Zdálo by se vám pravděpodobné, že jedno špatné zalití rozchodníku povede ke “sbírce” kaktusů. Zřejmě by se to pravděpodobné nezdálo, ale jak vidět, u mě to možné je. S tou sbírkou je to trochu přehnané, i když kaktusy ve třiceti květináčích…..
Tedy v jednatřiceti, protože jedna lotophora je u nás doma už nějakých šestnáct let. Před těmi lety jsem ji koupil na výstavě plzeňských kaktusářů. Líbila se mi, protože je to takový atypický kaktus. Bez trnů. Byl jsem až do dnešního léta téměř naprosto jistý, že při této lothopoře zůstane. A při jejích dvouletých potomcích z mého pokusného výsevu jejích semen.
Tak k tomu zalití. Když mně přišlo Sedum booleanum o kterém jsem se zmínil v předposledním příspěvku, odjížděli jsme na týden na Šumavu. Aby netrpěly žízní, všechny čerstvě zasazené rostliny jsem pořádně zalil. Což jsem neměl dělat, protože sukulenty snesou trochu žízně, ale přelití ne. Po návratu jsem všechny rostliny obešel a zjistil, že ten vytoužený rozchodník to z větší části nepřežil.
Hledal jsem o něm ještě nějaké informace na internetu a aniž bych to předpokládal, vypadla na mě další nabídka na jeho prodej. U pěstitele kaktusů pana Dubna. Když už jsem se na jeho stránky dostal, podíval jsem se i na nabídku dalších rostlin. Zaujal mě Astrophyta, ale ještě více Puna bonniae a Gymnocalycium spegazzinii var. unguispinum.
Jak jsem se pustil do prohlížení kaktusů, našel jsem ještě další stránky s nabídkami. Chvilku jsem zažíval ten vnitřní boj, jestli si s kaktusy něco začínat, nebo nezačínat. Došlo mi, že když se mi už dostaly do hlavy, že už se z ní těžko dostanou a v mém věku čekat a odkládat to.
Nejdříve jsem si objednal u pana Sedláčka. Ty jeho kaktusy byly tak levné, že jsem si to omlouval tím, že když nepřežijí, nebude to tak velká škoda. Asi by se tak uvažovat nemělo, škoda je každého života. I kaktusového. Vzpomínám na jednu kolegyni, která říkala, že si na jaře na výstavě kaktusů nějaké koupí. Přes léto žijí, zimu nepřežijí a na další výstavě si nakoupí další. No, mé kaktusy ta zima teprve čeká, ale doufám, že ji v komoře, bez topení přežijí.
U pana Dubna jsem si objednal to Sedum booleanu. Hned třikrát -- pro jistotu. Punu booniae, která se mně tak zalíbila, že jsem si v další objednávce u tohoto pěstitele objednal i její beztrnou formu. Ona i ta forma s trny je taková, že by bylo umění se o její “otrnění” píchnout.
Gymnocalycium spegazzinii var. unguispinum si mě naopak získal svým otrněním ve tvaru “orlích drápů”.
Z kaktusů od pana Sedláčka mně okamžitě padla do oka Frailea asteroides. Téměř vykvetla. Květ se zvětšoval, ale nakonec se neotevřel. Dočetl jsem se, že její květy vytvářejí semena, aniž by se otevřely, tak se nechám překvapit.
Zalíbily se mi astrophyta a sulcorebutie. Objednal jsem si i pár “mrazuvzdorných” kaktusů. Také jsem přijal pravidlo, že se kaktus po zasazení (přesazení) deset dnů nezalévá. Abych se o kaktusech něco víc dozvěděl, koupil jsem si krásnou knihu Kaktusy - otrněná krása.
Kaktusy - otrněná krása | Databáze knih (databazeknih.cz)
V posledních dnech se na Youtube dívám na videa o kaktusech. Kaktusář se ze mě sice nestane, na to nemám podmínky, ale za těch pár kaktusů jsem moc rád. Jsou pro mě dalším důkazem toho, jak je rostlinná říše rozmanitá a krásná.
.
