Hoya griffithii (a její štědrovečerní dárek)

Před pár lety jsem si na stránkách švédské pěstitelky Christiny objevil Hoju griffithii. Přesněji přečetl jsem si její článek o této voskovce. Usídlila se v mé hlavě jako jedna z těch vysněných bájných a těžko dosažitelných rostlin, u kterých jsem měl pocit, že až je získám, můj život se stane rázem smysluplnějším a naplněnějším. Tento pocit je pochopitelně mylný a zavádějící, na druhou stranu pěstování rostlin a společné sdílení  prostoru s nimi má jistě něco do sebe.

Hoju griffithii jsem koupil od polské pěstitelky Edyty, myslím před čtyřmi roky a několika měsíci. Vzpomínám si, že to bylo v září a že celkem brzy pustila ve vodě kořeny.  Následující jaro začala celkem rychle růst. Tedy její listy samy o sobě nejsou žádný zázrak.Ty nejdelší jsou dlouhé až 16 cm, na šířku tak 3 cm. Některé časem zežloutnou a opadají. Na druhou stranu stále přirůstá a nových listů přibývá celkem dost.

To, co je na této voskovce nejpřitažlivější jsou její květy, které jak jsem se dočetl mají mít velmi pěknou vůni. V roce 2015 na podzim se objevilo první květenství, které velmi brzy přestalo růst a opadalo. To se opakovalo i v loňském roce. S tím, že květenstvích bylo snad sedm, možná i více. Květy se zvětšovaly, ale potom začaly blednout jejich stonky a jeden po druhém opadávaly. Smlouval jsem s tou voskovkou, prosil ji, ať vydrží alespoň jediný květ, ale mé přání nebylo vyslyšeno. Tedy v loňském roce.

V letošním podzimu se začala květenství objevovat ještě později, než v předchozích dvou létech. Byl jsem smířený s tím, že zas opadají, což se u dvou prvních také stalo. Ale rostla další a i když v nich většina poupat opadala,  zůstávaly asi tři květy, jejichž stonky byly stále zelené a stále se zvětšovaly. Nesměle jsem si připustil myšlenku, že by snad začátkem nového roku mohl alespoň jeden květ vykvést.

24.12., po štědrovečerní večeři jsem podle svého zvyku obhlížel své kytky a vidím, že z ještě ráno zavřených poupat je na jednom z květenství otevřený jeden květ. A na druhém, kde zbýval už jen jeden jediný se právě otevíral. Květy jsou téměř bílé, průměr asi 3 cm.

Je ještě další varianta této voskovky se žlutými květy. Ta je zřejmě o něco vzácnější.

Na internetu o této voskovce moc informací není. Údajně pochází z Himalájí, z Indie a Číny.

Ty květy byly od Hoji griffithii opravdu moc hezkým  vánočním dárkem. I když jsou zatím jen dva, radost z nich byla velká. Že jsou pěkné, to vidíte na fotkách. Tu zajímavou a z voskovek co znám asi jednu z nejlepších vůní bych asi těžko popsal. Už kvůli ní jsem rád, že se tato voskovka ke mně dostala.

https://youtu.be/CHbr6zqUCT0

https://youtu.be/QS8OI0i3_iU

  

Hoya sussuela (nebo také pozor na uklízečky)

K jedné objednávce voskovek z podzimu roku 2015 jsem dostal dárek, Hoju sussuelu. S takovými dárky mám dobré zkušenosti. Většinou jsou to dobře rostoucí rostliny. Sussuela měla pěkné svěže zelené listy a jako první z těch tehdy došlých voskovek zakořenila.

Nejen že zakořenila, začala i rychle růst. Ještě bych měl uvést, že tato zásilka voskovek, od kterých jsem očekával bujnější růst zůstala kvůli relativnímu dostatku místa u mě v práci. V té době odcházela na jiné místo jedna kolegyně a na jejím stole zůstal ibišek. Nebyl v moc dobrém stavu, téměř nekvetl a na holých větví zůstávalo pár listů.

Dostal jsem nápad, květináč se sussuelou jsem postavil před něj a nechal ji proplétat se jeho větvemi. Začal jsem opečovávat i ibišek, za chvíli se pěkně zazelenal, začal kvést a mezi jeho větvemi se pěkně proplétaly vitální větve voskovky, s krásnými zelenými listy. Tím, jak pěkně rostla, ba přímo bujela se stala mou velmi oblíbenou rostlinou.

