V minulém roce, někdy v polovině listopadu jsem při rosení Tilandsie geniflory objevil zárodek květenství. Tato tilandsie se o něj pokusila už jednou, před čtyřmi lety, také v zimě. Tehdejší zima tehdy světlem a sluncem neoplývala. Květenství hned na začátku růstu zvadlo a zaschlo. Tilandsie byla alespoň natolik solidní, že kousek za tím neúspěšným pokusem vypustila novou odnož. Ta během těch následujících let vyrostla do celkem pohledné tilandsie.
Tedy je to opět trochu jiná tilandsie. Měkké zelené listy její růžice na dotek spíše připomínají nějakou pevnější trávu. Jednotlivé listy měří něco přes deset centimetrů, celá tilandsie má na délku dvacet centimetrů. Po minulé zkušenosti s nezdarem o pokus kvetení jsem si i v letošní zimě dost dlouho nedělal iluze o nějakém úspěchu. Ale květenství se zvětšovalo a časem se i pěkně vybarvovalo.
Bylo dvakrát vyfoceno a čekal jsem jen na to, až se ukážou samotné květy, podle fotek i údajů v knize načervenale fialové barvy. Květenství bylo už dostatečně velké, pěkně vybarvené …
Ubíhaly dny, pořád nic a potom to květenství začalo ztrácet zbarvení, tak, jak tomu nastává u některých tilandsií po odkvětu. Nezbývá než konstatovat, že i na podruhé to s kvetením nevyšlo. Říká se, do třetice všeho dobrého i zlého, tak snad příště... Za nějaký ten rok.
Přemýšlel jsem, proč to nevyšlo, tilandsie byla přímo u skla okna, světla měla nejvíc, co mohla v té naší zimě mít. Nedostatkem rosení určitě netrpěla. Možná málo tepla.
Ono ty podmínky, které má v Brazílii, Paraguayi, Uruguayi a Argentině, kde by se měla vyskytovat jsou asi přece jen nesrovnatelně jiné. A proč má v názvu geminiflora? Má to být podle dvoukvětých květních klasů, které na fotkách bohužel neuvidíte.
Tak se alespoň podívejte na nové, pěkné, snad až trochu kýčovité video Lany Del Rey :
