neděle 30. července 2017

Neplánované výsevy kapradin 3

Z neplánovaně vysetých a k mému překvapení vyrostlých kapradin z předloňského roku zbývá k představení už jen poslední. To druhé kapradí jsem představil v loňském listopadu.
Připomenu tedy, že plánované výsevy výtrusů kapradin tehdy nevyšly, ale nějaký ten výtrus se buď na mých prstech, nebo vzduchem dostal k jiné vysazované kytce.


Toto poslední kapradí je asi jedno z nejhezčích, které jsem pěstoval. Ze začátku jsem je považoval za nějaký druh ledviníku s krepatými listy. Po nějakém čase bylo patrné, že listy nevyrůstají z jedné růžice, ale z chlupatých oddenků. Nejsem znalec kapradin, a to že nevím, co za druh mi vyrostl mě moc netrápí. Hlavně, že se mu daří, což dokazuje listy více než metr dlouhými.


Tedy velikost trochu nadměrná, má štěstí, že u zdi u okna, bylo v regále místo. Světla tam má přiměřeně, ani málo, ani moc, což mu zřejmě vyhovuje. Občas se jeho listy proplete větev voskovky, konkrétně žlutokvěté panduraty.


Kousek nad ním opakovaně vykvétají květy jednoho z nejvděčnějších kultivarů voskovek,
Minibelle, která i docela dobře voní. Tu fotku dávám hlavně proto, aby tu zeleň nekvetoucího kapradí doplnila jiná barva.


Tak až se vám někdy na dovolené v některém parku nebo zahradě zalíbí kapradí, můžete ty jeho výsevy vyzkoušet také. Základem je článek listu kapradí s vyzrálými výtrusy na spodní straně. Potom květináč s vlhkou rašelinou, na jehož  povrch výtrusy vysypete. Vršek květináče zakryjete igelitem s několika dírkami pro větrání, aby rašelina, nebo jiná podobná zemina zůstávala vlhká. Po tu dobu, než se na povrchu zeminy vytvoří něco zeleného, co se ještě dlouhou dobu kapradí nepodobá, můžete zalévat spodem, do misky.



Když začnou růst první listy, ve kterých kapradí poznáte, je už většinou vyhráno. To už potom zbývá odstranit igelit, nebo průsvitný kelímek a přiměřeně zalévat. Nenechat úplně vyschnout, ani neutopit. Je to trochu zdlouhavé. Někdy to vyjde, někdy ne. Jindy se vám může stát, že se kapradí rozleze i do jiných květináčů, jako nevítaný vetřelec, což se stává většinou u toho ledviníku. Ale to už do dnešního příspěvku nepatří.


neděle 23. července 2017

Oxalis regnellii “Francis”

U většiny rostlin mám rád jejich zelenou barvu. Je mezi nimi ale pár výjimek, které mě zaujaly barvou jinou. Například fialovou.

Nevím úplně přesně, jestli uvádím správný název. Podle fotek se tento šťavel trojhranný, jinak Oxalis triangularis také nazývá Oxalis regnellii a to třetí jméno v názvu, Francis je podle pěstitele, od kterého se dostala tato forma, nebo kultivar dál. Všechno ale může být trochu jinak.


Tento šťavel by měl pocházet z Brazílie. Já ho prvně uviděl už před nějakou řádkou let za jedním oknem a pamatuji si dodnes, jak mě ta jeho barva zaujala. Pokaždé, když jsem šel kolem, vždy jsem se do toho okna podíval.


Potom se objevil v práci na stole jedné kolegyně a když jsem se na něj vyptával, nabídla mně, že mně na podzim dá kousek. Tedy jak to nazvat. Není to cibule, ale takový zvláštní, jakoby šupinatý, kratší barevný oddenek. Který se měl v zimě nechat v suchu a chladnu
a na jaře zasadit do země.


To jsem také učinil a vzápětí i obdivoval, jak rychle rostlina vyhání ty pěkné fialové listy a za krátký čas po nich i růžové, křehce působící květy. Tři roky jsem měl kytku v pokoji na okně. Potom bylo místo vzácnější a vzácnější. Jeden rok jsem tento oxalis viděl i na záhonu v zahradě, a tak jsem další jaro “vyletnil” i tu svoji na lodžii, kde od té doby od jara do podzimu už pár let vegetuje. Někdy ty její zvláštní oddenky na zimu ze země vyndám a na jaře dostane novou zem, někdy přezimuje v kumbále ve staré zemi.


Je to trochu žíznivější rostlina, tak ji zaliji vícekrát týdně, podle listů jde poznat, kdy už je třeba dát napít. Ty její listy se na noc pěkně zavírají a ráno zas rozevírají, což jsem mohl sledovat spíš při jejím pěstování v bytě.