Až jednou jsem přišel do práce a kolega se ptá, zda jsem ostříhal a přemístil tu voskovku, co byla u ibišku. No, zažil jsem pořádný šok. Sussuela byla ve stínu na jiné skříni, totálně ostřihaná. Protože odcházím z práce většinou poslední a po mně přichází už jen uklízečka, hned odpoledne jsem se jí na to, co se stalo s voskovkou zeptal.

Ani nezapírala. Prý se jí zdálo, že ta kytka je zamotaná, do toho ibišku, tak ji prostě ostřihala.

To, že paní uklízečka nemá na kytky zrovna buňky jsem zjistil už hned první den, co nastoupila. Shodila na zem jeden květináč s malým řízkem voskovky. Viděl jsem, že je v něm zem nějaká rozhrabaná, ten řízek ale nebyl vidět.  Když jsem zem vysypal, zjistil jsem, že ten nebohý řízek je zasypán až na samém dně……

Tak jsem po tomto ostříhání voskovky paní uklízečce trochu důrazněji vysvětlil, že tam je od uklízení a ne od likvidování kytek. Došlo mi, že to byla ona, kdo na chodbě pár měsíců před tím docela otřesným způsobem ostříhal i kytky na chodbě, k čemuž se teď i hrdě hlásila. Že její kolegyni uklízečce z nich padaly listy o poschodí níže. No, všechno přece padá dolů a ne nahoru.

Za další rok sussuela dorostla do předchozích rozměrů a začátkem října se na dvou větvích objevila malá květenství. Dny se už začaly krátit, světla ubývalo. Na té větvi, co byla ve stínu malá poupata opadala. Druhé květenství, které si užívalo více světla i slunce vydrželo. Zvětšovalo se a v druhé polovině listopadu květy postupně rozkvétaly.

Podle zvyku jsem je i očichal, neucítil jsem nic. Ale o pár dnů později jsem odcházel už téměř za tmy a zjistil, že květy začaly vonět. Ne nepříjemnou vůní. Možná jako nějaké ovoce.

Květy, více jak 3,5cm v průměru veliké také docela dlouho vydržely. Nejméně dva týdny.

Hoja sussuela pochází z Filipín. Má ráda teplo a světlo. Je dost žíznivá, tak vyžaduje pravidelné zalévání. Taková vděčná, dobře rostoucí voskovka, jen je třeba ji chránit před uklízečkami.

https://youtu.be/LFwcHebGZU0

Hoya sigillatis

Začátek pěstování Hoji sigillatis byl poměrně dramatický. Spojili se dvě nepříznivé okolnosti. Uhodila třicetistupňová vedra a i když v té době trvalo doručení balíčku s řízky voskovek z Polska podstatně méně dnů, než v současnosti, očekávaná zásilka nepřicházela a nepřicházela. Být to nějaká neživá věc, asi bych to neprožíval, ale v případě, že jsem čekal řízky voskovek, byl jsem v pěkném napětí. To se vlastně opakovalo při každé další očekávané zásilce rostlin, až jsem se někdy ptal sám sebe, jestli mi to za to stojí. Asi ano.

foto (c) Martin Hetto

foto (c) Martin Hetto

foto (c) Martin Hetto

Nakonec jsem si napsal o číslo zásilky a dohledal, že leží uložená na poště. Zásilky si nechávám posílat do práce, ale pošťák zásilku doručoval pozdě odpoledne. To se v budově na nikoho nedozvonil, tak ji odnesl na poštu. Výzva k vyzvednutí zásilky žádná. Když jsem balík rozbalil, uviděl jsem, že nejhůř dopadla voskovka, kterou jsem k zásilce dostal jako dárek. Z té byl jen kousek stonku a dva opadané lístky. Hoji sigillatis, která měla původně dvě dvojice  listů z každé dvojice jeden upadl a ten druhý vypadal, že upadne každou chvíli.

Stonek jsem rozstříhnul na dvě části, každou s jedním listem a ponořil na den do vody. Když se listy vzpamatovaly a viditelně ožily, zasadil jsem je do zeminy s rašelinou, květináč obalil igelitem, abych  tak trochu napodobil skleníkové prostředí a čekal. Jeden z řízků list ztratil a rozloučil se, druhý začal růst.

