Většina z nás si přírodu spojuje s dvěma velkými říšemi a to živočišnou a rostlinnou. Dnes se nechci zmiňovat o živé přírodě, které je sice nejvíc, ale je k vidění tak leda pod mikroskopem. Bakterie, plísně, kvasinky, řasy a prvoci. Opomenu i houby, které dříve byly řazeny k rostlinám, ale dnes už mají svou vlastní říši.
Dnes bych chtěl tak trochu srovnat dvě skupiny těch nejviditelnějších zástupců života na naší zemi, rostliny a živočichy. Nebo obráceně, živočichy a rostliny, neboť člověk patří mezi živočichy, byť se jim většinou cítí vzdálen a nadřazen. Ale rostliny by zřejmě ten nápad a potřebu porovnat se s živočišnou říší a s lidmi asi neměly.
Abych načerpal nějaké vědomosti, vyhledal jsem „strom života“, přesněji fylogenetický strom a informace, kolik známých druhů spolu s námi, lidmi naši Zemi obývá. Podle relativně nových údajů z roku 2011 je na zemi sedm milionů osmsettisíc druhů živočichů, šestsetjedenácttisíc druhů hub a třistatisíc druhů rostlin. Ty údaje nemusí být přesné. Předpokládá se, že v oceánech není známa ještě převážná část jejich obyvatel. Některé druhy rostlin a živočichů i díky přispění lidské expanze vymírají. Kolik je virů, bakterií a dalších, pouze v mikroskopu viditelných organismů, to možná nikdo přesně nespočítá.
Evoluční teorie předpokládá společné předky pro dnes žijící živočichy a rostliny. Otázky jak a kdy, za jakých okolností došlo k rozdělení na dnes tak odlišné druhy, budou asi vždy opředené určitým tajemstvím. Stejně jako poznání, ke kterému se lidstvo ubíralo, ubírá a snad i dále ubírat bude.
Jistě by bylo zajímavé pomocí stroje času zdokumentovat vývoj živočichů, hlavně lidí a stejně tak i vývoj rostlin, to zatím v našich možnostech není. Můžeme posuzovat současný stav a projevy života rostlin i živočichů.
Začněme se živočichy. Co je jejich základem a základem jejich životů? Při větším zjednodušení si můžeme všimnout, že biologickou podstatou živočichů je především jejich trávicí soustava a rozmnožovací instinkt. Tímto předurčením jsou živočichové od těch nejjednodušších po nejvyspělejší naprogramováni ke shánění a opatřování potravy nezbytné k přežití a k hledání partnerů ke společnému předání života dalším generacím.
Díky těmto potřebám je tu další, pro živočichy podstatný faktor, pohyb z místa na místo, ať už při zajišťování potravy, nebo při hledání partnerů. Je otázkou, zda to byla inteligence přírody, nebo nějaká jiná inteligence, která živočichy obdařila vědomím toho, jak je příjemné se nasytit i rozmnožovat. V určité míře je to dáno všem vyšším živočichům a člověk, coby „nejvyspělejší“ představitel této živočišné říše byl slastí z jídla i rozmnožování obdařen přímo vrchovatě.
Teď přeskočím k rostlinám. Když začnu přemýšlet o tom, co je jejich základem a co je základem jejich životů, docházím k závěru, že jejich základem je země, slunce, voda a vzduch, které přeměňují na svá těla. Při jevu zvaném fotosyntéza, podstatném pro veškerý život vyšších živočichů, a zřejmě nejen pro ně vzniká kyslík a zelená hmota, dvě nejdůležitější ze základních potřeb pro život živočichů.
Ať už jsou živočichové býložravci, kteří žerou rostliny přímo, nebo masožravci, kteří žerou býložravce, bez rostlin by svoji dávku potravy potřebnou k přežití neměli. Dá se představit, že prostřednictvím těch rostlin vlastně konzumují ( i my lidé) tu energii slunce, vzduchu, vody a země, kterou rostliny při svém růstu zabudovaly do svých těl. A kyslík? Ten živočichové potřebují k přežití naprosto nezbytně.