Taková vděčná, obyčejná rostlina s neobyčejnou barvou, podle mého názoru jeden z nejhezčích šťavelů.


 

neděle 16. července 2017

Tillandsia dyeriana - po osmi letech

O Tilandsii dyerianě jsem psal poprvé před osmi lety na Zelených listech, kdy jsem si během jednoho červnového víkendu přivezl dvě zelené tilandsie. Tilandsii cyaneu z IKEA a zmíněnou dyerianu z výstavy v Chotči. Obě měly krásná, právě rozkvétající květenství.


Tyto tilandsie zmiňuji záměrně obě, i když v dnešním článku budou jen fotky ze současného kvetení Tilandsie dyeriany. Obě tyto zelené tilandsie se často prodávají v obchodech, zvlášť Tilandsie cyanea. Ta se prodává nejen v obchodech s rostlinami a zahradnickými potřebami, ale je často nabízena i v Penny, Albertu a jiných, kde se většinou kupují potraviny a rostliny jsou tam jen okrajovým sortimentem.


Tillandsie cyanea láká na své atraktivně vybarvené květenství. Plochý růžový klas a z něj rostoucí relativně velké modrofialové květy. Dyeriana zas má oranžový až červený klas, ze kterého postupně vyrůstají menší, bílé květy. Květenství obou tilandsií relativně dlouho vydrží. Ovšem po odkvětu začíná ztrácet barvu a zezelená.


Otázkou potom je, co s kytkou, která byla koupena právě pro své atraktivní květenství. Cyanea po odkvětu vypustí několik odnoží a pokud bude mít dostatek světla, pravidelnou zálivku, nebo spíš pravidelně rosenou růžici listů, poroste dál. Otázkou je, zda ještě někdy vykvete. V pěstírnách mají své metody, jak je přimět ke kvetení, často ještě velmi mladé rostliny. Ale v bytě? Ta má cyanea hned po odkvětu vypustila hodně odnoží. Po osmi letech zbývají čtyři nejsilnější. Nejstarší listy usychají, nové stále přirůstají, ale že by se kytkám chtělo kvést, tak to zatím nevypadá ani náhodou.


Je tedy dobré počítat s tím, že Tilandsie cyanea poslouží spíš jako dočasná dekorace a potom je na jejím majiteli, nebo pěstiteli, zda to s ní bude zkoušet dál. Ve skleníku, kde je větší vlhkost a světlo by zřejmě odnože mohly vykvést, ale takové podmínky svým rostlinám poskytnout nemohu, s takovým pěstováním nemám zkušenosti.


Tillandsie dyeriana je trochu jiný případ. Pokud jsem ji viděl v obchodech, bylo to vždy buď v květinářství, nebo v Globusu, OBI, Baumaxu a podobných. Tam prodávané dyeriany měly vždy malé, nevyzrálé růžice, předčasně “donucené” do kvetení. Proto ani květenství nebylo příliš velké a vybarvené. Vlastně nevědět, co je to za kytku a jak může její květenství vypadat, příliš by mě v těch obchodech nezaujala.


Na druhou stranu, když si jí někdo koupí a rozhodne se ji věnovat trochu péče, může se s ní dočkat ještě mnohem lepších časů. Má dyeriana vždy současně se začínajícím kvetením vypustila jedinou odnož. Ta zatím svou velikostí vždy překonala svou předchůdkyni.


Také vždy nakonec nová rostlina vykvetla. Poprvé ji to ovšem trvalo celé čtyři roky. Za to květní klas byl mnohem větší, než ten, se kterým jsem kytku kupoval. Další kvetení nastalo po necelých třech letech a přesto, že probíhalo v zimě začátkem roku 2016, bylo pěkně vybarvené. Nová odnož začala růst hned začátkem zmíněného roku a protože ji “vyživovala” velká rostlina, rostla téměř jako z vody, tedy na tilandsii. V průběhu letošního jara bylo zřejmé, že pokvete znovu, začátkem června už měla krásně vybarvený klas a za pár dnů vykoukl první bílý, na fotkách zdokumentovaný květ. V té době už začal vyrůstat i potomek kvetoucí rostliny. Z jejího předchůdce zůstával už jediný živý list.

Včera bylo květenství znovu vyfoceno. Téměř po měsíci od začátku kvetení. A to mu ještě nějaký další týden zbývá. Nová odnož roste zas ještě více jak z vody, má už dvanáct centimetrů na výšku a tak možná zas za rok, za dva, pokud se neobjeví nějaká nečekaná překážka, pokvete.


