Z těch čtyř voskovek jedna přes zimu uhynula, dvě sice zakořenily, ale po nových listech do dneška ani vidu. Tak mě to „zakončení“ toho období rozšiřování mé zelené rodiny díky takovému výsledku nějak neuspokojilo a předsevzal jsem si, že se v letošním roce pokusím získat tu malou sansevierii.
Chtěl jsem od zmíněné pěstitelky malou odnož koupit, ale nakonec jsme se domluvili na výměně sansevierií za voskovky. Ano, píšu správně množné číslo, protože těch sansevierií přišlo ve dvou zásilkách mnohem víc a tak díky jedné malé, která by se přece vešla dorazily i mnohem větší, na které se místo hledalo už docela obtížně. Ale našlo. Ty nové rostliny hlavně způsobily nové pobláznění do sansevierií, které zatím vyvrcholily úspěšnou aukcí na polském Allegru, kde jsem získal sansevierie, bez kterých jsem si prostě neuměl zbytek svého života představit. To je už na další článek.
Zpět k dnešní sansevierii, která byla na začátku této další zelené vášně. Nebo lásky? To ukáže čas.
Tak ta zmíněná, krásným sukulentním rostlinám též hodně propadlá pěstitelka byla jednou na zájezdě zaměřeném na návštěvy zahraničních sukulentních sbírek. Tedy pro takové nadšence se to dá také napsat, že jsou na lovu nových rostlinných miláčků. Měla štěstí, kromě jiných rostlin, které tam zakoupila se dostala i k této miniatuře.
Pan Specks věnoval tuto rostlinu panu Cokovi. Mně osobně ta jména tolik neříkají, jen to, že jsou mezi sukulentáři považováni za pěstitele velikány, nebo legendy. V té chvíli předání rostliny, nebo těsně po ní se u toho ocitla zmíněná návštěvnice sukulentní sbírky a asi hlavně díky jejímu nadšení se jí podařilo od pana Coka získat lístek této raritní sansevierie.
Díky svým schopnostem se ji tuto vzácnost podařilo namnožit a tak na fotkách můžete vidět jednoho z potomků zmíněné, panem Specksem panu Cokovi darované rostliny. Začátkem dubna, kdy tato sansevierie dorazila, měla tři malinké lístky. Během jara a léta ji narostly další tři, o poznání větší. Pokud tak dobře poroste dál, možná se v příštím roce dočkám i nové odnože.
O této sansevierii jsem se dozvěděl jen to, že pochází ze Somálska, z lokality Eyl. Na internetu jsem ji našel pod označením, uvedeném v názvu článku. Podle toho, jak roste a podle fotek zobrazených tamtéž by tato rostlinka mohla aspirovat na jednu z nejmenších, možná i úplně nejmenší sansevierii. Nechci to zakřiknout, aby příští rok třeba nevypustila nějaký velký list a nepřekvapila mě jím, jako před nějakým rokem malá Sansevieria fischeri.
Sansevierie mají pověst nezničitelných roslin. Není to pravda. Zničit se dá téměř vše. Sám jsem v mládí jednu ulil. Sansevierie jsou určitě jedny z nejodolnějších rostlin. Ale nesvědčí jim tak jako ostatním sukulentům, mezi které patří přílišné zalévání. Hlavně v kombinaci s nízkými teplotami.
Na dno květináče je dobré dát drenážní vrstvu z kamínků, písku, lávy, pemzy a podobných materiálů. Samotnou zeminu jsem namíchal ze směsí pro kaktusy a sukulenty od Forestiny a Rašeliny Soběslav s trochou substrátu pro palmy a pokojové rostliny. Zalévám jednou týdně, s ohledem na množství tepla a slunce, které v momentálním ročním období zrovna je. S velkou snahou zálivkou šetřit hlavně v chladnější a méně světlé části roku.
https://youtu.be/MFBuhY1TVP4
Žádné komentáře:
Okomentovat