Epipremnum pinnatum blue form a pole vlčích máků

V loňském roce jsem si z nabídky voskovek na stránkách Tropiku objednal červeně kvetoucí Hoyu ilagiorum. Abych neobjednával jen jednu kytku,  přidal jsem do objednávky ještě Epipremnum pinnatum blue form. Asi také proto, že bylo levné (necelou stovku) a že jsem chtěl vidět, jak se bude lišit od E. pinnata Cebu blue. Dorazila rostlina v kelímku, dlouhá asi metr, možná i víc. Část stonku byla olistěná, část bez listů. Stonek jsem rozřezal a nechal znovu zakořenit. Jak už to u těchto vděčných rostlin bývá, všechny řízky i jen s jedním listem ve vodě spolehlivě zakoření. Často zakoření i bezlisté stonky, na kterých je takový ten “uzel” s čekacími kořeny a “pupenem”, ze kterého   za trochu delší dobu vyroste i malý list a posléze i nová rostlina. O tom jsem se letos na jaře přesvědčil při řízkování E. pinnata Cebu blue. 

Tak ten rozdíl mezi oběma E. pinnaty. Zatímco Cebu  blue má listy opravdu do modra, na dnes představené rostlině tu modrou moc nevidím. Je hezky zelená. Dobře roste a to i v poměrně zastíněném místě. Taková obyčejná a přesto hezká kytka. Kdyby měla možnost růst u nějakého mechového sloupku a přichytit se k němu, listy by se jí zvětšily a byly by víc podobné listům monstery. O Cebu blue někdy jindy, až trochu víc poporoste.

Teď k jiné rostlině a jiné barvě. Přesněji k rostlinám. Vlčím mákům, kterých jsem pohromadě asi nikdy neviděl tolik, jako letos na blízkém poli, kolem kterého chodím téměř každý den na procházky. O tom poli jsem nedávno tady na těch stránkách napsal, rostl  na něm krásný jetel, tmavě červené, nebo spíš bordové barvy. Už odkvetl a mezi jeho odkvetlými stonky se objevily rozkvétající vlčí máky. Jednu červenou vystřídala zase jiná červená. 

Nevím, jestli ten vlčí mák byl spolu s jetelem záměrně vysetý. O tom pochybuji. Ale pohled na to pole je pěkný, mnoho lidí si ho fotí. Myslím, že ten pohled stojí za to, tak jsem ho také vyfotil. 

Nakonec obrázek  jednoho  zubatého  zvířete.

Žlutý květ hoji a pivoňky v botanické zahradě

Žlutý květ na fotce rozkvetl těsně pod stropem na dlouhém stonku, ze kterého opadaly listy.

Tato voskovka neztratila všechny listy. Ale jsou jinde než květ. Jsou takové obyčejné, zelené a dost choulostivé. Nejenže často opadávají, ale hodně chutnají vlnatce. Je to jedna z voskovek na které se jako první objeví. Nebýt těch pěkných květů, asi bych se jí už zbavil. 

Koupil jsem ji v Polsku u Edyty Kubiczek. Jako Hoyu sp.PNG SV 419. Zdála se mi totožná s H. dischorensis, ale tato měla mít menší, nebo kratší listy. 

Po jednom žlutém květu mám pro vás květy bílé, růžové i červené. Květy pivoněk ze zdejší botanické zahrady. Jsou pod Pavilonem zlaté rybky a v asijské zahradě. Pivoňky znám už od té doby, co jsem začal vnímat rostliny a jejich květy. Nějaký ten rok, před začátkem školní docházky. Často byly doma ve váze a dodnes si pamatuji, jak mi jejich bohaté a voňavé květy zaujaly.

Lidé pivoňky pěstují už víc než 2000 let. A když se na ně podíváte, je jasné, že se budou ještě dlouho a dlouho pěstovat. Ať už ty dříve pěstované bylinné, které každý rok znovu vyrůstají ze země, nebo ty dřevité, které jako keře každý rok o něco přirostou. Je jich asi 35 druhů. Z nich je vypěstován velký počet kultivarů. 

Nakonec něco ze zvířecí říše, lemuři původem z Madagaskaru.  

