Aglaonema Electric Lime a odkaz na zajímavé stránky

 Začnu tím odkazem. Za malou chvíli. V dětství jsem měl jeden moc oblíbený kaktus. Echinopsis. Domnívám se, že to byl Echinopsis subdenudata. Celkem rychle rostl a když vykvetl krásným bílým květem, naprosto si mě získal. To jsme bydleli v cihlovém domě, bez ústředního topení. Kaktus stál na okenním parapetu,  kde byla v zimě zima a kde dobře přezimoval. Po nějakém roce jsme se přestěhovali do paneláku s ústředním topením, umístěným přímo pod okny. Protože jsem tomu kaktusu chtěl dopřát to nejlepší, dal jsem ho co nejblíže topení, aby měl v zimě dost tepla. K tomu jsem nechtěl, aby trpěl nedostatkem vody, takže kolikrát stál ve vodě. No, jara se k mému velkému zármutku, díky mé blbosti nedožil. Od té doby až do letošního roku (s výjimkou jedné lotophory) jsem se kvůli tomu “traumatizujícímu” zážitku umoření kaktusu, kaktusům vyhýbal.

Letos jsem naplno podlehl jejich přitažlivosti. I když od doby prvního kaktusu o moc chytřejší nejsem, mám snad s pěstováním kytek mnohem víc zkušeností. Už mám nový, zatím malý Echinopsis subdenudata. Kvete bíle. Zachtělo se mi i nějakého s barevným květem. Zkusil jsem na ebay a objednal jeden z Německa. Přišel téměř za dva týdny. Při tom místo, odkud cestoval je v Bavorsku a vzdušnou čarou do Plzně to nebude ani 200 km. Měl jsem číslo sledování zásilky. Jen z Prahy do Plzně to trvalo tři dny. Když ji o den později už doručovali, nakonec nedoručili a nechali na poště. Nemít číslo sledování zásilky, ani bych se to nedozvěděl.

Když jsem prohlížel nabídku těch pestře kvetoucích, tedy hybridních echinopsisů s velkými květy, nabídl mi internet i zajímavé stránky z Francie:  Flora Cactus - boutique cactus Echinopsis et Trichocereus (flora-cactus.com) Moc pěkná nabídka.  Ale ta dálka, místo jsem si našel na internetu. Pěkný kus na jih pod Paříží. Neodolal jsem, risknul jsem to i přes tu dálku. Všech pět kaktusů, které jsem si vytipoval jsem vyhledal na internetu, prohlédl si od každého víc fotek a objednal. Odhadoval jsem, že zásilka přijde tak za tři týdny. Jaké bylo ale překvapení, když už po týdnu se mi v mailu objevila zpráva, že mi dnes kurýr DPD bude doručovat zásilku z Francie.

Druhým příjemným překvapením potom byly samotné kaktusy. Ty jsou v nabídce někdy i ve čtyřech velikostech. Abych se dočkal kvetení, objednal jsem si čtyři ve velikosti 3.U čtvrtého byla jen velikost dva. Představoval jsem si je i tak podstatně menší. Přišly pěkně velké, s pěknými kořeny i trny. Takové opravdu dobře vypadající. Tak to je typ pro někoho z vás, komu by se líbily krásně kvetoucí kaktusy. Jedno upozornění - v zimě chtějí chlad, tak 10 - 15 stupňů celsia a nezalévat….Jak jsem se ještě na internetu dozvěděl, ty žlutě kvetoucí jsou náchylnější ke spálení se na slunci.    

Konečně se dostávám k dnešní aglaonemě.  Poprvé jsem ji uviděl v lednu loňského roku v plzeňském květinářství v Sedláčkově ulici. Byla vystavená přímo za výlohou. Líbila se mi, ale všechny peníze, co jsem ten den měl v peněžence jsem utratil v blízkém knihkupectví.

Mám takový dojem, že kytka, která se ke mně má dostat, se ke mně dostane. Tuhle kytku jsem tam viděl ještě několikrát. A po docela dlouhé době, myslím, tak pěti, šesti měsících jsem si tam nějakou jinou kytku kupoval. Při rozhovoru s majitelkou květinářství jsem se dozvěděl, že jí dvě aglaonemy, co tam má, už docela štvou, takže je zlevnila. Jedna byla Bílá Osaka ( jedna z mých nejoblíbenějších, kterou jsem představil už dříve) a druhá Electric Lime, kterou představuji dnes.  Chvíli jsem se na ně díval a potom je obě koupil. Když se na ni dnes dívám, je mi záhadou, proč tam tak dlouho zůstala. Připadá mi hezká a zajímavá. Asi opravdu čekala na mě. 

