Polovina podzimu bude za námi. Ta hezčí. Ve čtvrtek jsem využil slunného počasí a vyrazil opět do ZOO. Slunce svítilo, ale ráno bylo jen pár stupňů nad nulou. Zřejmě díky tomu navštívilo to dopoledne zoologickou zahradu málo návštěvníků. Bylo vidět, že botanická část těchto míst je připravována na zimu. Některé záhony už prázdné, v horní části zahrady, kde je japonská zahrada, se upravovala cesta, do některých míst se nemohlo jít.

Každou návštěvu najdu něco nového a tentokrát jsem narazil na dvě voliéry s ptactvem, které jsem zatím bez povšimnutí míjel. Na první pohled mě zaujal dudek chocholatý, kterého jsem znal jen z fotek a obrázků. Teď jsem ho viděl na vlastní oči a slyšel na vlastní uši. Ve voliéře bylo hodně druhů evropských druhů, ale dudci, kteří tu byli jak jsem spočítal nejméně čtyři byly nejzajímavější. Nevyfotil jsem je, nevím, jak by to za tím pletivem vypadalo. Možná příště. Co mi fascinovalo, byť ne v tom kladném slova smyslu, byla vlaštovka létající v tom malém prostoru. Je pravda, že k vidění jsou jiřičky a rorýsi, ale vlaštovka se alespoň v Plzni už hodně let neukázala. Tak je k vidění v ZOO. Vzhledem k tomu, jak rychle se pohybuje po obzoru, si dovedu představit, jak moc musí na tak malém prostoru ještě k tomu v přítomnosti mnoha dalších ptáků strádat. Cena za to, že se můžeme podívat, jak naživo vypadá, je dost vysoká. Navíc jako tažný pták, který polovinu roku tráví na slunném jihu….

Opět jsem navštívil “zlatého” takina i s jeho partnerkou. Ta na rozdíl od něj není zlatá, ale její srst má také zajímavou barvu. “Pana” takina zastihnu většinou ležícího. Asi bude línější, než jeho “paní”. Nebo je u takinů správný výraz býk a kráva, které připomínají svou velikostí? To asi ne, protože podle Wikipedie se jedná u turovitého sudokopytníka z podčeledi koz a ovcí. Takin čínský (zlatý) je považován za národní děditství Číny odkud pochází. V zoologických zahradách se chovají velmi vzácně. U nás jsou ve třech. V Liberci, v Zooparku v Chomutově a v Plzni. Možná se časem dočkáme i zlatého telete.

V místech u pavilonu zlaté rybky kvetly chryzantémy, květy podzimu. Ginkgo měl podzimní, žluté zbarvení listů. Tento strom patří k mým nejoblíbenějším. Asi osmnáct let jsem měl jeden vypěstovaný ze semene na lodžii. Byl to takový “bonsai”, který díky malému květináči pomalu přirůstal. Letos jsem ho dal sestře na zahradu, snad tam bude mít lepší budoucnost a hlavně vyhlídky na dlouhý život.

Nezapomněl jsem se zastavit v tropickém pavilonu, kde mi krásně zbarvený motýl přistál přímo na bundě. Nešel vyfotit, nepostál. Tak jsem vyfotil alespoň jedno zajímavé akvárium a nějaké ptactvo za sklem.

Na konec té návštěvy jsem se zastavil u plameňáků a tučňáků. Pohled na ně se mi asi nikdy neokouká. A to bylo z této listopadové návštěvy asi vše.