Procházka po zasněžené krajině

Napadal sníh. Dokonce hodně sněhu. Bylo by hezké  napsat, že bílá peřina přikryla zem a příroda pod ní bude spát až do jara. Tak už to v posledních letech a možná už i desetiletí kolem Plzně nebývá.

Sníh se objeví někdy před vánoci, ale bílé vánoce jsou čím dál vzácnější. Možná tak někde na Šumavě a jinde na horách. Ve městě to bílé kouzlo zimy dlouho nevydrží. 

Čím jsem starší, tím méně mám zimu rád. Vždy jsem si říkal, jak hezké by bylo, kdybych stejně jako některá zvířata, mohl prožívat zimní spánek a vzbudit se až na jaře, po příchodu jarního slunce, světla a zeleně. 

Ale s přibývajícím věkem je čas stále vzácnějším a někdy až nedostatkovým zbožím. Zimní spánek by ho ještě víc ukrátil.

Tak se snažím užít si i tu zasněženou přírodu i každý den tohoto období. V pátek i v sobotu jsem si vzal foťák, abych tu nedalekou, dá se napsat velmi blízkou krajinu pod sněhem vyfotil.

V pátek sněhu bylo asi tak, jak to v posledních letech, pokud je sníh většinou bývá. Do soboty připadlo hodně sněhu a podle předpovědi i v příštích dnech vydrží. Jestli vydrží až do vánoc, to je otázka. 

Zatím si můžeme to bílé nadělení užívat.   

Chlorophytum comosum Bonnie

Je více pokojových rostlin, které mají čistit vzduch. Jednou z nejčastěji uváděných v jejich seznamech je chlorophytum comosum, česky zelenec. Je to jedna z prvních pokojových rostlin, na kterou si spolu s tchyninym jazykem pamatuji z dětství. To jsem ještě nechodil do školy.

Vydržela s námi tehdy pěkných pár let. Ani nevím, kdy u nás skončila. Na řadu přišly jiné, zajímavější kytky. Občas jsem si na ni vzpomněl a napadlo mě, že se k ní možná zas někdy vrátím. To se stalo někdy v květnu roku 2021, kdy jsem v jednom zahradnictví uviděl chlorophytum  comosum ve dvou kultivarech. Ocean a Bonnie. Byly přímo z Nizozemska (Holandska). Ocean měl listy krátké, širší, zelené s bílými okraji. Vypadal spíše, jako pěkná dracena.  Vyfocený je v příspěvku z 3.července 2021. Za pár měsíců to už byl ten typický zelenec s dlouhými, úzkými listy. Nevím, jak se jim v těch pěstírnách podaří vypěstovat tak pěkné rostliny, které se ovšem v bytových podmínkách hodně změní.

Přidávám odkaz na stránky.Planten | Eden Collection

Ten samý rok na podzim jsem šel kolem nedalekého květinářství, před kterým byly kovové regály plné rostlin určených na zahrady,  nebo na venkovní parapety. Mezi nimi bylo i celé plato chlorophyt. V různých variantách. Mezi nimi i to se zkroucenými listy, které je známé jako kultivar Bonnie. Nebyl to sice dovoz ze zahraničí, neměla ani tu cedulku, která by zaručovala pravost kultivaru Bonnie, za to byla za velmi dobrou cenu.   Myslím, že asi za 59,- Kč. Tedy vzpoměl jsem si na hlášku z filmu Slavnost sněženek “Nekupte to, když je to tak levné” a kytku přinesl domů.

Tu první zimu spíše chátrala. Na jaře jsem ji dal na lodžii, kde se vzpamatovala. Na zimu se stěhovala do bytu. Na jaře zas ven. Je z ní, jak vidíte na fotkách docela pěkná kytka. Zelené, zajímavě zakroucené listy s bílým středem a ta zelená je ve více odstínech. Navíc celkem nenáročná. Chce dostatek světla, časně ráno má na lodžii i nějakou hodinu ranního slunce. Zalévám jednou, v létě i dvakrát týdně. Nevím, nakolik poslouží, jako čistička vzduchu, ale jako kytka, na kterou je  pěkný pohled poslouží určitě.

Sansevieria kirkii var. pulchra Coppertone

Dnes představím Sansevierii kirkii var. pulchra Coppertone. Tu už Lidl, nebo OBI asi běžně nenabízí, nebo alespoň ne tak často. Od Sansevierie kirkii var. pulchra se ta s označením Coppertone liší svým odstínem zabarvení listů. Coppertone znamená měděný tón.

