Dnes se dostávám k jedné z mých prvních haworcií. V době, kdy jsem ji po internetu objednával jsem vlastně neměl představu, jak vypadá. Nalákala mě na to slovo blackbeardiana. Jenže ani tomu slovu jsem pořádně nerozuměl. Myslel jsem si, že je to něco jako černý medvěd, ale on to má být černý vous. Představil jsem si ji jako temně zelenou, kompaktní růžice s pevnými, tvrdými listy.
První pohled na ni byl trochu zklamání, mladá, nevelká, světle zelená rostlina, měkké listy, po té černé, na kterou mě nalákala ani stopy. Asi proto, že jsem od ní potom už tolik nečekal, začala mě už jen příjemně překvapovat. Dobře přirůstala, přímo rostla do krásy, ty průsvitné listy s měkkými “ostny” měly něco do sebe.
Za chvíli ji byl plný květináč, že se ani nedalo ji zalévat shora a vodu celé roky dostávala do misky. Tedy dnes už ji mohu kápnout i trochu ze shora. Můj velmi pořádkumilovný kolega ji totiž otrhal všechny za ty roky uschlé listy, které ještě vidíte na fotkách.
Na těch fotkách je také vidět, že jejím listům nechybí jakýsi temný odstín, možná právě to je důvod k jejímu názvu. Zatímco některé jiné haworcie v průběhu roku prožívají viditelná období stagnace, většinou v létě, blackberdiana vypadá spokojeně celý rok.
Jako všechny haworcie chce dostatek světla. Na druhou stranu nemusí přímé slunce, hlavně to polední. Zálivka opatrná, jednou týdně. To se týká přes zimu vytápěných místností.
Mohu, možná už zbytečně zopakovat, že haworcie pocházejí z jihu Afriky. I když na své, téměř totožné nenápadné květy by asi těžko někoho nalákaly, co se týká jejich sukulentních těl, jejich rozmanitost je převeliká. Taková, že by si z té nabídky jistě vybral každý příznivce rostlinného světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat