neděle 28. května 2017

Zelené závěsy

Tento týden dorazily tři nové voskovky. Pan Kopáček, pěstitel voskovek (Hoya plants), namnožil Hoju carmelae, do nedávné doby velmi těžce sehnatelnou miniaturu z Luzonu, největšího ostrova Filipín. Carmelae byla “objevena” teprve v roce 2010. Má malé, téměř kulaté zelené listy, květy nezvyklé barvy a zajímavého tvaru. Pošta tentokrát voskovky doručovala do druhého dne. Carmelae spolu s dvěma dalšími dorazily naprosto perfektně zabalené. Carmelae už měla kořínky, tak hned ten den byla zasazena. To jen tak na úvod, kdyby  tato voskovka byla objektem zájmu ještě někoho dalšího, aby ji nemusel shánět v zahraničních nabídkách a riskoval, že nepřežije dlouhou cestu.


vlevo: heuschkeliana, vpravo: kanyakumariana

Ještě musím zmínit velmi přijatelnou dobu dopravy i ze švédského obchodu Plantanica.
V pondělí byly řízky odeslány, ve čtvrtek už byly doručeny. Viděl jsem jejich fotky, opravdu pěkné řízky. Tak to jen taková poznámka na okraj, pro hodně velké  příznivce voskovek, pro které jsou Čechy malé.


kanyakumariana

Dnes se chci zaměřit na voskovky visící, které nemají moc velkou snahu někam šplhat, nebo omotávat se, kolem nejbližších možných i nemožných opor. Jsou mezi nimi dvě mé asi nejmilejší drobnolisté voskovky, kanyakumariana a heuschkeliana. Oběma už jsem nějaký článek věnoval, tak dnes to bude taková vzpomínka na to, jak rostly.

listy růžově kvetoucí heuschkeliany

listy žlutě kvetoucí heuschkeliany

Dorazily ze švédské Botanovy před sedmi lety. Ten internetový obchod dnes už neexistuje, ale pamatuji si, že objednané řízky voskovek dorazily velmi rychle, snad už třetí den po odeslání. To, co z voskovek za tu dobu vyrostlo vidíte na fotkách. Jsou součástí naší kuchyně a řekl bych, že i něčím z toho, co dělá z bytu domov.
kanyakumariana

Do dnešních rozměrů nenarostly zase tak rychle. Jsou stále ve stejných květináčích, do kterých byly tehdy zasazeny. Ty řízky přišly dost dlouhé, tak byly rozděleny, myslím každý na tři kusy. Ze začátku rostly velmi neochotně a pomalu, až tak třetím rokem začaly víc přirůstat. Potom jakoby si už zvykly, začaly důvěřovat novému prostředí a snad i tomu, kdo se o ně stará. Pokračovaly v růstu a začaly  kvést. Možná pomohlo i hnojivo Vitality-Komplex, které jsem tenkrát vyzkoušel a které díky dobrým zkušenostem s ním i nadále používám.


Před čtyřmi lety jsem si u polské pěstitelky Edyty objednal řízek žlutě kvetoucí heuschkeliany. Zprvu mě zas tak moc nenadchla. Oproti té růžově kvetoucí heuschkelianě byly její listy takové moc obyčejné. Té růžové mají hezčí tvar a zajímavější povrch listů. Žlutě kvetoucí heuschkelianu jsem představil, když poprvé kvetla.


To, co následovalo další jaro, tedy pár měsíců po prvním kvetení mě však přesvědčilo o její jiné, výjimečné vlastnosti. Za to, jak často kvete by snad zasloužila vyznamenání. Od toho minulého jara až do současnosti kvetla kromě krátké, zimní přestávky pořád. Ta přestávka netrvala ani měsíc. Současně kvete, nebo se v nějaké fázi růstu květů nachází klidně kolem třiceti květenství, ze kterých opakovaně vykvétá.



Nevím, zda to je tím, že je o nějaký metr blíž u okna, než její růžově kvetoucí sestra, nebo je to zkrátka její přirozeností. Květy těchto dvou voskovek jsou malé, celé květenství má tak centimetr a půl, list na délku měří přibližně dvakrát tolik.


Růžově kvetoucí heuschkeliana momentálně nekvete. Letošního jara už několik květenství předvedla, možná tak pět. Vzhledem ke své velikosti, v kvetení se s tou žlutokvětou nedá srovnávat.


Kanyakumariana má listy ještě o trochu menší, květenství je sice také malé, ale zas větší, než ty listy. Sice malé, ale krásné a příjemně voňavé. Listy dosahující 2,5 cm mají tvar kapky se zvlněnými okraji. Krása této voskovky vyniká právě při dosažení určité velikosti a hustoty.


Přidám ještě obrázek další visící  voskovky, linearis. Také moc pěkná, ale musím přiznat, že tak jako ty předešlé u mě obliby nedosáhla.

