sobota 21. ledna 2017

Aloe cv. Lizard Lips

Tak mně v práci začíná kvést jedno malé a vděčné aloe. Vzpomněl jsem si, že jsem ho při téže situaci vyfotil vloni v únoru. Ani sám nevím, proč od té doby nedošlo k jeho představení. Možná proto, že nejsem na aloe zas tak velký odborník a nejsem si zcela jistý, který kultivar Aloe rauhii toto u mě už pěkných pár let rostoucí aloe je.



Mám takový zvyk, že když obdržím novou zásilku rostlin, napíšu si jejich názvy do kalendáře, na ten den, kdy ke mně dorazily. Tak jsem dohledal, že toto aloe má být Aloe Lizard Lips. Tedy proč zrovna ještěrčí rty, to nevím. V mládí jsem se nachytal ještěrek, ale jejich rty mi tedy listy tohoto aloe nepřipomínají. Třeba pěstiteli, Johnu Bleckovi, který toto aloe vypěstoval připomínaly nějakou jinou, exotickou ještěrku.



Tedy pokud je to přesně Lizard Lips. Mně se nějak zdají na fotkách ty kultivary Aloe rauhii podobné. Lizard Lips by měl být multihybrid. Jak jsem z informací na internetu pochopil, zmíněný pěstitel nejdříve zkřížil Aloe descoinsii a Aloe calcarophila. Výslednou rostlinu zkřížil s Aloí bellatula a výsledek nakonec s Aloí rauhii.



Všechna uvedená aloe jsou pěkná, takže výsledek nemohl být jiný. Rostlina je to navíc velmi životaschopná. Důkazem je i to, že na okenním parapetu žije dnes ve třech květináčích. Dva z nich jsou na okně obráceném na jih, jeden na okně na západ. Ty na jižním jsou menší, mají kratší listy, ale jsou kompaktněji rostlé. Na západ obráceném okně jsou rostliny tohoto aloe největší s nejdelšími listy.



Květy se objeví nejméně dvakrát, možná i třikrát do roka. I když toto aloe není “čisté krve” a na nějakou lokalitu v jeho případě nemůže být ani pomyšlení, je to rostlina velmi pěkná a schopná dělat  pěstitelům radost.



Pan John Bleck si při jejím vzniku jistě dost vyhrál a užil si jistě napětí, co z jeho pokusů vznikne. Být učitel, dám mu za jeho pokus jedničku s hvězdičkou, dvakrát podtrženou a doufal bych, že díky jeho hravosti bude sukulentní svět obohacen ještě o nejednu pěknou rostlinu.   


sobota 14. ledna 2017

O tom, jak v zimě přežít až do jara

Včera obleva a náledí. Dnes zas padá sníh, ale teploty jsou kolem nuly, tak z toho chvíli bílého sněhu zbude na ulicích za chvíli mokrá břečka. Zima je sice ve chvílích, kdy je sníh a mrazivo líbivá, bílá a čistá. Když se ale podívám na mé kytky,  nevypadá to, že by tím byly nějak nadšené, a že by ta zima byla jejich oblíbeným obdobím. Možná za ta léta soužití s kytkami přebírám jejich kolektivní vědomí, nebo podvědomí. Zatím sice nezelenám a neobrůstám listy, ale tu zimu nepotřebuji ke štěstí a spokojenosti stejně jako ty mé rostliny za okny.



Ty venku v přírodě za ta staletí a tisíciletí přejala režim zimního spánku a odpočinku. Naši předci zřejmě opravdu pocházejí z Afriky, ten zimní spánek nám vlastní není. Jistě se najdou mnozí příznivci zimy a zimních sportů a jiných radovánek. Věřím, že na druhou stranu je nás takových více, kteří by zimu vyměnily za dvojnásobně dlouhé jaro, nebo třeba hezké babí léto.



I když vím, že je to pouze “časový optický klam”, nebo jak to nazvat, ten leden a někdy i nejkratší měsíc v roce, únor, se mně zdají nejdelšími měsíci v roce. To světlo a slunce myslím nechybí jen rostlinám, ale i velkému množství lidí žijících v našem zeměpisném pásmu.
Někdy díky té dlouhé zimě, krátkým dnům a dlouhým nocím dochází i ke zhoršení nálady a pocitu, že to jaro a po něm léto snad už nikdy nepřijde.



Deprese prý začíná být epidemií dnešní doby. Nemusí jít přímo o depresi, ale o horší náladu, nedostatek radosti optimismu. Dobré myšlenky by se měli sdílet a tak dnes nabídnu pár typů, které by mohly tu zimu a ne-nálady nějak přečkat.