Hoja sigillatis je zase trochu jiná voskovka. Její stonky jsou tenké, listy úzké a celá působí oproti jiným daleko jemnějším až křehkým dojmem. Listy jsou dlouhé maximálně 7-8cm, široké tak 1cm. Jsou hojně “stříkané stříbrnými fleky”, v mládí jsou pěkně barevné. Jednotlivé květy jsou tak 7-8mm průměr, celé květenství má průměr tak do čtyř centimetrů. Jistě by byla krásná pěstovaná v závěsném květináči, kde by bylo víc jejích výhonů.Ta moje má trochu smůlu, že se ocitla mezi jinými, bujněji rostoucími sestrami, kde nemůže tolik vyniknout.

Přesto si vede dobře a své místo si najde. Využije stonky těch silnějších po kterých se tak lehce pne, spíš se jich přidržuje a opírá se o ně. Žádné velké omotávání a zamotávání. Letos poprvé kvete. Poprvé asi před měsícem, květ byl přímo pod regálem s tilandsiemi. V tu dobu vykvetla i Hoja sp. Gunung Gaiding, o které jsem také už nějaký rok nazpět psal. V tehdejším článku jsem představil jen její listy, tak dnes přidávám i květy. Květy sigillatis nevoní, květy Gunung Gaiding slabě, takovou vůní -  nevůní.

Co k Hoje sigillatis ještě napsat. Pochází z Bornea. Můžete na ni narazit i pod jménem hasseltii, ale sigillatis by mělo být správně.

Při jejím druhém kvetení byl květ umístěn opět dost nešťastně, těsně nad “přízemím” regálu, na kterém voskovky stojí. Přesto je to na focení o něco lepší než poprvé. Nevím, na kolik to mé snažení o vyfocení vyšlo, nakonec květ vyfotil i Martin, tak věřím, že z nějaké fotky bude patrné, že i tato voskovka stojí za větší pozornost.

Snímky byly pořízeny dvěma různými fotoaparáty, za různých světelných podmínek, kde každý z nich podává trochu jiný odstín barev.

https://youtu.be/1MYEu4X9gNE

Plánovaný výsev (trochu nadměrný)

Každé jaro se u mě hlásí jarní touhy. Tedy asi poněkud netypické. Po nákupu nových rostlin a také po tom, abych se o příchod nějaké nové rostliny  sám zasloužil. Přeloženo do srozumitelné češtiny, abych nějakou vysel. Protože jsem na poslední dovolené  nějaká ta semínka nasbíral, na jaře 2015 jsem je vysel. No, už jsem dlouho na pořádné dovolené nebyl.

Mezi se přivezenými semínky byla i semena dvou šáchorů. Jeden z nich je ten i u nás často pěstovaný, jako pokojová rostlina. Druhý je Šáchor papírodárný - Cyperus papyrus. Semena obou těchto rostlin jsou malá, téměř prachová. Po zasazení do výsevního substrátu  v plastové misce od nějakých potravin, tedy přesněji po nasypání na její povrch a zakryté igelitem začala brzy vzcházet. Ze začátku jsou to takové zelené nitky nepatrných rozměrů, ze kterých vyrostou listy připomínající trávu.

Až po nějakém čase vyrůstají už typická stébla šáchorů. Ten šáchor, ze kterého staří egypťané vyráběli papír má stébla trojúhelníkového průřezu. Během první zimy rostliny zaplnily misku a na jaře byly přesazeny do velkých květináčů. Protože podmisky pod nimi nestačily a rostliny, které jsou v práci na chodbě byly v pondělí vždy proschlé, oba květináče byly umístěny do obrovské mísy, která pojme více než pět litrů vody.

Ale ani to nestačilo.V pátek musím požádat vždy některého z kolegů, kteří mají službu přes víkend o dolití, protože tyto dvě rostliny jsou schopny tu velkou mísu vody vychlastat. Tak nevím, jestli bych takový výsev mohl někomu doporučit….Jen v případě, že bydlí na jihu Evropy a má větší zahradní jezírko, v tom případě by mohl být úspěch téměř jistý. Jinak ten vysoký papírodárný šáchor měří na výšku téměř tři metry. Jak vidíte, začíná i kvést. A to, co nad ním visí je také keřík, vypěstovaný ze semen ze stejné dovolené. Ten naštěstí tak rychle neroste, ale je to stejný ochlasta, také o jeho zalití přes víkend vždy poprosím.

