tohoto aloe, co kdybych jednu nějak nechtěně umořil.
Jak vidíte, zatím přežila obě aloe a uchovala si formu té otevřené zubaté knihy. Moc by se toho z ní přečíst nedalo, ale pohled na její “stránky” je pěkný.
Co jsem o ní na internetu vyčetl. Jak jinak, pochází z Afriky. Tedy z Jihoafrické republiky. Má patřit k těm odolnějším aloím, které žijí ve vyšších, chladnějších polohách skalnatých horských svahů. V nadmořské výšce 1000-1600 m.n.m.
Mám je na okně v práci, na jih, světla a slunce si užijí celý rok dost. Zasazené jsou do zeminy pro kaktusy a sukulenty. Zalévané vždy jednou týdně, v zimě tedy menším množstvím vody. Ale v místnosti je i přes zimu přes dvacet stupňů, u oken snad trochu méně.
Z toho, co jsem dále vyčetl je pro mě celkem příznivá informace, že Aloe suprafoliata by nemělo růst moc rychle. Tak snad na tom okně ještě nějaký ten rok vydrží, než se bude kvůli větší velikosti muset přestěhovat jinam.
Žádné komentáře:
Okomentovat