Předsevzetí, že už žádný nový nepřibude u nich prostě přestává platit . Tak jsem si mezi těmi novými rostlinkami přinesl Aloe millotii, a po příchodu domů se přesvědčil, že to aloe, které už mám doma a které jsem jako millotii koupil a za ně i považoval, je vlastně Aloe antandrroi. A já pořád proč roste tak jinak, než by mělo, že je tak divně vytáhlé a listy se mu neprohýbají, jak by měly. Tak tedy článek, který jsem o Aloe millotii před nějakým rokem napsal měl být o Aloi antadroi.
Co s tím má společného dnešní aloe? Tak hlavně to, že jsem si ho od Radky a Jirky přinesl právě z té návštěvy před dvěma lety. Také to, že s jeho jménem to není tak jednoznačné.
Dostal jsem dva malé semenáčky, zřejmě z jarního výsevu. Jirka je vytáhl z malého květníku, kde byly s ostatními rostlinkami, ještě před rozsazením. Správnějším výrazem je asi před pikýrováním. Se jmenovkou Aloe vallaris. To jméno se mi hned zalíbilo, takže jsem si je byl schopen i zapamatovat. Každá z těch malých rostlinek měla po dvou lístcích. Tedy to vytažení z “mateřského” květníku jimi asi trochu otřáslo, zimu sice jakž takž přežila, ale na jaře už měla jen po jednom lístku. Jaro, světlo a slunce jim udělalo dobře. A také to, že na okně jsou přilepená téměř až u skla, mají jedno z nejprotekčnějších míst.
V tomto pro ně druhém roce jejich života aloe pěkně přirostla, i když dost pomalu a jako by opatrně. Až v letošním roce začala přirůstat podstatně bujněji a předvedla se jako moc pohledná aloe.
Protože mě pochopitelně zajímala, chtěl jsem se o nich dozvědět co nejvíce a tak jsem hledal na internetu. Těch informací o tomto aloi zas tak moc není, co je zajímavé, pod obrázky podle mého těch samých rostlin jsou dvě jména. Vallaris a Varimaculata. Co by naprostý amatér také naprosto netuším, které z nich je správně. Vlastně mě to ani netrápí. Jako vallaris se ke mně dostala, to pěkné jméno se mi pro ně i hodí. Letos je pan Štarha v jarní nabídce nabízel pod názvem varimaculata. Ať už k nim někdo přijde pod názvem jedním, nebo druhým, radost svým novým “majitelům a pěstitelům” udělá tak, jako tak.
A co jsem se kromě této neshody ve jménu zmíněného aloe o něm dál dozvěděl? Tak tedy ať se jedná o jedno jméno, nebo druhé, pochází z jihozápadní Angoly ze skalnatých hřebenů angolské vysočiny. Bližší názvy míst, kde by se měla nalézat jsou Humpata Vlei a Leba Pass. Toto aloe se vyskytuje jak v podobě rostlin silně tečkovaných, tak i zcela bez teček. Mám tu skvrnitou formu a právě to se mi na ni nejvíc líbí.
Jestli jsem dobře pochopil automatický překlad článku tak rostliny rostou na kyselých křemencových a pískovcových “zeminách” ve výšce 1500-1800 m nad mořem a v jejich lokalitě jsou i poměrně velké dešťové srážky.
Co bych o této krásné aloi ještě napsal. Asi jen to, že je to jedna z rostlin, na kterou se nejčastěji se stále velkým zalíbením dívám, která zatím dobře roste a ze které mám radost.
Ať už má jméno vallaris, nebo varimaculata.
https://youtu.be/z1JkEp99Fas
Žádné komentáře:
Okomentovat