V minulém roce jsem narazil na pro mě nový pojem Pozitivní psychologie. Nejprve jsem objevil stránky  paní PhDr. Michaely Peterkové. Na těch je ke stažení zdarma dost podnětných materiálů a článků. Potom jsem si přečetl pár knih od psycholožky a autorky. Pokračoval jsem knihami jednoho ze zakladatelů pozitivní psychologie Martina Seligmana. Moc mě také zaujala kniha anglické autorky Miriam Akhtar - Pozitivní psychologií proti depresi.



Před třemi roky jsem také náhodou narazil na YouTube na terapeuta Jana Zahradníka Havelku a jeho povídání o cestě z deprese, které už má dnes více jak dvěstětřicet pokračování. Zde je odkaz na začátek jeho videí : https://youtu.be/tIHXe1yR_MY



Tak to byly typy, když je ta nálada už opravdu hodně dole. Při mírném zhoršení pomohou nějaké oblíbené činnosti. Jedno úsloví praví, že se něco rozchodí. Chůze jako náš nejpřirozenější pohyb nikdy neškodí, čím více, tím lépe. Tu správnou denní dávku si člověk jistě najde sám.



Pokud je člověk extrovert, má jistě dost přátel a kamarádů, se kterými se vypovídá. Introverti to štěstí nemají, ale i tady jde kontakt a  obohacení moudrými myšlenkami druhých čerpat z knih, kde mne naposledy moc zaujala poslední kniha Václava Cílka Co se děje se světem, ale také z filmů i z hudby.



Hudbu lze zdarma poslouchat z hudební aplikace Spotify, která mě příjemně překvapila zásobou staré i nové hudby, také klasiky a velkého množství žánrů. I novinek, takže díky tomu před tím, než se rozhodnu koupit nějaké CD, několikrát si ho mohu pustit v této aplikaci abych si byl jist, že ho opravdu ke spokojenosti potřebuji.


Poslední typ, jak si případně zkrátit dlouhé zimní večery je sociální síť Pinterest. Svět vnímáme asi nejvíce očima. Tady si lze vybrat nějaké oblíbené téma a sbírat obrázky k němu. Vytvářet si nástěnky s těmito tématy. Jako příklad posílám odkazy  na dvě z mých nástěnek nazvaných “Kolibřík” a “Lotus


A raději už budu končit, protože jak se dříve říkalo, neraď, není ti šedesát, v Moskvě si nebyl, tak podle těchto kritérií bych radit opravdu neměl. Tak to berte jak chcete, třeba i trochu jako drzost ode mně. Ale je to pro případ, že by se z toho něco někomu přes tu zimu hodilo.

Tak ještě odkaz na nějakou pozitivně naladěnou písničku s hezkým videem :

Photos (c) Martin Hetto
 

sobota 7. ledna 2017

Tillandsia argentina

Dnes to bude o jedné malé tilandsii, pocházející z trsu, který u mě začal růst před deseti lety.
Nerostl moc rychle, ale jak se říká, co se vleče, neuteče. Nakonec byl z jedné rostliny docela pěkný trsík několika odnoží. Možná po sedmi, osmi letech se začal rozpadat.


Při mé nešikovnosti mně jedna z jeho rostlin ve chvíli, kdy jsem je sundaval z nejhořejší police na okně, abych je orosil, spadla a zlomila se. Ono tedy ten trs už nějak nebyl tak pěkný, jako dříve, v našem dřívějším cihlovém bytě, kde se tilandsiím dařilo lépe a měly i více světla.


Nejdříve mě napadlo tu zlomenou rostlinu vyhodit, zbylo jich tam ještě víc. Ale potom jsem její konec položil na trs aerantosu na okně v  mém pokoji. To bylo před dvěma roky.

Podle názvu dnešního článku je už jasné, o jakou tilandsii se jedná. Tilandsie argentina, jak už její jméno napovídá pochází z Argentiny, ale měla by růst i v Bolívii a jak jsem se dočetl na internetu, i v Belize. Roste především na skalách a podle knihy o tilandsiích i na stromech.


Za ty dva roky zlomená kytka stačila vyrůst. Na jejím konci vyrostl i kořen, který se vlastně ani neměl čeho chytit. Na tom trsu aerantosu je posazená dodnes. Od listopadu bylo jasné, že pokvete. Na začátku vánoc se ukázal první květ. Fotky, které vidíte jsou pořízené dva dny před koncem roku a jak jsem se díval dnes, právě ji rozkvetl nový, asi už poslední květ. Na tilandsii poměrně dlouhé kvetení.


Jaký závěr z toho dnešního “povídání” vyplývá? Můžeme se cítit zlomení, nebo si něco zlomit. Případně nám i někdo může zlomit srdce. Ale to se zahojí a můžeme se těšit na nový rozkvět v našem životě.


Dnes posílám odkazy na dvě hezké  písně s ještě hezčími klipy. Když se budete pozorně dívat, v tom druhém na krátký moment zahlédnete i medvídka koalu.