Přidám ještě pár čerstvých fotek Euphorbie ambovombensis. Letos mají listy na většině z nich zas trochu jinou barvu, než minulý rok, kdy jsem ji představil. Nebylo ideální světlo a u většiny pokusů se sám zapínal blesk. Výsledek je barevně poněkud nekorektní. Když jsem si ty obrázky víc prohlížel, zdálo se mi, že na nich mnohem víc vynikne tvar a krása jejich listů. Obzvláště při zvětšení.

.

 

Hoya curtisii

Na den, kdy jsem dostal malý řízek Hoji curtisii si pamatuji zcela přesně. Bylo to v srpnu 2008. Jeli jsme s Radkou a Jirkou ze Zelených listů a jejich, tehdy ještě malou, dcerkou Růženkou na návštěvu k panu Ing.Heřtusovi do Sibřiny. Po chvíli, kdy jsem k nim přisedl do auta, obdařila mě Radka dárkem, dvěma řízky neznámých voskovek. Ani ona, ani já jsem tehdy netušili, jakou velkou náklonost k těmto rostlinám v dalších letech ty dva řízky způsobí.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Obě voskovky mám dodnes, i když právě o tu, o které dnes píšu jsem v loni na podzim málem přišel. To už jsem věděl, že ty zvláštní, malé a pěkně “flekaté” lístky, které jsem tehdy považoval spíše za listy nějaké dischidie patří jedné z nejmenších voskovek, curtisii.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

V loni na podzim jsem na poslední chvíli zaznamenal, že celá, tehdy už hodně narostlá rostlina této voskovky je suchá. Tedy suchá, ona byla spíš přelitá, kořeny uhnily a tím pádem to, co rostlo nad zemí usychalo. To se může stát, když počet rostlin na malém prostoru je mnohem větší, než by měl být. Velké voskovky přerostou ty malé, na které potom téměř není vidět.  Ostříhal jsem větve, které sice byly polosuché, ale listy měli ještě zelené, neopadané. Pár řízků se ve vodě vzpamatovalo, vypustilo kořeny a výsledek vidíte na fotkách.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Hoja curtisii pochází z Filipín a Malajsie a bude mít zřejmě více forem. Pokud mě paměť neklame, polská pěstitelka Edyta nabízí nejméně dvě formy, jednu s většími listy. Tedy u té mé a u těch úplně největších listů dosahuje délka 15mm i se špičkou listu a 11mm na šířku. Většinou jsou listy ale menší.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Na internetu pěstitelé označují tuto “maličkost” za poněkud problematickou. Podle mého názoru zas tak moc náročná není. Hlavní je dopřát ji dost světla, nenechat vyschnout, ani stát delší dobu ve vodě. Myslím, že by také mohla dobře růst podobně jako některé dischidie namontovaná na kusu kůry na mechu. To ale ve vlhkém prostředí skleníku, nebo nějaké vitríny. Ta má změnila místo, teď má více světla a je víc na očích.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Hoja curtisii mi zatím nekvetla. O jejích zajímavě tvarovaných a prý dobře vonících květech jsem na internetu četl zatím jen chválu. Snad se někdy dočkám. Pokud ne, nevadí, díky svým hezkým listům stojí za to i tak.

https://youtu.be/ZQNPiOn_1jw

Neplánované výsevy kapradin 3

Z neplánovaně vysetých a k mému překvapení vyrostlých kapradin z předloňského roku zbývá k představení už jen poslední. To druhé kapradí jsem představil v loňském listopadu.

Připomenu tedy, že plánované výsevy výtrusů kapradin tehdy nevyšly, ale nějaký ten výtrus se buď na mých prstech, nebo vzduchem dostal k jiné vysazované kytce.

Toto poslední kapradí je asi jedno z nejhezčích, které jsem pěstoval. Ze začátku jsem je považoval za nějaký druh ledviníku s krepatými listy. Po nějakém čase bylo patrné, že listy nevyrůstají z jedné růžice, ale z chlupatých oddenků. Nejsem znalec kapradin, a to že nevím, co za druh mi vyrostl mě moc netrápí. Hlavně, že se mu daří, což dokazuje listy více než metr dlouhými.

