V tomto téměř již uplynulém týdnu jsem v zahrádkách viděl rozkvetlé sněženky, na poli jsem slyšel zatím nesmělý zpěv skřivana. Bylo to jen pár nesmělých trylků, ale spolu se sluncem několika posledních dnů je to naděje, že jaro je za dveřmi.
K tomu očekávám, že poprvé vykvete jedna tilandsie, která bude v nejbližších týdnech představena. A znovu rozkvetla další, s velmi krkolomným jménem, Tilandsie atroviridipetala.
Už jsem o ní psal na těchto stránkách nejméně dvakrát. Ale je to má oblíbená tilandsie, kterou jsem měl ve více variantách.
Správně jsem napsal měl v minulém čase, během posledních dvou let se se mnou rozloučily tři z mých pěti atroviridipetal. Prostě zima v paneláku pro ně není to pravé. Z toho, kolik jsem jich měl je vidět, že tato tilandsie patřila k mým nejoblíbenějším. Je pohledná sama o sobě, ale nejvíc se mi na ní líbí barva jejího miniaturního květu.
Tato konkrétní atroviridipetala, jejíž název by měl znamenat tmavě zelený květ pochází z výstavy tilandsií v Chotči před nějakými deseti lety. Je to už třetí generace. První po odkvětu odnožila, ale její potomek sám nikdy nevykvetl. Alespoň dal život další odnoži a to je ta právě rozkvetlá a je to třetí květ tohoto květenství.
Přemýšlel jsem o tom, že je asi zbytečné nechat ji znovu fotografovat, ale vzhledem k tomu malému zelenému květu, který se při nejlepším objeví zas až za nějaký ten rok jsem opět neodolal. Druhý důvod je, že kytek, o kterých jsem nepsal už tak moc není a myslím, že podstatnou zásluhu na návštěvnosti těchto stránek mají právě Martinovo fotky.
Dělá nejen pěkné fotky, ale jdou mu i ruční práce, na důkaz přikládám odkaz:
A ještě nějakou pěknou písničku.
Žádné komentáře:
Okomentovat