Hoya sigillatis

Začátek pěstování Hoji sigillatis byl poměrně dramatický. Spojili se dvě nepříznivé okolnosti. Uhodila třicetistupňová vedra a i když v té době trvalo doručení balíčku s řízky voskovek z Polska podstatně méně dnů, než v současnosti, očekávaná zásilka nepřicházela a nepřicházela. Být to nějaká neživá věc, asi bych to neprožíval, ale v případě, že jsem čekal řízky voskovek, byl jsem v pěkném napětí. To se vlastně opakovalo při každé další očekávané zásilce rostlin, až jsem se někdy ptal sám sebe, jestli mi to za to stojí. Asi ano.

foto (c) Martin Hetto

foto (c) Martin Hetto

foto (c) Martin Hetto

Nakonec jsem si napsal o číslo zásilky a dohledal, že leží uložená na poště. Zásilky si nechávám posílat do práce, ale pošťák zásilku doručoval pozdě odpoledne. To se v budově na nikoho nedozvonil, tak ji odnesl na poštu. Výzva k vyzvednutí zásilky žádná. Když jsem balík rozbalil, uviděl jsem, že nejhůř dopadla voskovka, kterou jsem k zásilce dostal jako dárek. Z té byl jen kousek stonku a dva opadané lístky. Hoji sigillatis, která měla původně dvě dvojice  listů z každé dvojice jeden upadl a ten druhý vypadal, že upadne každou chvíli.

Stonek jsem rozstříhnul na dvě části, každou s jedním listem a ponořil na den do vody. Když se listy vzpamatovaly a viditelně ožily, zasadil jsem je do zeminy s rašelinou, květináč obalil igelitem, abych  tak trochu napodobil skleníkové prostředí a čekal. Jeden z řízků list ztratil a rozloučil se, druhý začal růst.

Hoja sigillatis je zase trochu jiná voskovka. Její stonky jsou tenké, listy úzké a celá působí oproti jiným daleko jemnějším až křehkým dojmem. Listy jsou dlouhé maximálně 7-8cm, široké tak 1cm. Jsou hojně “stříkané stříbrnými fleky”, v mládí jsou pěkně barevné. Jednotlivé květy jsou tak 7-8mm průměr, celé květenství má průměr tak do čtyř centimetrů. Jistě by byla krásná pěstovaná v závěsném květináči, kde by bylo víc jejích výhonů.Ta moje má trochu smůlu, že se ocitla mezi jinými, bujněji rostoucími sestrami, kde nemůže tolik vyniknout.

Přesto si vede dobře a své místo si najde. Využije stonky těch silnějších po kterých se tak lehce pne, spíš se jich přidržuje a opírá se o ně. Žádné velké omotávání a zamotávání. Letos poprvé kvete. Poprvé asi před měsícem, květ byl přímo pod regálem s tilandsiemi. V tu dobu vykvetla i Hoja sp. Gunung Gaiding, o které jsem také už nějaký rok nazpět psal. V tehdejším článku jsem představil jen její listy, tak dnes přidávám i květy. Květy sigillatis nevoní, květy Gunung Gaiding slabě, takovou vůní -  nevůní.

Co k Hoje sigillatis ještě napsat. Pochází z Bornea. Můžete na ni narazit i pod jménem hasseltii, ale sigillatis by mělo být správně.

Při jejím druhém kvetení byl květ umístěn opět dost nešťastně, těsně nad “přízemím” regálu, na kterém voskovky stojí. Přesto je to na focení o něco lepší než poprvé. Nevím, na kolik to mé snažení o vyfocení vyšlo, nakonec květ vyfotil i Martin, tak věřím, že z nějaké fotky bude patrné, že i tato voskovka stojí za větší pozornost.

Snímky byly pořízeny dvěma různými fotoaparáty, za různých světelných podmínek, kde každý z nich podává trochu jiný odstín barev.

https://youtu.be/1MYEu4X9gNE

Plánovaný výsev (trochu nadměrný)

Každé jaro se u mě hlásí jarní touhy. Tedy asi poněkud netypické. Po nákupu nových rostlin a také po tom, abych se o příchod nějaké nové rostliny  sám zasloužil. Přeloženo do srozumitelné češtiny, abych nějakou vysel. Protože jsem na poslední dovolené  nějaká ta semínka nasbíral, na jaře 2015 jsem je vysel. No, už jsem dlouho na pořádné dovolené nebyl.

Mezi se přivezenými semínky byla i semena dvou šáchorů. Jeden z nich je ten i u nás často pěstovaný, jako pokojová rostlina. Druhý je Šáchor papírodárný - Cyperus papyrus. Semena obou těchto rostlin jsou malá, téměř prachová. Po zasazení do výsevního substrátu  v plastové misce od nějakých potravin, tedy přesněji po nasypání na její povrch a zakryté igelitem začala brzy vzcházet. Ze začátku jsou to takové zelené nitky nepatrných rozměrů, ze kterých vyrostou listy připomínající trávu.

