Šumava 2023

Občas přivítám pár dnů, ve kterých si odpočinu od svých kytek. Dovolenou stejně směřujeme do míst, kde je zeleně dostatek. 

Pro každého může pojem bohatství znamenat něco jiného. Asi bychom se všichni shodli na dobrém zdraví pro nás a naše blízké. Pro mě je jedna z nejdůležitějších položek bohatého života - příroda. Pokud možno co nejméně poznamenaná působením lidí. Úplně nepoznamená už se u nás zřejmě nevyskytuje. I v té takzvané kulturní krajině jsou velké rozdíly.

Na Šumavu, konkrétně do Železné Rudy a na Špičák jezdím už od nějaký čtyřech let. Tedy s různě dlouhými přestávkami víc než šedesát let. Za tu dobu se pochopitelně změnila i tato místa. Přírodní cesty nahradily vyasfaltované cyklostezky. Kůrovcová kalamita poničila smrkové porosty a některá místa, jako třeba stěna nad Čertovo jezerem vypadá dost smutně. 

Na místech, kde dříve rostla masožravá tučnice po ní už není ani památky. Alespoň, že jsou zde stále k vidění naše orchideje, vstavače a vemeníky dvoulisté.

Přesto už po vystoupení z vlaku poznám velký rozdíl mezi plzeňským a šumavským vzduchem. Samozřejmě ve prospěch toho šumavského. Zeleně je oproti městu stále mnohonásobně víc. Železná Ruda se rozrůstá a stále přibývá nová výstavba, někdy i velmi luxusně vypadajících domů a apartmánů pro bohatší víkendové turisty.

Krátce po otevření hranic s Bavorskem jsem při každé dovolené ať už v Železné Rudě, nebo na Špičáku vyrážel na nejvyšší horu této části Šumavy, na Velký Javor. Tentokrát mně stačil jen pohled na něj. I tak jsme toho nachodili dost, většinou stejně z kopce do kopce. Ale nemusely být tak vysoké.

Nedávno jsem četl článek o motýlech. O tom, jak moc v naší přírodě ubývají. V okolí Plzně už jich je o mnoho méně než dříve. Na Šumavě stále jsou, ale také v daleko menším množství, než dříve.

Vzpomínám si, jak i na tehdejších, ještě nevyasfaltovaných turistických cestách bylo po tehdy zřejmě častějších deštích plno louží, ve kterých bylo hodně malých žabek. Kuňka obecná, u nás se stala už ohroženým druhem.

Stále je vidět dost jestřábníků oranžových, dnes chlupáčků oranžových. I náprstníků červených i bílých. I takové pro Šumavu typické bodláky, které jsou téměř bez “bodlin”, za to mají moc pěkné květy.