Hoya linearis

Hoya carmelae by podle fotek na internetu mohla mít podobný způsob růstu jako obě heuschkeliany  a kanyakumariana. Zda se spolu také tak sžijeme a bude se ji dařit, to ukáže čas. Pokud vše dobře dopadne, třeba její fotky na těchto stránkách  za nějaký rok představím.

Odkazy:







  



neděle 21. května 2017

Tillandsia (ionantha) Huamelula

Tak dnes to bude krátký článek o jedné dlouhé tilandsii. Vlastně to ani článek nebude, spíš nějaká ta poznámka k fotkám.



Na internetu jsou o této tilandsii strohé a někdy i odlišné informace. Někde jsem se dočetl, že je to jedna z největších forem Tilandsie ionanthy, jinde už je uváděna jako Tilandsie Huamelula .
Tedy to jméno, to je dobrý jazykolam. Podobný jako Sedum suaveolens. Také jsem narazil na informaci, že je tu kultivar ionanthy s neznámou tilandsií z roku 1993.



No, já si ji koupil asi před sedmi lety jako Tilandsii ionanthu Huamelulu. Byla dražší než jiné ionanthy, tak jsem si říkal, co to bude za zázrak. Na první pohled tedy zklamala, z těch tilandsií co tehdy přišly se mi zdála nejslabší. Možná to bylo žlutavou, pro mě nezdravou barvou. Ta byla zřejmě zapřičiněná  dostatkem slunce při jejím pěstování.



Za nějaký čas dostala tu “zdravou” zelenou a začala pomalu, ale jistě přirůstat. Ta dnešní velikost měřená ohebným plastovým měřítkem je 25cm podél osy a tak 15, možná i o nějaký centimetr více na šířku. Tedy pro mě zatím největší, nejtěžší a nejrobustnější ionantha, nebo její kultivar.



Při focení byly její kořeny zatíženy kamenem, aby nepadla. Ona se na svém místě opírá o sklo okna. Velikostí tedy přerostla i ionanthu Tall Velvet o které jsem psal v roce 2013. Tedy jsem zvědavý jak se budou chovat potomci této Huameluly, zda nepřekvapí stejně, jako ty od Tall Velvetu. Ty už nikdy nedorostly velikosti té původní, ale vždy po roce růstu vykvetou a ihned odnoží.


Nevím, jestli je to dáno jiným chováním při růstu v trsu, nebo degenerací nových generací, rostoucí ještě k tomu v paneláku.

sobota 13. května 2017

Květnové kvetení (voskovek)

Měsíc květen má to kvetení už ve svém názvu a tak dnes představím pár obrázků, z prvních dvou květnových týdnů. Opět po roce vykvetla Hoja macgillivrayi. A hned vedle ní i Hoja imperialis. Ta má hned dvě květenství. To druhé, které je pod stropem má o poznání tmavší květenství. Obě tyto voskovky mají opravdu krásné květy. Podle mé zkušenosti musí vyrůst do určité velikosti, než začnou kvést. Jsou to ale velké rostliny, schopné zabrat si pro sebe celé okno.





Hoya pubicalyx v podmínkách, kde se jí bude dařit také poroste jako z vody. Tedy jeden z mých kolegů už má její řízek víc jak rok opravdu jen ve vodě. Přirůstá, ale nové listy jsou malé. Přece jen jenom voda jí nestačí. Tato konkrétní pubicalyx “Silver Pink” kvetla poprvé po třech letech. Ale od té doby kvete každoročně vícekrát za rok. Víc než Pink mi její barva připadá jako Red, ale je to jedno, květ je pěkný tak jako tak.



Pár voskovek mám moc rád nejen pro vzhled květů, ale i pro jejich vůni. Asi nejoblíbenější vůně je té, kterou jsem koupil pod názvem Hoja sp. aff. walliniana. Ovšem s tou vůní to není tak jednoduché. Nejvíc ji cítím kolem čtvrté ráno, kdy vstávám. O tři, čtyři hodiny déle už se vytrácí. Voní také jenom první dva, maximálně trochu ještě třetí den. Její květy o moc déle nevydrží. Za to se průběžně objevují vícekrát od toho května až do začátku podzimu.



Další květ, který nemá moc dlouhé trvání má Hoja meredithii aff. meredithii, tedy nevím, zda je to správný název, protože úplně ty samé listy má další voskovka, finlaysonii. I ty květy se mi zdají totožné, včetně jejich příjemné vůně.


Poslední z těch voňavých květů je květ Hoji campanulaty. Voní svěží citronovou vůní. Tato voskovka, jejíž tenčí, větší  listy mi nejvíc připomínají listy kávovníku kvete také několikrát do roka. Kvete i v poměrně přistíněných podmínkách. Květ, který vidíte, vyrostl na jednom z jejích šlahounů, který se omotal okolo draceny, poměrně daleko od okna.


Nejsou to úplně všechny voskovky, které teď kvetou, pro inspiraci to snad stačilo.