Samotná dyeriana bez květenství není atraktivní rostlina. Měkké, světle zelené listy s hnědými tečkami, u té poslední dlouhé téměř pětačtyřicet centimetrů. Jestliže se někdo rozhodne dát ji šanci, uvítá světlé až slunné místo, bez kterého se listy vytahují a poléhají. Rosení několikrát týdně, hlavně do listové růžice. Odměnou za péči a starost o ni vám bude jedno z nejhezčích květenství z říše tilandsií a bromélií.  

A odkaz na jeden z největších hitů letošního roku, přímo vhodný pro léto, za pozornost stojí i pohled na neuvěřitelný počet shlédnutí:

 

neděle 9. července 2017

Graptopetalum pachyphyllum

Dnes představím jednu skromnou a nenáročnou rostlinu. Tedy ono ji také nic jiného nezbývá, všechna  protekční místa na oknech doma i v práci jsou obsazena protěžovanějšími sukulenty a jinými oblíbenci. Možná ale právě to je pro ní dobré. Přes zimu je sice sklizená do kumbálu a zalévána minimálně. Ale od jara až do prvních mrazíků má své místo na balkoně, což ji asi docela dělá dobře.



Graptopetalum pachyphyllum pochází z Mexika, jako asi všichni příslušníci tohoto rodu. Od ostatních graptopetal se liší vzhledem svých listů, které připomínají Sedum pachyphyllum.
Na rozdíl od zmíněného rozchodníku jsou jeho listy i rostliny celé podstatně drobnější a kompaktnější.


Už třetí rok za sebou Graptopetalum pachyphyllum rozkvetlo, květ je sice menší, ale docela pohledný. Za pár fotek stojí. Pohledné jsou i růžice této rostliny, na každém listu je zajímavá jeho tmavší špička.


V době letnění je zaléváno jako všechny ostatní sukulenty na lodžii, jednou týdně, při větších vedrech dvakrát.


Přidám ještě včera rozkvetlou Hoju kerrii. Je to ta voskovka, jejíž listy ve tvaru srdce se prodávají na Valentýna. Osobně se mi to zdá docela kruté, otrhat rostlině listy. Také jsem byl přesvědčen, že z takových listů, i když zakoření nikdy pořádná rostlina nevyroste.


Ale na internetu jsem četl příspěvky od lidí, kteří si takový list koupili. Některým z nich po delším čase vyrostl i stonek s dalšími listy. Možná, že ten list je zasazen i s kouskem stonku.
Myslím, že pokud z takového listu něco vyroste, je to spíš šťastná náhoda.


Každopádně Hoja kerrii, ač poměrně statná a sukulentní roste dost pomalu, což může být i výhoda. Její květ vytváří hodně nektaru. Na rozdíl od mnoha voskovek, o kterých se píše, že voní jako karamel a které spíš připomínají “vůni” kyselého mléka, slabá vůně květu kerrii  ten karamel opravdu připomíná.    



  

sobota 1. července 2017

Mobilní květinové stolky

Dnes zas trochu inspirace pro panelákové byty bez okenních parapetů, nebo pro ty, kteří mají okna plná a přece jen by chtěli trochu místa pro další kytky.


V našem bytě máme třídílná okna. Dva, ze tří dílů jsou obsazené regály na tilandsie, při čemž v nejspodnější z nich patří sukulentům a voskovkám. Jejich fotky zde v minulosti už byly. Třetí díl okna je volný, ponechaný na větrání.



Ale když zelená vášeň převládne nad zdravým rozumem a touha po nových kytkách nabývá síly srovnatelné s narkomanem, toužícím po další dávce, zdá se i ten jeden díl ponechaný na otevírání zbytečně nevyužitý.


A tak mi stále ještě tolerantní Martin vyrobil slepením dvou čtvercových stolků prodávaných v IKEA, které svou výškou dosahují k spodnímu rámu okna a které jsou díky přidělaným kolečkům pojízdné. To je potřebné zvlášť na noc, kdy se ten poslední volný díl okna od jara do podzimu otevírá dokořán, aby kytky neofoukly.


Na prvním z těch stolků vidíte kromě kapradí vypěstovaného z výtrusů, původem z Madeiry ještě listy čtyř voskovek, na druhém stolku jsou převážně zelené tilandsie, jedna zemní bromelie a dva startovní lístky Hoji carmelae. Kterým se zatím do dalšího růstu nějak moc nechce.


Přidávám ještě poprvé kvetoucí Hoju cv. Viola i s jejím listem,



podruhé kvetoucí panduratu


a po x- té   kvetoucí heuschkelianu s růžovým květem.


https://youtu.be/yJbmXvBJhCs