Tak nám tento týden začaly tropy. Mohl jsem konečně docenit jednu z největších výhod důchodu. Hned ráno, než začne úmorné vedro vyrazím do lesa, kde je krásně celý rok, ale v tomto období a ještě ráno a časné dopoledne, snad úplně nejlépe.
Svěží vzduch, zpěv ptáků. Takové to zvláštní světlo a stíny v záplavě zeleně nad hlavou. Kromě toho zpívání a cvrlikání ptáků takový zvláštní, až božský klid. Někdo je tomu, kdo, nebo co nás převyšuje blíž v kostele, někdo v lese, nebo jinde, v ještě neporušené přírodě.
V takové hezké chvíli na těchto místech si neuvědomuji své roky, zapomínám na to, co se v životě nepovedlo a nevyšlo. Naopak se cítím hodně bohatý a vděčný, za všechno, co mám. Ten příjemný pocit sice nevydrží stále, ale zatím mi nohy dobře slouží, a s každým návratem do lesa a do přírody se může dostavit. A většinou se také dostaví.
Uvědomoval jsem si to celý život, jak moc potřebuji přírodu ke své spokojenosti a ten pocit s přibývajícími lety jen zesiluje. Jak jsem psal už v předposledním příspěvku, považuji její léčivou moc za něco, co všechny živé organismy včetně nás lidí potřebují. A co bychom si právě v tom dnešním uspěchaném, náročném a někdy komplikovaném životě měli dopřávat co nejčastěji.
Dnešní článek nebude doplněn fotkami z lesa, to jeho kouzlo fotka nepřinese, ale Martinovými fotkami z už posledně zmíněné zahrady. Každý nemá les na dosah a zahrada splňuje léčivou a naplňující úlohu také. Poskytuje i seberealizaci a léčbu prací.
No a předsevzetí, že si nebudu kupovat další rostliny jsem opět několikrát porušil. Přitažlivost některých rostlin je silnější, než mé předsevzetí.
A ještě odkaz na něco málo pozitivní a uklidňující hudby:
Žádné komentáře:
Okomentovat