Až po nějakém čase vyrůstají už typická stébla šáchorů. Ten šáchor, ze kterého staří egypťané vyráběli papír má stébla trojúhelníkového průřezu. Během první zimy rostliny zaplnily misku a na jaře byly přesazeny do velkých květináčů. Protože podmisky pod nimi nestačily a rostliny, které jsou v práci na chodbě byly v pondělí vždy proschlé, oba květináče byly umístěny do obrovské mísy, která pojme více než pět litrů vody.

Ale ani to nestačilo.V pátek musím požádat vždy některého z kolegů, kteří mají službu přes víkend o dolití, protože tyto dvě rostliny jsou schopny tu velkou mísu vody vychlastat. Tak nevím, jestli bych takový výsev mohl někomu doporučit….Jen v případě, že bydlí na jihu Evropy a má větší zahradní jezírko, v tom případě by mohl být úspěch téměř jistý. Jinak ten vysoký papírodárný šáchor měří na výšku téměř tři metry. Jak vidíte, začíná i kvést. A to, co nad ním visí je také keřík, vypěstovaný ze semen ze stejné dovolené. Ten naštěstí tak rychle neroste, ale je to stejný ochlasta, také o jeho zalití přes víkend vždy poprosím.

Přidám ještě pár čerstvých fotek Euphorbie ambovombensis. Letos mají listy na většině z nich zas trochu jinou barvu, než minulý rok, kdy jsem ji představil. Nebylo ideální světlo a u většiny pokusů se sám zapínal blesk. Výsledek je barevně poněkud nekorektní. Když jsem si ty obrázky víc prohlížel, zdálo se mi, že na nich mnohem víc vynikne tvar a krása jejich listů. Obzvláště při zvětšení.

.

 

Hoya curtisii

Na den, kdy jsem dostal malý řízek Hoji curtisii si pamatuji zcela přesně. Bylo to v srpnu 2008. Jeli jsme s Radkou a Jirkou ze Zelených listů a jejich, tehdy ještě malou, dcerkou Růženkou na návštěvu k panu Ing.Heřtusovi do Sibřiny. Po chvíli, kdy jsem k nim přisedl do auta, obdařila mě Radka dárkem, dvěma řízky neznámých voskovek. Ani ona, ani já jsem tehdy netušili, jakou velkou náklonost k těmto rostlinám v dalších letech ty dva řízky způsobí.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Obě voskovky mám dodnes, i když právě o tu, o které dnes píšu jsem v loni na podzim málem přišel. To už jsem věděl, že ty zvláštní, malé a pěkně “flekaté” lístky, které jsem tehdy považoval spíše za listy nějaké dischidie patří jedné z nejmenších voskovek, curtisii.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

V loni na podzim jsem na poslední chvíli zaznamenal, že celá, tehdy už hodně narostlá rostlina této voskovky je suchá. Tedy suchá, ona byla spíš přelitá, kořeny uhnily a tím pádem to, co rostlo nad zemí usychalo. To se může stát, když počet rostlin na malém prostoru je mnohem větší, než by měl být. Velké voskovky přerostou ty malé, na které potom téměř není vidět.  Ostříhal jsem větve, které sice byly polosuché, ale listy měli ještě zelené, neopadané. Pár řízků se ve vodě vzpamatovalo, vypustilo kořeny a výsledek vidíte na fotkách.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Hoja curtisii pochází z Filipín a Malajsie a bude mít zřejmě více forem. Pokud mě paměť neklame, polská pěstitelka Edyta nabízí nejméně dvě formy, jednu s většími listy. Tedy u té mé a u těch úplně největších listů dosahuje délka 15mm i se špičkou listu a 11mm na šířku. Většinou jsou listy ale menší.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Na internetu pěstitelé označují tuto “maličkost” za poněkud problematickou. Podle mého názoru zas tak moc náročná není. Hlavní je dopřát ji dost světla, nenechat vyschnout, ani stát delší dobu ve vodě. Myslím, že by také mohla dobře růst podobně jako některé dischidie namontovaná na kusu kůry na mechu. To ale ve vlhkém prostředí skleníku, nebo nějaké vitríny. Ta má změnila místo, teď má více světla a je víc na očích.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Hoja curtisii mi zatím nekvetla. O jejích zajímavě tvarovaných a prý dobře vonících květech jsem na internetu četl zatím jen chválu. Snad se někdy dočkám. Pokud ne, nevadí, díky svým hezkým listům stojí za to i tak.

https://youtu.be/ZQNPiOn_1jw