Občas se nabízí Sansevierie cylindrica “Star Canyon Granite” s podobným zbarvením listů, které jsou pravděpodobně kratší, početnější a do růžice rostoucí (Kytkasem).  

Sansevierii kirkii var. pulchra Coppertone je občas možné sehnat i na Ebay a momentálně je k dostání i na polském allegru.  

Sansevieria - Rośliny i kwiaty doniczkowe - największy wybór roślin | Allegro

Tu svou jsem získal také na polském Allegru, tehdy byla v aukci. Prodávající měla ve dvou aukcích dvě různé sansevierie kirkii pulchra, jednu Coppertone, druhou se zelenými listy. Vyhrál jsem tu druhou, Coppertone mi unikla. Zkusil jsem napsat paní, která ji prodávala, zda by neměla ještě jednu Coppertone. 

Měla ještě jednu menší a teď bylo ještě zapotřebí se domluvit, jak to udělat, aby šla objednat přes Allegro. Tak navýšila cenu u jiné, kterou měla v prodeji bez aukce a tu jsem “koupil”, ale dostal jsem požadovanou Coppertone. Úplně levné to nebylo, ale jako dárek přišly tři další sansevierie. Kytka roste dobře, snad se až trochu moc roztahuje, ale patří k mým nejoblíbenějším. Její listy měří až 60 cm, šířka 8 cm. Možná tak dobře roste po té vodě z akvárií přidané do vody na zalévání.

Sansevierii kirkii var. pulchra Coppertone je pravděpodobně kultivar Sansevierie kirkii var. pulchra. Dočetl jsem se, že byla pojmenována podle Johna Kirka, který doprovázel Livingstona (cestovatele, lékaře a misionáře) na jeho výpravě k Zambezi. Pulchra je v latině krásná. To se o této sansevierii napsat dá.

Péče o ni je snadná, stejně jako o ostatní sansevierie, Vhodná je zemina pro kaktusy a sukulenty, s drenážní vrstvou na dně květináče. Zalévám téměř každý týden, v množství závislém na teplotě a světle, na podzim a v zimě méně častěji. Na rozdíl od té zelené kirkii var. pulchra ještě nevykvetla. Květ té zelené nešlo vyfotit, jednotlivé květy rozkvétají až když se setmí a kvetou do rána. Pokusil jsem se je opylit. Trvalo delší čas, než se objevilo několik zelených bobulí, které později zčervenaly. Zvláštní, téměř průsvitná až mléčně zabarvená semena tvarem připomínající hrách jsem pokusně vysel. Je to už druhý pokus. Při prvním, před několika lety sice vyrostly tři rostlinky, ale během pár měsíců odešly. Teď v letošním roce z osmi semen vykoukly ze země  zatím dvě. Na rozdíl od rozmnožování z listů, nebo odnoží je pěstování sansevierií ze semen zřejmě pomalejší a v bytových podmínkách i náročnější.      

Polovina podzimu bude za námi. Ta hezčí. Ve čtvrtek jsem využil slunného počasí a vyrazil opět do ZOO. Slunce svítilo, ale ráno bylo jen pár stupňů nad nulou. Zřejmě díky tomu navštívilo to dopoledne zoologickou zahradu málo návštěvníků. Bylo vidět, že botanická část těchto míst je připravována na zimu. Některé záhony už prázdné, v horní části zahrady, kde je japonská zahrada, se upravovala cesta, do některých míst se nemohlo jít.

Každou návštěvu najdu něco nového a tentokrát jsem narazil na dvě voliéry s ptactvem, které jsem zatím bez povšimnutí míjel. Na první pohled mě zaujal dudek chocholatý, kterého jsem znal jen z fotek a obrázků. Teď jsem ho viděl na vlastní oči a slyšel na vlastní uši. Ve voliéře bylo hodně druhů evropských druhů, ale dudci, kteří tu byli jak jsem spočítal nejméně čtyři byly nejzajímavější. Nevyfotil jsem je, nevím, jak by to za tím pletivem vypadalo. Možná příště. Co mi fascinovalo, byť ne v tom kladném slova smyslu, byla vlaštovka létající v tom malém prostoru. Je pravda, že k vidění jsou jiřičky a rorýsi, ale vlaštovka se alespoň v Plzni už hodně let neukázala. Tak je k vidění v ZOO. Vzhledem k tomu, jak rychle se pohybuje po obzoru, si dovedu představit, jak moc musí na tak malém prostoru ještě k tomu v přítomnosti mnoha dalších ptáků strádat. Cena za to, že se můžeme podívat, jak naživo vypadá, je dost vysoká. Navíc jako tažný pták, který polovinu roku tráví na slunném jihu….

