Hoya lucardenasiana

V měsíci květnu, už podle jeho názvu kvete velká část rostlin a stromů. Ani voskovky nejsou výjimkou, i když některé začaly kvést mnohem dříve a žlutokvětá heuschkeliana kvete bez přestávky i v zimě. Možná je to i tím, že je velmi blízko okna.

Hoya lucardenasiana až takové štěstí nemá. je sice blízko okna, ale na něm jsou ve třech horních poschodí tilandsie a v nejspodnějším sukulenty, které jí a dalším třem voskovkám, které rostou na pojízdném stolku vedle ní přece jen stíní.

A to ještě ke všemu se její květenství začalo vyvíjet na stonku, který padá trochu dolů, už pod úroveň okna. Snad i proto se rozhodla kvést  až po čtyřech letech, kdy celkem ochotně přirůstala, ale snahu o kvetení neprojevovala.

Lucardenasianu, hoju z největšího filipínského ostrova Luzon jsem si na jaře roku 2015 objednal kvůli barvě jejích květů. Ta je na některých fotkách na internetu přímo tmavě bordová, na jiných je světlejší.

Nevím, zda má tato voskovka co se týká barvy květu více variant, nebo víc záleží na množství světla, kterého se jí dostává. Podle jeho dostatku, či nedostatku se vybarví.

Toto první květenství  není moc velké, jen šest květů. Vyvíjelo se víc jak měsíc, možná dva, já si ho ze začátku díky jeho umístění ani nevšimnul. O to víc jsem hlídal, kdy rozkvete.
V pondělí tento týden jsem se dočkal, květenství bylo už plně otevřené. Vůně taková ta nakyslého mléka, jako u řady jiných voskovek, možná o něco sladší.

Hoya sp.UT038 (sp.77 Flores Island)

Dnes to po delší době bude zase o voskovce. Název, pod jakým jsem ji koupil u polské pěstitelky hojí Edyty je v titulku.

I když nové voskovky už nesháním, na stránky této pěstitelky se dívám pravidelně. Nevím, zda je někdo jiný z pěstitelů těchto rostlin sehnat nové rostliny, které zatím ještě nemají jméno a prodávají se pod podobným označením jako zmíněná kytka.

Edyta v jednom článku vysvětlovala, co ta čísla znamenají, ale já si to zas tak moc do hlavy nebral a zapomněl to. Když psala o této hoje  poprvé,  zaujaly mě její listy. Napoprvé jen tak trochu. Když se následovně několikrát objevila v průběhu dalších měsíců v nabídce, líbily se mi ty její listy víc a víc.

Potom se objevil článek o jejím kvetení a Edyta v něm popsala její vůni, jako jednu z nejlepších. To mě zaujalo ještě víc a na začátku roku 2016 už pouštěl kořeny její řízek ve vodě u mě v práci na stole. Ty její listy jsou na první pohled takové celkem obyčejné, tmavě zelené, u mladších vynikne víc kresba listových “žil”. Něčím mě zaujmout musela, protože jsem ji o rok později uřízl dva listy s kouskem stonku a vypěstoval si další rostlinu doma, dokonce se mnou sdílí můj pokoj.

V letošním roce se mě  rozhodla obšťastnit svým květem.  A to hned několikerým květenstvím. Zatím doma, ale už rostou i v práci. Sledoval jsem ta její zvětšující se květenství a čekal, kdy to přijde. To, že už rozkvetla, jsem zjistil jednoho odpoledne. Ne zrakem, ale čichem. Vůně je to dost dobrá, ale docela silná.  Jedno květenství provoní celou místnost. Voní hlavně v noci, tak si pootevřu okno, abych ji nemusel cítit tak moc. Doufám, že až rozkvete v práci a kolegové chodící dřív než já ji ucítí, že mně nebudou moc nadávat.

Ještě se zmíním o místu, ze kterého údajně, tedy spíš snad doopravdy pochází. I to bylo jedno z plus při rozhodování o koupi této kytky. Ostrov Flores má už tu floru ve svém názvu. Tak ho pojmenovali Portugalci, kteří na ostrov přišli v 16.století. Údajně podle květů stromu Delonix regia. Na tomto ostrově také žije komodský varan. A před mnoha lety, podle nových výzkumů před padesáti tisíce, zde žil Homo florensis, asi nejmenší, jen metr vysoký druh hominida. Ostrov Flores je moc daleko, nemyslím, že bych ho někdy navštívil. Roste na něm jistě mnoho krásných stromů a kytek, kromě flóry bude mít jistě i zajímavou faunu. Já se spokojím s jednou kytkou, která odtud pochází.   

A ještě odkaz na jednu z  bohužel posledních písní z poslední desky Cranberries.

https://youtu.be/7SBcEEUbBjc

Sansevieria parva

Mezi sansevieriemi, které v loňském roce rozšířily mou zelenou rodinu byla i Sanseviera parva.

Některé sansevierie mohou svými pevnými a tmavě zelenými listy působit vážným dojmem. Sansevierie parva mně mezi nimi připadá jako jedna z nejveselejších, hodně pozitivně působící. Je taková trochu atypická. Má tenčí a ohebnější listy. Další její název je “keňský hyacint”, z čehož lze odvodit, že pochází z Keni a že její květ, podobně jako u hyacintů, bude voňavý.

Aby těch názvů nebylo málo, další synonyma jsou Sansevieria dooneri a bequaertii.
Sansevieria parva i keňský hyacint jsou docela pěkná pojmenování, stejně tak je pěkná rostlina, kterou označují. Její listy jsou dlouhé až 30 cm a široké jsou až 2,5 cm. Tmavší kresba na svěže zelených listech je velmi pohledná. Komu by to přišlo ještě málo, na stánkách http://www.brookside-nursery.com/ je možné sehnat Sansevierii parvu Gilt Edge s ozdobnějším lemováním listů, nebo i její variegátní podobu, která je podstatně dražší a určitě bude i pomaleji růst.

Mně se líbí právě ta rostlina, kterou mám. Z jedné mladé odnože se za rok pěkně rozrostla a přibylo jí hodně listů. Jak jsem se dočetl z článku Radky Matulové na Zelených listech, parva pochází kromě z Keni také z Ugandy a roste na stromy zastíněných místech. Svědčí jí hodně světla, ale se sluncem, hlavně s tím okolo poledne by se to nemělo přehánět.

Zalévám ji jednou týdně, celoročně. Od podzimu do jara spíš symbolicky. V paneláku, i když se netopí má i v zimě kolem 18°C. To sansevieriím docela vyhovuje. Nemám s tím osobní zkušenosti, ale nízké teploty pár stupňů nad nulou zvlášť v kombinaci se zaléváním sansevieriím  nesvědčí.

Dnes přidávám ještě odkazy na dvě zajímavá videa:
https://youtu.be/KTxDIcBVXWU
https://youtu.be/ncrcFAYnX_U