To první jaro, léto a podzim byly moc pěkné, přes zimu se se mnou jeden rozloučil a v několika následujících zimách i další. Dnes už z těch mrazuvzdorných rozchodníků moc nezbývá, přesněji řečeno zbývají tři poslední. Zato, jedné rostlině, kterou jsem k těm zakoupeným dostal jako dárek, se na lodžii celé ty roky daří docela dobře a její trs se sice pomalu, ale jistě rozrůstá.
Je to taková sympatická rostlina, její jméno jsem si nezapamatoval, jen to, že je nějak příbuzná kosatcům. Vypadá jako tráva, které na koncích vykvétají modré květy. Z toho je zřejmé, že trávu jen připomíná a to jen pokud nekvete. Kdo hledá najde a na internetu se toho najde opravdu dost. Český název Badil úzkolistý, latinský Sisyrinchium angustifolium.
Wikipedie uvádí, že badilů je 70 – 130 druhů. Tedy dost široké rozpětí. Badil úzkolistý pochází z Severní Ameriky a Kanady, kde žije na vlhkých loukách a ve světlých lesích. Je mrazuvzdorný, jeden zdroj uvádí že snese mráz do -34°, druhý dokonce do -40°C, ale tak velké mrazy u nás v posledních letech snad ani nejsou.
Jak jsem zjistil, i na internetu jde objednat tento badil za pár korun v několika zahradnictvích. A to jak v modrokvěté, tak i v bělokvěté formě. Prodávají se i jiné druhy badilu, s většími žlutými květy. Většinou jako rostliny na skalku, které ale vyžadují trochu větší zálivku, snad i větší přistínění.
I bezzemci, kteří stejně jako já, chtějí na balkonech nějakou tu vegetaci, kterou nemusí na zimu sklízet někam do místností, mohou mít z této rostliny radost. Na lodžii, kde ji mám, svítí slunce celé dopoledne. Zalévám ji podle počasí a ročního období, v létě v horku třeba i třikrát, čtyřikrát týdně. V zimě, když nemrzne, opatrně jednou, dvakrát za měsíc. Tak, aby část listů, nebo spíš stonků zůstala zelená.
Žádné komentáře:
Okomentovat