Opět jsem navštívil “zlatého” takina i s jeho partnerkou. Ta na rozdíl od něj není zlatá, ale její srst má také zajímavou barvu. “Pana” takina zastihnu většinou ležícího. Asi bude línější, než jeho “paní”. Nebo je u takinů správný výraz býk a kráva, které připomínají svou velikostí? To asi ne, protože podle Wikipedie se jedná u turovitého sudokopytníka z podčeledi koz a ovcí. Takin čínský (zlatý) je považován za národní děditství Číny odkud pochází. V zoologických zahradách se chovají velmi vzácně. U nás jsou ve třech. V Liberci, v Zooparku v Chomutově a v Plzni. Možná se časem dočkáme i zlatého telete.

V místech u pavilonu zlaté rybky kvetly chryzantémy, květy podzimu. Ginkgo měl podzimní, žluté zbarvení listů. Tento strom patří k mým nejoblíbenějším. Asi osmnáct let jsem měl jeden vypěstovaný ze semene na lodžii. Byl to takový “bonsai”, který díky malému květináči pomalu přirůstal. Letos jsem ho dal sestře na zahradu, snad tam bude mít lepší budoucnost a hlavně vyhlídky na dlouhý život.

Nezapomněl jsem se zastavit v tropickém pavilonu, kde mi krásně zbarvený motýl přistál přímo na bundě. Nešel vyfotit, nepostál. Tak jsem vyfotil alespoň jedno zajímavé akvárium a nějaké ptactvo za sklem.

Na konec té návštěvy jsem se zastavil u plameňáků a tučňáků. Pohled na ně se mi asi nikdy neokouká. A to bylo z této listopadové návštěvy asi vše. 

Pěkná neznámá

Chtěl jsem napsat krásná neznámá, ale to bych si vypůjčil název jedné písničky skupiny Olympic. Navíc kytka, o které dnes napíšu pár řádků, je zároveň krásná, ale takovým nenápadným způsobem, takže pěkná postačí.

Často se mi zdály sny o kytkách. O tilandsiích, hoyách i třeba o sansevieriích. V těch snech byly rostliny, se kterými jsem se v reálném životě nikdy nesetkal. Zajímavé bylo, že sny i s těmi kytkami, se někdy opakovaly a ty kytky v těch snech vypadaly stále stejně. 

Dnešní kytka je sice skutečná, ale s těmi neznámými kytkami má společné to, že vlastně nevím, co je zač, jak se jmenuje. Takže mohu jen předpokládat. Dostal jsem ji více než před rokem od ”Plantmana”. Byl to jeden malý, ještě nezakořeněný list s malým kouskem stonku. Předpokládal jsem, že je to nějaké epipremnum, ale nenapadlo mě zeptat se, co přesně je zač.

Určitá podobnost s E. amplissimum, případně pinnatum by tady byla, ale tato rostlina má oproti nim mnohem menší listy. Většinou kolem pěti, šesti centimetrů na délku. Nejdelší je asi sedm centimetrů dlouhý. Možná proto, že po pravidelné zalévání s přídavkem vody z akvárií kytky hodně dobře rostou. Listy mají velmi hezkou, sytě zelenou barvu, to sami vidíte z fotek. (Hořejší vnitřní průměr  květináče je 12,5 cm.)

Ze začátku tomu prvnímu listu s kouskem stonku trvalo hodně dlouho, než zakořenil a vypustil list nový. Hned na to ten původní zežloutl a po nějakém čase uschnul a spadl. Přes zimu vydržela rostlina jen s tím jedním listem a až na jaře začala pomalu, ale jistě přirůstat. Místo na okně, kde má dostatek ranního slunce a světla po celý den jí dělá dobře. Až teď, se začátkem podzimu jí začaly růst listy menší. 

Po rostlině jsem pátral na internetu, použili jsme i tu chytrou aplikaci z Martinova mobilu, která většinou kytky spolehlivě určí. Tady nabízela různé voskovky, vanilku a další, ale nic z toho neodpovídalo. Svým způsobem to alespoň pro mě činí rostlinu tajemnější a záhadnější, podobnou těm, z mých snů. Na rozdíl od nich se na ni mohu dívat i když se probudím.