Alokázie

Předsevzetí jsou asi od toho, aby se porušovala. Na podzim v minulém roce jsem si dal předsevzetí, že už nebudou přibývat další kytky. Vydrželo jen do začátku jara a potom už přibývaly a přibývaly. V tomto týdnu dorazila jedna koupená na Ebay z Německa a v příštím, nebo v tom dalším týdnu očekávám pět dalších z Francie. Snad pro letošek už opravdu posledních. Dnes představená rostlina přibyla někdy v dubnu. Alokázie. Pravděpodobně je to  alokázie amazonica, možná sanderiana, zdají se mi dost podobné. Nepřinesl jsem ji takovou, jakou ji vidíte. Ale od začátku.

Občas navštívím bývalé kolegy v práci. Jeden z nich má na stole alokázii. Už několik let. A vždy, když odkvetla, poprosil jsem o zaschlé květenství, v němž jsem vždy víceméně marně hledal semínka, ke svým pokusům. Teď v dubnu jsem viděl cosi, visící z oddenku, nebo “kmínku”, tak jsem to uštípl v domnění, že je to zas  odkvetlý květ. I když zdálo se to nějaké jiné. Když jsem se na to doma pozorně podíval, zjistil jsem, že je to  hlíza, v jakémsi pevném obalu. Nejprve jsem ji dal do navlhčené vaty. Zdálo se, že nijak nereaguje. Pokusil jsem se ten pevný obal sloupnout, přičemž se mi spodní, tenký konec hlízy ulomil. Dal jsem ji do země, tak, aby z ní vyčníval jen horní “pupen”. A byl zvědavý, co bude dál.

Když jsme se koncem června vrátili z dovolené, čekalo mě překvapení v podobě prvního listu. Ještě malého, bez typického vzoru a podoby starších listů. Alokázie postupně přirůstala rychleji a rychleji. Do podoby, kterou vidíte. Ta je z prvního říjnového týdne, kdy byla přesazena do většího květináče. Od té doby přibyl další list.

Nevím, jak ostatní druhy alokázií, ale tato se mi zdá celkem bezproblémová. Ten můj kolega a kamarád v práci už ji tam má pár let. Dala mu ji tam jeho manželka. On na kytky příliš není, jednou až dvakrát týdně ji zalije a víc se o ni nestará. Slyšel jsem, že některé alokázie jsou náročnější. Chodím pravidelně kolem jednoho okna v přízemí, kde měli jednu s moc zajímavými listy. Nikdy jich nebylo víc než dva. Potom už jen jeden a teď už tam nic není.

Co jsem se dočetl na internetu, tak alokázie mají rády kyselejší půdu. Takže zemina pro pokojovky smíchaná s rašelinou.  Teploty vyšší, minimálně dvacet stupňů. Dostatek světla, ale ne přímé slunce. I když jsou alokázie atraktivní rostliny a jejich listy jsou mezi pokojovými rostlinami jedny z nejzajímavějších a jejich nabídka jak v obchodech, tak na internetu je stále větší, doufám, že mi tahle jedna bude stačit.     

Sansevieria pinguicula

Na jaře v roce 2018 jsem dostal list zajímavé sansevierie, Sansevierie pinguiculy. List jsem dal do vody a čekal, až pustí kořeny. Na konci léta už byly dostatečně narostlé, aby se list dostal do země.  

Až na jaře příštího roku ze země vykoukl  zárodek rostliny. Pomalu, ale opravdu hodně pomalu se zvětšoval. Až po čtyřech letech jsem novou rostlinu přesadil do většího květináče. Její kořeny byly rostlé tak, že jsem ji zasadil blíž okraji květináče s horním vnějším průměrem 12 cm.  To pro představu o velikosti rostliny.  To volné místo před ní, jak se za nějaký čas ukázalo,  se velmi hodilo.

Rostlina přesazení do většího zřejmě ocenila, protože  během léta vypustila odnož, která vypadá, jako by rostla na chůdách. Tedy na kořenu, který je v zemi i částečně nad zemí, což je pro tuto sansevierii typické.

V letošní létě, tak bohatém na slunce i teplo se kytce dobře dařilo. Důkazem bylo, že nová odnož přerostla rostlinu mateřskou. I tak je stále přijatelně malá a jestli se bude ještě zvětšovat, to ukáže rok (roky) příští.

Z jejího pomalého růstu je zřejmé, že Sansevieria pinguicula - dnes také uváděna jako Dracena pinguicula nebude běžně nabízenou a dostupnou rostlinou. Sehnat se dá nejspíše na ebay, myslím, že momentálně jsou tam i nabídky z  Německa a Maďarska.

Sansevieria pinguicula pochází z Keni. Z místa původu je patrné, že má ráda teplo a světlo.

V létě ji od jara do podzimu  zalévám jednou týdně. Množstvím vody přizpůsobuji množství světla a tepla. V zimě zalévám jen symbolicky, s ohledem na to, že v bytě je kolem dvaceti stupňů. 

Připojím ještě pozdrav podzimu. 

 V srpnu jsem do většího květináče přesazoval Aglaonemu Pride of Sumatra a při té příležitosti ji  vyfotil. Je to jedna z mých nejoblíbenějších rostlin. Asi bude i nejoblíbenější aglaonemou, co mám.

Je tak výrazná, že asi nikdy nevejdu do pokoje, kde je umístěná, aniž bych se na ni podíval.  

Těžko bych spočítal, kolikrát za den to bude. Sympatie k ní chovám i z dalšího důvodu. Velmi dobře roste. Její nápadně zbarvené listy mohou připomínat  listy krotonu. 

 

Aglaonemy sice nepatří k rostlinám, kterým by rychle přirůstal jeden list za druhým, ale této přirůstají docela rychle. Také ji přirůstají nové odnože, takže se rozrůstá i do šířky. To byl asi hlavní důvod k jejímu přesazení.

I když aglaonemy nemají nějak výrazné květy, toulce Pride of Sumatry mají celkem hezký tvar a velkou trvanlivost. Ty z loňského roku, které částečně vidíte na levé polovině její poslední fotky ještě neuschly a už na vrcholu rostlin začínají růst nové. Ty se objevily až začátkem září, tak na fotce nejsou.

Jsem zvědavý, jestli ještě někdy přibude nějaká aglaonema,  která Pride of Sumatru zastíní. Zatím se to žádné nepodařilo. I když v září přibyla nová, také s výrazně hezkými listy. S pěknou kresbou na listech, tentokrát v  barvách pastelových.

Už její název Painted Celebration (malovaná oslava) poukazuje na barvy na jejích listech. t Dorazila z pražské firmy Kytka sem. Ta má u nás asi největší nabídku aglaonem.

Tahle konkrétní byla nabízena ve dvou velikostech. Objednal jsem si tu menší. 

Překvapením bylo, v jak velikánském balíku dorazila. U té malé varianty jsem očekával něco o dost menšího. Uvažoval jsem, jestli omylem poslali nějakou jinou rostlinu. Po vybalení jsem zjistil, že přišla správná kytka, perfektně zabalená v jakési plastové ochraně, aby se listy nepolámaly.

Listy mě překvapily svou velikostí. Listová čepel bez řapíku je dlouhá až 23 cm (Pride of Sumatra 16 až 17 cm). Byl jsem potěšen jejich vybarvením. Jsou i takové hezky zvlněné. Trochu jako krepová látka. Rostlinu jsem přesadil do jiného květináče, abych také zkontroloval kořeny. Byly ve výborném stavu.

Aby nebylo vše ideální, na stonku jak je vidět i na prvních fotografiích chybí listy. Co už na nich není  vidět je to, že vršek stonku byl už jednou uřízlý. Buď jeho vršek, nebo se rostlina rozvětvila a jedna část byla odříznuta. V pěstírnách dokážou vypěstovat novou rostlinu jak z jednotlivých listů, tak pochopitelně i ze stonků.

Když jsem chtěl konkrétně Aglaonemu Painted Celebration, byl jsem rád, že jsem ji sehnal. Aglaonemy jsou podle mě ideální pokojové rostliny. Mají mnoho pěkných kultivarů a jejich počet zřejmě poroste. Je hezké mít ve svém bytě, ve své blízkosti živou rostlinu, na kterou se rádi díváte a které je jedním z těch “věcí”, která dělá domov domovem.