Někdy koncem roku 2019 se objevily první zprávy o nějaké nové nemoci v Číně. První zmínku jsem zaznamenal, když mi kolega v práci říkal, že syn jejich sousedů žije v čínském Wu-chanu, ve městě, které bylo jako jedno z prvních míst s covidem spojováno. Už si nepamatuji, zda tam onen mladý muž studoval, nebo pracoval. Jeho rodiče o něj měli obavy, ale on se tehdy ještě vrátit nechtěl. Dnes už je doma, zda se ho tato nemoc nějak dotkla nevím.
Ale pamatuji si, že jsem si tehdy řekl, to je tak daleko, to se sem vůbec nedostane. Začátkem roku jsme si objednali na konec května dovolenou v Maďarsku. Myslím, tedy přesně si to už nepamatuji, kdy se covid objevil u nás, kdy se začaly nosit roušky a zavádět různá nepopulární opatření. Konec února? Začátek března?
Jen ať to rychle přejde, no, konec května je v nedohlednu, do té doby bude zas vše jak bylo.
Uteklo to rychle, z cestovní kanceláře nám vrátili peníze a na dovolenou jsme přestali myslet.
Po létě, kdy se chodilo bez roušek, se opatření zas zpřísnila a nová pandemie přestala být definitivně abstraktním pojmem. Každý už měl ve svém okolí někoho, kdo covid s lehčím, nebo těžším průběhem prodělal. A slyšel o někom, kdo měl velkou smůlu a nemoc nepřežil.
Dnes už jsem po prvním očkování a když se ohlédnu zpět a vzpomenu na dobu, kdy jsem o covidu prvně slyšel a byl přesvědčený, že se k nám nedostane, musím se usmát nad svou naivitou.
Vzdálenosti se zkrátily. Čas, i když je na první pohled stejný a každý den má dvacet čtyři hodin jakoby ubíhal čím dál rychleji. Možná to tak cítím, protože cesta z kopce bývá vždy rychlejší než z kopce a ten můj pomyslný vrchol života už mám za sebou.
Jsou i jiné nepříjemné věci a skutečnosti, které se zdají daleko. Velká část lidí na světě se pořádně nenají, někde dochází voda. Některá místa jsou silně znečištěná, vzduch, řeky, moře. I když paradoxně právě příroda se za poslední rok mohla díky omezení letecké a námořní dopravy trochu nadechnout a regenerovat. Byl o tom natočen dokument “Rok, který změnil zemi”, v originále “The Year Earth Changed” uvedený internetovou televizí Apple TV.
To sice lidem postiženým covidem, nebo těm, které na toto onemocnění o někoho drahého a blízkého přišli momentálně moc nepomůže. Ale pro léta budoucí a další generace je to velká naděje, že určitou změnou chování lidí se příroda a životní prostředí může uzdravit. Stejně tak, jako se lidé snad v blízké budoucnosti uzdraví ze současné pandemie.
Dokument, o němž jsem se zmiňoval zatím na YouTube není, ale tento také stojí za zhlédnutí:
a trochu “nezávislé” hudby:
Žádné komentáře:
Okomentovat