První aglaonemu jsem si koupil před padesáti lety. Tedy bez nějakého roku. Oficiálně jsem ji koupil mámě k MDŽ, ale ona mě měla přečteného, takže jí bylo jasné, proč byla zakoupena. Kytku k témuž svátku dostala i sestra a babi. Jejich kytky moc dlouho nepřežily, aglaonema žije dodnes. A daří se jí dobře. Jen se tak rozrostla, že nejde vyfotit celá. Pro ilustraci alespoň její kousek.
Tato aglaonema, podle toho, co jsem našel na internetu nese název “Maria”. Možná je to nějaký kultivar aglaonemy marantifolium, což je v pořadí třetí aglaonema, která se v průběhu let ke mně dostala. Jednou jeden její výhonek přinesla mámě ukázat její sestřenice. Dal jsem ji do vody, jak jinak. Ochotně zakořenila a stala se další vděčnou a ochotně rostoucí kytkou.
O aglaonemách obecně. Řadí se do čeledi áronovité. Jejich rod zahrnuje 21 druhů, stále ale přibývají jejich kultivary. Vyskytují se v tropické a subtropické Asii, od Indie, až po Novou Guineu. Rostlina obsahuje šťavelan vápenatý a jedovaté jsou především její plody. Které mají atraktivní, červenou barvu, takže by malé děti mohly lákat ke snědení. Mají rády teplo, nejnižší teploty v zimě by se neměly pohybovat pod 17 stupňů Celsia. Mají rády vyšší vlhkost vzduchu. Jejich zemina by neměla obsahovat vápenec. Vyhovuje jim rozptýlené světlo, nebo polostín. Čím barevnější, nebo bělejší, tím potřebují světla víc.
K těm dvěma již zmíněným aglaonemám. Podle mé zkušenosti jsou to jedny z nejvděčnějších a nejskromnějších kytek, které mám. Aglaonema marantifolium po odkvětu pravidelně plodí a z jejich semen ochotně rostou nové rostliny. “Maria” zas roste i na místě hodně vzdáleném oknu, lépe se jí pochopitelně daří na lepším světle.
Teď k té druhé aglaonemě, kterou jsem záměrně přeskočil. Na rozdíl od těch uvedených jsou její listy mnohem méně zelené. Pokud jsem ji správně identifikoval, měl by to být kultivar Silvet Queen. Koupil jsem ji před dvaceti lety +- nějaký rok. Za tu dobu moc nepřirostla. Měla období, kdy vypadalo, že se rozloučí, potom vždy vypustila nějaký nový výhon. Starší spíš odumíraly, nové přežívaly. Předpokládám, že to bylo vinou nedostatku světla, které tyto méně zelené rostliny vyžadují. Teď jsem ji přesadil a pokusím se ji trochu víc rozmazlovat.
A teď k zatím poslední, čtvrté aglaonemě. Před nějakým rokem jsem na internetu zjistil, že se objevilo mnoho krásných kultivarů této rostliny. Protože aglaonemy jsou pro mě jedny z nejoblíbenějších pokojových rostlin, bylo mi jasné, že časem určitě ještě nějaká přibyde. Odolával jsem celkem dlouho, ale když se v nabídce Gardners-eshop.cz | Pěstujte rostliny jinak! objevil kultivar “Pride of Sumatra”, okamžitě jsem ji objednal. Někdy se mi stává, když taková nová rostlina dorazí, nebo si ji přinesu z obchodu, že se dostaví pocit “tak tu jsi tak nutně ke štěstí nepotřeboval”. U Pýchy Sumatry se mi to nestalo ani náhodou.
Hned jsem ji přesadil do většího květináče. Zřejmě jsem dobře udělal. Z té pěstírny, kde ji vypěstovali měla kořeny stísněné v nějaké textilii. Tu jsem pochopitelně odstranil. Umístil jsem ji na čestné místo k oknu, kam jde ráno a časně dopoledne slunce. Když druhý den ráno zasvítilo, její červené “žíly” v listech, jako by svítily. Viz foto. Protože má ráda vyšší vlhkost, dal jsem květináč s miskou ještě do větší, kde je voda, která se může odpařovat.
Pro představu o rozmanitosti a kráse kultivarů aglaonem, které jsou jistě důvodem, že se stávají stále oblíbenějšími rostlinami (také jsou z těch, které čistí vzduch) přikládám odkazy na nejlepší krátká videa:
A ještě odkaz na nějakou písničku:
Žádné komentáře:
Okomentovat