Poslední monanthes a tři modré květy

V roce 2005 vyšla Encyklopedie sukulentů. V ní jsem mohl objevovat a obdivovat pro mě dosud neznámé druhy sukulentních rostlin. Tu knihu jsem otevíral víc než často a plánoval si, se kterými z těch pěkných sukulentů se seznámím “osobně”. Mezi nimi byly i monanthesy, rostliny žijící na Kanárských ostrovech.

foto (c) Martin Hetto

O nějaký rok, dva později, jsem dostal první monanthes od Radky Matulové a tentýž rok jsem si objednal ještě další dva od jiného pěstitele, který tyto rostliny má stále ve své nabídce, (občas jsou vyprodané) od pana Jiřího Jandy z Pávova.

foto (c) Martin Hetto

Monanthesy se mnou prožily pěkných pár let. Ale spolu s objevovanými sukulenty se objevila i vlnatka a podobný parazit, který si pochutnával na kořenech sukulentů. Tak některé sukulenty odcházely a mezi nimi i většina citlivých monanthesů.

foto (c) Martin Hetto

Poslední dva jsem měl už doma, jeden z nich se v loňském roce také rozloučil. Z mých oblíbených monanthesů zbyl jeden, jediný. V loňském roce nekvetl. Letos se ke kvetení odhodlal. Protože jsem už krásu a zajímavost jeho květů dlouho neviděl, požádal jsem Martina o několik “makrosnímků”. Až ve větším měřítku je vidět, jak vlastně vypadají. O jejich obrázky bych se rád podělil se všemi, kterým dělá krása a zajímavost rostlinného života radost.

foto (c) Martin Hetto

V plzeňské ZOO, ve  které se velmi hezky  mísí část zoologická s tou botanickou (botanická zahrada a ZOO jsou spojené) mě v posledních dnech zaujaly tři modře kvetoucí rostliny. Také patří k těm, o jejichž existenci jsem neměl ponětí. Na tom není nic divného, vždy bude jen nepatrný zlomek toho, co známe oproti tomu, co je pro nás neznámé. To je nakonec povzbudivá myšlenka. Stále můžeme něco nového objevovat. I v té obrovské a krásné říši rostlin je toho ještě nekonečně mnoho.  Mobil nevlastním, ale uznávám, že Martinův chytrý telefon, který z mých fotek podle nějaké aplikace tyto tři rostliny určil. Ta první je Mákovník (mákovec) bukvicolistý (Meconopsis betonicifolia) a jeho původ by měl být v Tibetu. Druhá je dymnivka (Corydalis flexuosa), která by měla pocházet z Číny a nakonec Moltkia suffruticosa pocházející z jihu Evropy.

Přidám i něco ze zvířecí říše -  tři kočky v trávě.

    

Sansevieria “Samurai” a kosatce z plzeňské ZOO

 

Pokud chcete koupit nějakou pěknou kytku za velmi dobrou, někdy až velmi nízkou cenu, mohu doporučit Lidl nebo Penny. Nabízí je i Norma a možná i jiné obchody. Do těch  moc často nepřijdu. Chce to ale prohlížet letáky - třeba na internetu, aby byl přehled, od kdy jaké rostliny budou v nabídce.

Začátkem loňského roku, myslím, že někdy v průběhu ledna byly od pondělka nabízeny mimo jiné sansevierie. Vyrazil jsem hned na sedmou. Kromě jiných rostlin tam bylo celé plato různých sansevierií, malých a středních. Od každé po jednom kuse. U jedné jsem se zastavil, vytáhl ji z toho plata, prohlížel ji ze všech stran a potom ji dal do nákupního koše.

Za 130 Kč, ještě k tomu v keramickém obalu (který se mi na nic nehodí, vlastně ani nevím, kde teď je). To je přece dobrá cena, ne?   Doma jsem ji hned vytáhl z toho malého květníku, co byl v tom keramickém obalu a přesadil do zeminy pro sukulenty do většího květináče. Tedy za ty peníze musí být člověk za ty kytky rád, ale v čem je pěstují…..Je to nějaké kokosové vlákno, nebo něco podobného. Bez přesazení by sukulenty a asi i jiné dlouho nepřežily. Sansevieria měla na cedulce napsáno Samurai.