Tedy velikost trochu nadměrná, má štěstí, že u zdi u okna, bylo v regále místo. Světla tam má přiměřeně, ani málo, ani moc, což mu zřejmě vyhovuje. Občas se jeho listy proplete větev voskovky, konkrétně žlutokvěté panduraty.

Kousek nad ním opakovaně vykvétají květy jednoho z nejvděčnějších kultivarů voskovek,

Minibelle, která i docela dobře voní. Tu fotku dávám hlavně proto, aby tu zeleň nekvetoucího kapradí doplnila jiná barva.

Tak až se vám někdy na dovolené v některém parku nebo zahradě zalíbí kapradí, můžete ty jeho výsevy vyzkoušet také. Základem je článek listu kapradí s vyzrálými výtrusy na spodní straně. Potom květináč s vlhkou rašelinou, na jehož  povrch výtrusy vysypete. Vršek květináče zakryjete igelitem s několika dírkami pro větrání, aby rašelina, nebo jiná podobná zemina zůstávala vlhká. Po tu dobu, než se na povrchu zeminy vytvoří něco zeleného, co se ještě dlouhou dobu kapradí nepodobá, můžete zalévat spodem, do misky.

Když začnou růst první listy, ve kterých kapradí poznáte, je už většinou vyhráno. To už potom zbývá odstranit igelit, nebo průsvitný kelímek a přiměřeně zalévat. Nenechat úplně vyschnout, ani neutopit. Je to trochu zdlouhavé. Někdy to vyjde, někdy ne. Jindy se vám může stát, že se kapradí rozleze i do jiných květináčů, jako nevítaný vetřelec, což se stává většinou u toho ledviníku. Ale to už do dnešního příspěvku nepatří.

https://youtu.be/fKopy74weus

Oxalis regnellii “Francis”

U většiny rostlin mám rád jejich zelenou barvu. Je mezi nimi ale pár výjimek, které mě zaujaly barvou jinou. Například fialovou.

Nevím úplně přesně, jestli uvádím správný název. Podle fotek se tento šťavel trojhranný, jinak Oxalis triangularis také nazývá Oxalis regnellii a to třetí jméno v názvu, Francis je podle pěstitele, od kterého se dostala tato forma, nebo kultivar dál. Všechno ale může být trochu jinak.

foto (c) Martin Hetto

Tento šťavel by měl pocházet z Brazílie. Já ho prvně uviděl už před nějakou řádkou let za jedním oknem a pamatuji si dodnes, jak mě ta jeho barva zaujala. Pokaždé, když jsem šel kolem, vždy jsem se do toho okna podíval.

foto (c) Martin Hetto

Potom se objevil v práci na stole jedné kolegyně a když jsem se na něj vyptával, nabídla mně, že mně na podzim dá kousek. Tedy jak to nazvat. Není to cibule, ale takový zvláštní, jakoby šupinatý, kratší barevný oddenek. Který se měl v zimě nechat v suchu a chladnu

a na jaře zasadit do země.

foto (c) Martin Hetto

To jsem také učinil a vzápětí i obdivoval, jak rychle rostlina vyhání ty pěkné fialové listy a za krátký čas po nich i růžové, křehce působící květy. Tři roky jsem měl kytku v pokoji na okně. Potom bylo místo vzácnější a vzácnější. Jeden rok jsem tento oxalis viděl i na záhonu v zahradě, a tak jsem další jaro “vyletnil” i tu svoji na lodžii, kde od té doby od jara do podzimu už pár let vegetuje. Někdy ty její zvláštní oddenky na zimu ze země vyndám a na jaře dostane novou zem, někdy přezimuje v kumbále ve staré zemi.

foto (c) Martin Hetto

Je to trochu žíznivější rostlina, tak ji zaliji vícekrát týdně, podle listů jde poznat, kdy už je třeba dát napít. Ty její listy se na noc pěkně zavírají a ráno zas rozevírají, což jsem mohl sledovat spíš při jejím pěstování v bytě.

foto (c) Martin Hetto

Taková vděčná, obyčejná rostlina s neobyčejnou barvou, podle mého názoru jeden z nejhezčích šťavelů.

https://youtu.be/4_4kqRYbhv0