První obětí se stala mladá, několikaletá borovice v blízké, dnes už zavezené pískovně. Vypadala jako bonsaj sama o sobě, rostla spíš šikmo, téměř vodorovně. Vyprostil jsem ji z písku, doma zkrátil větve i kořeny. Zasadil jsem ji do lepší zeminy a čekal, jak pěkně začne růst. Nezačala, rozloučila se. Částečnou útěchou, že jsem ji připravil o život mi bylo, že místo, na kterém žila bylo za nějaký čas vybagrované a znovu na ně byla navezena jiná zemina.
Druhým pokusem byla bonsaj zakoupená téměř před třiceti léty v Praze. Pěkně tvarovaný stromeček s malými, i když k malé výšce rostliny výraznými květy. Byla v miniaturní mističce. Líbila se mi tak moc, že jsem ji v té trošce zeminy nechtěl trápit a přesadil jsem ji do většího květníku. Odvděčila se tím, že začala bujet. Tedy bylo z ní nevzhledné rychle rostoucí roští. Jen ty bílé, pěticípé kvítky, skládající se ze dvou na sebe přiléhajících vrstev za to stály. Přes léto byla na balkoně, kde se jí dařilo. Přes zimu jsem ji chtěl dopřát vegetační klid a dal ji do větší zimy, na chodbu k oknu. Ale jednou jsem opomněl pravidelnou zálivku, která byla jednou týdně. Když jsem si další týden vzpomněl, bylo už pozdě. Byla tak suchá, že by ji už asi ani živá voda nevzkřísila.
V roce 2012 jsem si objednal Burseru fagaroides. Přiznám se, že jsem nikdy moc nechápal, proč je tak oblíbená, tak jsem to chtěl zjistit také. Přišla malá rostlinka s mírně obtloustlým stonkem a celkem nezajímavými listy. Tak tu jsem mít nemusel, to byl asi tak pocit, který jsem z ní až do letošního roku měl. Nerad rostliny zkracuji, představuji si, jak jim to není příjemné. Burseru jsem tedy každým rokem přistřihnul, ale vždy hodně opatrně. Kmínek jí dole ztloustnul, ale jinak měla jen dvě dlouhé větve. Přes zimu ještě holé. Mám ji v práci a od kolegů padaly občas návrhy, zda bych tu hrůzu neměl vyhodit.
Živé kytky nerad vyhazuji, tak jsem vždy odpověděl, že z ní třeba časem ještě něco bude. Na druhou stranu jsem si vždy přes zimu říkal, že třeba na jaře už nové listy nevyrazí a problém s ní bude vyřešený. Letos na konci zimy jsem se rozhodl pořádně ji přistřihnout. Výsledek vidíte na fotkách. Je to asi první rok, kdy na tuto burseru zálibně pokukuji. Abych pro představu uvedl její rozměry, na výšku měří 46 cm, coby stále ještě mladá bonsaj je dost přerostlá. V té zesílené části kmínku má průměr 2 cm, tedy tloušťku, která by příznivce ztloustlých kmenů příliš nenadchla. Ale vzhledem k tomu, že to zřejmě bude dlouhověká rostlina, může to léty ještě dohnat.
Co k této rostlině ještě napsat. Bursery mají české jméno březule. Z internetu jsem se dozvěděl, že jde o starý rod. Dnes je v jejich rodě kolem sta druhů. Rozšíření jde od jihozápadu USA, přes Mexiko až do Jižní Ameriky. Bursera fagaroides by měla pocházet z Mexika. Bursery obsahují voňavou pryskyřici, i této docela příjemně voní ustřihnuté výhony, nebo rozemnuté listy.
Bursera fagaroides dostala své jméno po stromu s latinským jménem Fagus. Tedy česky buk. Nevím, jak vypadají americké buky, ale ten český mi nijak nepřipomíná. Ještě zmíním, že se dá množit řízky i semenem. Obojí jsem zkusil. Větve zakoření i ve vodě. Ale rostlina z ní vypěstovaná ten kmínek silný nemá, jen ve spodní části takový nepatrný náznak. To, že rostlina kvetla, jsem před nějakým rokem poznal, až když se na větvích objevily malé, kulaté plody. Byly tři a s jejich zasazením jsem následující rok váhal tak dlouho, až přišla druhá polovina léta. Nakonec jsem je vysel, jedno vzklíčilo, ale následující zimu nepřežilo. Tak, a to by dnes stačilo.
