Předpověď na letošní velikonoce byla nepříznivá. Měla být zima a mělo pršet. Naštěstí až na ten poslední velikonoční pondělek to nebylo tak hrozné. Sice se ochladilo, ale alespoň tady v pátek, v sobotu a neděli přes den nepršelo. I slunce se ukázalo.
Jaro začalo nadprůměrnými teplotami, před dvěma týdny jsem už viděl ještěrku. Zahrady jsou rozkvetlé a i za městem je vidět, že se po zimě do přírody zas vrací život v plné síle.
Hned na začátku cesty mě upoutala úroda miniaturních houbiček, jejich velikost si představíte, podle listu pampelišky, rostoucího blízko nich.
Na skále, v nepatrné skulině zapustila kořeny miniaturní, žlutě kvetoucí rostlina.
V lese se zas urodilo velké množství sasanek, ale i jiných rostlin.
Mezi loňskými bukovými listy vyrůstají mladé semenáčky, připomínající tmavozelené motýli s rozevřenými křídly. Škoda, že většině z nich se nepodaří dorůst do velkého krásného stromu,
kterým by za několik desetiletí mohly být. Možná, že délka života není tím nejdůležitějším ani u rostlin a stromů.
Už pár let pozoruji takovou mini zahrádku, ve starém, ležícím a postupně se rozpadajícím stromu. V mechu v ní rostou obyčejný šťavel, ale zvlášť na jaře působí jeho zeleň velmi osvěžujícím dojmem.
Podbílek šupinatý je parazit, nikdy však neroste v tak velkém množství, aby byl považován za velkého škůdce. Vypadá divně, ale zajímavě.
Krásné jsou i květy planých třešní a hrušní.
A co teprve růžice nových letošních listů bodláku.
Procházka v přírodě a v lese obzvlášť pohladí a dodá povzbuzení do dalších dnů. Dalo by se říct, že platí úměra, čím více procházek v přírodě, tím lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat