Téměř před týdnem, poslední listopadovou neděli, se otevřel první květ poměrně velkého květenství Hoji imperialis. Hoja imperialis nekvetla minulý, ani předminulý rok. Už jsem si začínal myslet, že to několikeré kvetení v roce 2013 se snad ani už opakovat nebude.
Letos vykvetla už jednou začátkem léta. Z více poupat na květenství jich postupně většina opadala. Zbyly asi jenom tři, které dorostly a otevřely se.
Na konci září se těsně pod stropem začalo vyvíjet další květenství. Zdálo se, že je na ně už trochu pozdě, světla a slunce ubývalo. Navzdory tomu se květenství zvětšovalo a naděje, že by kvetení mohlo úspěšně proběhnout byla větší a větší.
No, vždy je něco za něco. V tomto případě jsou květy, za to pozdní kvetení, velmi málo vybarvené. Na druhou stranu, i tak mají něco do sebe. Nakonec, tato voskovka kvete v různých barvách a v jejich různé intenzitě, závisející na dostatku světla a slunce.
Počítal jsem květy, ale nějak se nemohl dopočítat. Je jich nejméně třináct, možná i o jeden více. Velikost mezi osmi a devíti centimetry, celé květenství dosahuje tak dvaceti centimetrů.
Květy vypadají jako z porcelánu, i takto světlé stojí za to.
Když už jsem představil jedno květenství právě ubíhajícího týdne, přidám i druhé z téže doby. Začátkem tohoto týdne rozkvetla i Hoja tomsonii, bylo to letos už její třetí podzimní kvetení a květů bylo více, než minulý rok, kdy kvetla poprvé.
Proti světlu jsou květy téměř průhledné, jakoby skleněné. Mají v průměru centimetr a působí křehkým a něžným dojmem. Do té doby, než ucítíte jejich silnou “vůni”. Ta docela překvapí. Já si na ni už zvykl a jak se říká, zvyk je železná košile. Nejen, že mi nevadí, naopak je mi i docela příjemná.
Žádné komentáře:
Okomentovat