Z května toho už moc nezbývá. Jeden z nejhezčích měsíců příští týden končí. Každý den jdu do přírody a pozoruji, jak se mění zelená v blízkém lese na kopci. Je v něm dost habrů a buků, také borovic. Borovice v posledních letech nejsou v dobré kondici, hodně stromů uhynulo. Pokud je to správný název pro konec života stromů. Letošní jaro bylo poměrně deštivé a dostatek vody se na přírodě příznivě projevil.
V týdnu jsem byl opět na návštěvě v jedné krásné zahradě v Chrástu u Plzně. Její majitel z ní vytvořil spíše krásný park. Ta zahrada je takovou potravou pro duši a je jistě krásné prožívat v ní hezké chvíle každý den, od jara do podzimu. Vím, kolik času mně zaberou mé rostliny v bytě, takže si dovedu představit, jaká práce je s udržováním takové zahrady.
Byli jsme se podívat ještě na jednu zahradu, tedy nahlíželi jsme jen za plotem. Majitel této zahrady z ní vytvořil spíš arboretum zaměřené především na jehličnany. U vchodu rostou nádherné japonské javory v kontrastních barvách.
Nazpět do Plzně jsem šel přes les pěšky. Blízko nás, po dlouhých letech, je pole jetele. Ani nevím, kdy naposled na blízkých polích byl. Roky se tu střídalo obilí s řepkou a jen občas s kukuřicí. Tento “nový” jetel je jiný, než ty dřívější. Má tak zářivou barvu, že kdyby někdo jetel nikdy neviděl a tenhle uviděl jako první, mohl by si pomyslet, co je to za vzácnou, krásnou rostlinu.
Mezi tou červenou jsem zahlédl snad jednu jedinou, bíle kvetoucí. Vzpomněl jsem si na bílou vránu mezi černými….Tak tady bílý květ, mezi červenými.
Přidám ještě zlatohlávka na hlohu, kterého jsme viděli na jedné procházce a díky tomu, že Martin měl u sebe mobil, mohl být vyfocen.
Rozloučím se několika odkazy na relaxační, uklidňující a pozitivní hudbu, poslední dva odkazy jsou na hudbu Jiřího Hrubeše, našeho legendárního bubeníka, dříve například Pražský výběr, Stromboli, ta hudba je taková pozitivní energií nabíjející :
Žádné komentáře:
Okomentovat