Jak jsem hledal na internetu, měl by to být kultivar Sansevierie ehrenbergii. Toto je zřejmě Sansevieria cv. Samurai Dwarf, to znamená trpaslík. Úplná miniatura to není, ale ta velikost je po roce velmi přijatelná. A to rostla dost rychle, přirostly ji nejméně tři nové listy a podstatně se zvětšila. Z Lidlu mám ještě dvě další sansevierie, ale zas z jiných akcí. Kolikrát ještě jsem stál nad dalšími kytkami, které tam v průběhu roku mají v nabídce. Naposled jsem letos držel v ruce parožnatku, ve slevě za 80, Kč. Ale vrátil ji zpět. Předtím v loňském roce na podzim jsem dlouho stál nad nabídkou Caládií. Ty měli potom v Penny ještě o něco levněji. Líbili se mi velice, ale uvědomuji si, jak snadno by jejich krásným listům kytkomilný člověk propadl. To by nezůstalo u jedné rostliny…..

Někdy, když se ty rostliny v týdnu neprodají, v dalším jsou potom nabízené za ještě nižší cenu. Nedávno měli v Penny takové zlevněné zamiokulkasy asi za 60, Kč. Celkem směšná cena za živou rostlinu, která se delší čas někde pěstovala, potom cestovala z kdo ví jaké dálky. A teď je to s jejím životem nahnuté. Prodá se, nebo skončí někde v odpadcích?  Jsem optimista, za takovou cenu ji téměř vždy někdo koupí.

Ještě přidám fotografie kosatců z Plzeňské ZOO, konkrétně ze záhonu u statku Lüftnerka. V tomto statku se mohou děti seznámit se zvířaty, které se u nás chovali a chovají pro maso a mléko. Krávy, kozy, ovce, králíci, drůbež. Jistě je tam i nějaký kůň a naposledy jsem tam viděl i osla. Čtyřnohého.

Když už jsem byl v ZOO, alespoň jedna fotka zvířete. Malé opice z pavilonu Amazonie.

Rozloučím se odkazem na jednu mantru, kterou si často večer pouštím. Taková krásně uklidňující, na spánek připravující:

https://youtu.be/nDsXyxzniiI

Hoya villosa sp.Welsh Mountain ZOO IML0905 a pavilon zlaté rybky

 

Bylo to v zimě, koncem prosince, tak asi před osmi, devíti lety. V té době jsem prožíval největší okouzlení voskovkami. Procházel jsem si krásnými stránkami Edyty K. z Polska a objevil list označený jako Hoya sp.Welsh Mountain ZOO. Byl jiný, než jiné listy těchto rostlin, které jsem zatím znal. Shodou okolností se ve stejném týdnu objevil v nabídce Edytou nabízených rostlin. Bez většího rozmýšlení jsem ihned objednával. Teprve potom jsem si uvědomil, že právě probíhající roční období není zrovna ideální na objednávání, zakořeňování a sázení. Ale kdo ví, kdy se zas zmíněná rostlina v nabídce objeví.

Už si přesně nepamatuji, kdy byl řízek této voskovky odeslán, jestli těsně před koncem roku, nebo začátkem nového roku. Ale pamatuji si, že se o nějaký ten den jeho doručení protáhlo. Když ten list s kouskem stonku dorazil, nevypadal zrovna v nejlepší kondici. O to víc mě mile překvapil, když se ve vodě brzy vzpamatoval a hodně rychle vypustil kořeny. Rostlina začala velmi rychle růst, ale vzhledem k jejímu umístění na okně a propletení s jinými voskovkami nešla moc dobře vyfotit. Také dvakrát kvetla, ale pro mě tím nejzajímavějším na ní jsou její listy. Květy světlé, celkem příjemně, ale slabě voněly. Na podzim v loňském roce jsem nechal jeden její řízek zakořenit. Teď konečně mohu její list představit. Myslím, že nebudu jediný, komu se její listy zalíbí.

Splnil jsem si další přání. Tentokrát nešlo o novou kytku, ale o roční permanentku do naší plzeňské ZOO. Tedy i botanické zahrady. Takže teď budu postupně představovat i něco z ní.

Od doby, kdy jsem tam byl naposledy, přibyl v asijské zahradě krásný pavilon zlaté rybky. Asijská zahrada patří k mým nejoblíbenějším místům v plzeňské ZOO.

Pavilon se moc povedl, to vidíte sami. Uvnitř jsou velké, porcelánové, zdobené nádoby. V každé je jiný druh rybek. Je to nezvyk oproti klasickým akváriím. Trochu mi to připadá, jako by rybky plavaly v porcelánovém umyvadle, nebo v jiné, porcelánové míse. Ale vypadají spokojeně, zřejmě se jim tam dobře žije.

Rozloučím se třemi pěknými bílými květy, které se mě při této návštěvě ZOO líbily.