Tak dnes vám představím květy Hoji caudaty. Můžu k tomu dodat, tak na potřetí to vyšlo.
Hoja caudata mě zaujala hned v začátcích mého období okouzlení voskovkami, kdy jsem zjistil, že neexistují jen Hoja carnosa a bella. Byla hned v té první zásilce od pana Hojného, tedy to bude možná nějakých osm let? V té době, kdy jsem ji znal jen z fotek byla pro mě voskovkovým přáním číslo jedna.
foto (c) Martin Hetto
Od té doby uteklo hodně vody, s voskovkami už pár zkušeností mám. Caudata, i když stále uznávám, že patří mezi ty nejkrásnější, mezi těmi nejoblíbenějšími už není. Nějak moc se se mnou neskamarádila. Asi u mě nemá ty správné podmínky, co potřebuje.
foto (c) Martin Hetto
Na rozdíl od některých, které vděčně a někdy až moc bujně rostou, caudata to s růstem nikdy moc nepřeháněla. Ze začátku jsem ji měl v práci, kde měla dostatek světla i tepla. Narostlo ji pár hezkých listů. Potom následovaly snad dva, tři roky, kdy nepřirostl ani jediný. Mám podezření, že tam na ni byl příliš suchý vzduch, ale nepovažuji se za odborníka.
foto (c) Martin Hetto
Nakonec jsem ji znovu nařízkoval a kousek bezlistého stonku z horního konce rostliny rostliny jsem dal spolu s řízky s listy do vody. Kupodivu pustil kořeny i ten bezlistý stonek. Později mu začaly vyrůstat i listy. Zakořeněné řízky s listy byly zasazeny do květináče, ten obrostlý stonek byl jen tak na zkoušku v kelímku, kde začal růst zasypán zemí.
Do roka se nově zasazené caudaty rozloučily. Zbyl jen ten jeden řízek v kelímku, který s nevídanou rychlostí začal šplhat po vedle rostoucí Hoje obovatě a vypouštěl jeden krásný list za druhým. Asi před třemi lety se na rostlině kousek pod stropem objevilo květenství, které se zvětšovalo, zvětšovalo a na jednou opadlo.
foto (c) Martin Hetto
Listy začaly zasychat, rostlina byla u země bez života. Asi jsem ji moc zalil, aby se květy dobře napily. Kořeny uhnily. Rostlinu jsem ještě stačil rozstříhat na víc řízků, všechny zakořenily. Ty nejlepší jsem zasadil, ty méně povedené do dnešního dne přežívají ve vodě. V té vodě také někdy přibližně před rokem začalo na jednom z těch řízků narůstat květenství. Rostlo, rostlo a nakonec opadalo.
Ta zasazená caudata za ty dva roky nic moc nepředvedla. Teď ji narostl jeden nový, docela pěkný list. A rostlo ji těsně u země i květenství, které rostlo, zvětšovalo se a nakonec neopadlo, jak jsem očekával, ale vykvetlo.
foto (c) Martin Hetto
Co dodat? Caudaty jsou krásné. Samotnými listy a jak vidíte, i květy. Podle místa výskytu jsou jejich listy buď větší, nebo menší, méně i více “stříbrně flekaté”. Okraje jsou někdy pěkně zvlněné. Květy jsou efektně chlupaté, bílé, žluté nebo i růžové. Myslím, že základem úspěchu je přiměřená zálivka, bez přelití i vyschnutí, dostatek světla a snad i trochu slunce. A zajištění opory, po které se mohou ovíjet.
foto (c) Martin Hetto
A na závěr odkaz na trochu té hollywoodské, trochu kýčovité romantiky, byť s normálním životem nemá moc společného.
Žádné komentáře:
Okomentovat