Rostliny (kromě toho zanedbatelného množství těch, které my lidé přenášíme) tráví život na jednom místě. Také se pohybují, jak rostou a jak se natáčejí za sluncem. Nebo liány, které hledají oporu a otáčejí své výhony na různé strany, dokud ji nenajdou,šplhají po stromech a třeba i skalách do výše za světlem. Možná v mnohých generacích, pomalu a jistě také postupují na nová území.
Rozmnožování rostlin se od rozmnožování živočichů podstatně liší. Životaschopné rostliny našly během svého vývoje více způsobů, jak předat život dalším generací. Generativní a vegetativní způsob. Výtrusy, semena, odnože, oddenky, viviparie.
Chvíli bych se zastavil u květů, rozmnožovacích orgánů vyšších rostlin. Jejich rozmanitost, jak ve tvaru, barvě a vůni. Přitahují hmyz, ptáky, někdy i kaloně a jiné menší obratlovce. Té taktiky, aby přilákaly spolupracující živočichy, kteří odměnou za opylení, nebo v pozdějším stádiu odměnou za doručení semene na potenciálně příznivé místo pro vznik nového rostlinného života získávají potravu.
Květy nenechávají lhostejné ani nás. Nevím jak dlouho, ale jistě už pár pěkných tisíciletí slouží jako výzdoba, předpokládám, že v historii i jako oběť různým bohům a božstvům. Jako výtvarný motiv, jako dekorace. Kolik malířů kreslilo kytice, dávné vázy jistě sloužily dávným kyticím. I dnes slouží kytice jako dar, jako výzdoba. Jsou na pohlednicích, na známkách, v knihách, na fotografiích. Myslím, že většinu lidí nenechá krásný květ lhostejným.
Je to takový paradox, tedy když si dovolím srovnat rozmnožovací ústrojí rostlin, živočichů a lidí. Květy a jejich vůní jsme většinou všichni zaujati až okouzleni. Vůně květů rostlin byla asi první, která inspirovala k výrobě parfémů. Jasmín, růže, levandule…..Na rozmnožovací ústrojí živočichů kromě chovatelů zvířat a vědců zvířaty se zabývajícími, zvědav asi nikdo není a nikoho by nenapadlo jejich fotky a obrázky posílat jako přání k svátkům a narozeninám. A lidské rozmnožovací orgány, i když jsou stejně přirozené jako ty rostlinné, to už by byla přímo pornografie. A ta do tohoto článku nepatří.
Když se nad tím trochu zamyslíte, nedocházíte také k závěru, že ty rostliny a stromy mají na rozdíl od nás lidí a dalších příslušníků živočišné říše jakousi andělskou vlastnost? Kromě toho, že jsou základem potravního řetězce, že nám poskytují své dřevo, své plody, ať už jde o ovoce, zeleninu, ořechy, olivy, léčivé byliny, koření. Že nám poskytují kyslík, vláhu, krásu, prostředí, ve kterém chceme žít?
Mezi mnoha živočišnými druhy, například včelami, mravenci, ptáky, kteří sbírají rostlinám škodící hmyz existuje určitá symbióza. Možná byla i mezi našimi předky, dokud byli závislí na přírodě, na tom, co jim poskytla, co si pracně vypěstovali. Symbióza je jistě daleko výhodnější životní strategie, než parazitismus. Nezbývá, než doufat, že dříve než se vykácejí všechny lesy a pralesy, než se pole a louky zastaví a zaplní montovnami a slunečními kolektory, že si jako lidstvo uvědomíme, jak moc k životu a k přežití přírodu a rostlinný život potřebujeme.
(Všechny rostliny a květy na fotkách k dnešnímu článku vyrostly a vykvetly v maďarském Hévízu.)
