neděle 30. října 2022

Zygopetalum pedicellatum - o pomíjivosti

Dnes to bude o jedné orchideji, kterou jsem si při svém odchodu z mého zaměstnání přinesl. Ne celou, jen kousek z jejího za několik let vzrostlého trsu. O orchideje jsem se nikdy moc nezajímal. Několik se jich u mě se střídavými úspěchy a neúspěchy vystřídalo.

Tu, kterou vám dnes představím zakoupil bývalý kolega Pavel někde ve výprodeji. V jeho přízemní kanceláři moc světla nebylo, tak ji umístil na chodbě vedoucí podél dílen a skladů ke garážím, takže její květy mohl obdivovat každý, kdo procházel kolem. 



S tímto kolegou jsme byli stejně staří, v rozmezí asi čtyř měsíců jsme měli odcházet do důchodu. Společně jsme také měli na starost obchůzky budovy, kvůli kontrole BOZP a PO a roční veřejné prověrky toho samého.



Někdy koncem ledna, nebo začátkem února jsme koncem týdne zas tu pravidelnou prohlídku k prověrkám vykonali. Padlo pár vět i o tom, jak se těšíme na  ten zasloužený odpočinek. Co vím, měl prvního malého vnuka, měl se na co těšit. 


Následující pondělí jsem si ještě vzpomněl, že potřebuji  něco doplnit. Zašel jsem za tím kolegou, ale nebyl v práci. V některém z následujících dnů jsem se dozvěděl, že se mu o víkendu udělalo špatně, zavolal si záchranku. Z nemocnice se už nevrátil.



Na té zmíněné chodbě po něm zbylo pár kytek, které vždy někdo zalil, a když jsem v mém posledním pracovním týdnu stěhoval domů většinu mých kytek, přibalil jsem k nim i malý kousek této orchideje.


Byl to takový pokus, jestli se jí také bude dařit v paneláku, jestli také vykvete. Koupil jsem jí nějakou piniovou kůru pro orchideje. Zaléval tak, jak byla zvyklá. Jednou týdně prolít. Umístil jsem ji hned k oknu, kde má dostatek světla. V loňském roce si zvykala, vyrostli jí dvě nové pahlízy s listy, nebo jak to správně nazvat. 



Letos na jaře vyrostla další, už s květenstvím, které vidíte na fotkách. Květy vydržely celkem dlouho, určitě dva týdny, možná u tři. Teď začíná přirůstat další rostlina a květenství u ní už je také zřetelné. 


Co jsem tím chtěl říct? Asi i to, že jak my, tak i vše kolem nás je jen dočasné. Za chvíli bude Svátek zesnulých. Ten nám tu křehkost a pomíjivost našich životů může připomenout. Jako bychom byli jen listy na stromu života, kterým jedna z mála jistot života kterou mají připomíná, že jednou spadnou. 



Většinou naše kytky přežijeme, ale někdy přežijí ony nás. Alespoň na dobu, kdy je někdo jiný bude zalévat. A tak si dokud to jde užívejme jak těch kytek, tak všech pěkných a dobrých věcí, které pro nás život má a buďme vděční za čas, kdy tu můžeme být.


Dnes přidám jedno tématické “video”. O jeho autorovi, tedy spíš o jeho knihách bych se rád zmínil příště.   


https://youtu.be/-dxpNWCh6m0







Žádné komentáře:

Okomentovat