Haworcie attenuata byla mou první haworciíí. Utíká to, je to už více jak třicet let. Vlastně jsem v té době ani nevěděl, že je to haworcie, možná jsem si myslel, že jde o nějaké malé aloe. Potomky té původní mám v práci dodnes. To svědčí o tom, že tato haworcie je s nadsázkou téměř nezničitelná.
Tedy ne všechny haworcie jsou tak odolné, aby snesly vše, co ona. Přelití, vystavení plnému slunci … Dnes to bude ale o jiné attenuatě. Koupil jsem ji pod názvem Haworcie attenuata Nico Mare. To jméno je dnes zřejmě neplatné, našel jsem ji pod attenuatou Donut Port Elizabeth a podle fotek jsem jednu podle mě totožného vzhledu našel pod označením attenuata clariperla.
Jak se správně jmenuje, to pro mě není až tak podstatné, podstatné bylo, že dotyčná haworcie, kterou jsem si objednal byla ta samá, jako na fotce. Už to bude také nějakých deset let.
Musím přiznat, že jsem o ni po pár letech díky vlastní blbosti málem přišel. Bylo to po přestěhování do paneláku, kde bylo méně místa na oknech. Spoléhaje na to, že bude stejně odolná, jako ta starší attenuata, umístil jsem ji trochu stranou od okna a předpokládal, že světla má dost. Neměla. Ale hned jsem to nepoznal. Možná až po roce, kdy byla na tom místě se mi začala zdát nějaká divná. To už měla na mále.
Ale haworcie o kterých si myslíte, že už to mají za sebou se někdy zázračně za nějaký čas proberou. Stačí je dát no nové zeminy, umístit je na lepší místo. Tedy místo, kde je dost světla, ale nepálí přímé slunce. Na fotce z minulého týdne je vidět, jak se vzpamatovala. Tedy po dvou letech, kdy byla znovu “vzkříšena”.
Protože se mi líbí, už ji pro jistotu na tom okně nechám. Jinak zálivka jednou týdně, v létě přiměřená, v zimě opatrná.
Žádné komentáře:
Okomentovat