Slovinsko - speciál - Agáve

Dnešní příspěvek bude věnován jedné z nejkrásnějších a nejvýraznějších sukulentních rostlin. Je to agáve. 

Agáve je rod rostlin z čeledi chřestovitých, původem z teplých a suchých oblastí Ameriky. Zdomácněla v i jinde ve světě, například ve Středomoří, kde se s ní setkává i mnoho českých turistů. 

I já se s ní setkal ve volné přírodě poprvé na tehdy ještě jugoslávském ostrově Hvar. Před více než čtyřiceti lety. Agáve americana, obrovské rostliny, některé s vysokým, zvláštním květenstvím. Dožívající se několika desetiletí. Na konci svého života vykvetou a život pokračuje v odnožích, které vyrostly kolem mateřské rostliny. I když to bylo trochu nelogické, vzhledem k tomu, jaké velikosti dorůstá, dovezl jsem si z té dovolené malou odnož. 

V létě byla na lodžii, v zimě na chodbě. Kde ji po několika letech, když vypadala hodně dobře, někdo ukradl. Potom jsem dostal od kolegyně odnož té samé agáve, tedy trochu jinou. Tu ozdobnější, se žlutě lemovanými listy. A historie se opakovala, po nějaké době byla v zimě z chodby opět ukradena. Od té doby dávám na chodbu co nejméně atraktivní kytky.

Kde agáve ke svému jménu přišla. Je odvozeno ze starořeckého agauós, které znamená proslulá, vznešená, úžasně krásná, obdivuhodná, ušlechtilá, urozená. Mám to z Wikipedie.

Jak šel čas, vystřídalo se u mě ještě několik agáví. O jedné, asi o té nejoblíbenější brzy napíši. 

Dnes na fotkách představím agáve z Portorože. Když už jsem zmínil, co znamená název dnešní rostliny, napíši ještě, co znamená Portorož. Přístav růží. 

Neuvědumuji si, že bych v Portoroži nějaké růže viděl. Možná byly už odkvetlé, možná jsem si jich nevšiml. Za to agáve v tomto pěkném místě byla nepřehlédnutelná.

Slovinsko - jezero Bled

Bylo to hlavně jezero Bled, kvůli kterému jsem chtěl navštívit Slovinsko. Znal jsem je z fotek, které jsem si na internetu v posledních letech celkem často vyhledával. K jezeru jsme zamířili poslední den naší dovolené, jako předposlední zastávku před cestou domů.

Kdyby zastávka u tohoto jezera byla ještě před naším krátkým pobytem u moře, asi bych z něj byl víc nadšený. Jezero je velké, jeho jediný ostrov s kostelem Nanebevzetí Panny Marie,  se kterým je na většině fotek, z něj dělá mimořádně pěkné místo. Ale návštěva Piranu, obklopeného z jedné strany mořem pro mě byla působivější.

Částečně to bylo i tím, že jsme na jezero a jeho okolí měli jen čtyři hodiny, což je na seznámení s tímto místem docela málo. Průvodcem nám bylo doporučeno několik možností, k naplnění těchto hodin.

Jízdu na loďce zvané pletna k ostrovu s kostelíkem. Návštěva hradu, ze kterého měl být pěkný rozhled po okolí. Nebo pěší procházka kolem jezera. Vybrali jsme si možnost poslední, snad i kvůli dlouhému sezení v autobuse, které nás čekalo cestou do Plzně.

Před tím, než jsme vyrazili na obhlídku jezera, jsme se vypravili k hradu s tím, že snad i pod hradem budou pěkné výhledy na jezero. Nebyly. Zato byly docela pěkné pohledy na okolní hory. Při zpáteční cestě od hradu jsme došli ke kostelu svatého Martina. U vchodu do něj je vyobrazen sv. Martin, dělící se o svůj plášť s žebrákem.

V okolí jezera se nacházejí termální prameny, které přispívají k příjemné teplotě vody v jezeru. Díky nim je Bled jedním z nejteplejších alpských jezer. Na koupání je vyhrazené místo podél břehu jezera.

Procházka kolem jezera byla velmi příjemná. Možná bychom stačily obejít celé jezero, ale raději jsme se vrátili stejnou cestou. Abychom nezdržovali při odjezdu. 

 Bled má bohatou historii, která sahá až do pohanských dob. Ve středověku se stal významným poutním místem a v 19. století ho objevili turisté. Bled se stal symbolem Slovinska a jeho přírodní krásy a bohatá historie přitahují návštěvníky dodnes.

Pokud se někdy k Bledu dostanete, v jeho okolí jsou i v předešlých příspěvcích zmíněná místa.  Soutěska Vintgar, Bohinjské jezero, Triglavský národní park. 

Barvy podzimu

Stále ještě je podzim barevný. Ale už začal listopad. Listy listnatých stromů opadají (až na malé výjimky) a podzim, blížící se zimě ztratí svou přívětivou podobu.

Letošní podzim byl zatím hezký. Hodně slunce, relativně i tepla. Až včera jsem sukulenty a kaktusy stěhoval z lodžie dovnitř. Kde budou polovinu roku čekat na slunce, teplo a jaro. 

Do letního Slovinska se ještě vrátím, dnes vás pozvu na podzimní procházku místy,  kterými téměř denně chodím. 

Kolem stromů a keřů, kterým  se během pár týdnů zbarví listy. Někdy jejich pestré barvy 

kontrastují s krásně modrou, podzimní oblohou.

No fotce vám představím dub, který vzešel mým přičiněním. Už je to možná nějakých pětadvacet roků, možná o rok míň, nebo víc. V jednom parku pod krásným dubem jsem také na podzim nasbíral žaludy a při cestě, kde chodím na procházky je zasadil. Z některých už jsou pořádné stromy se silnými kmeny. Na jednom místě, kde zřejmě bylo větší sucho a možná i méně kvalitní zem, živořily dva malé, neduživé. Jeden nepřežil, druhý se po těch letech vzpamatoval a dnes je z něj pěkný strom. Teď na podzim s pěkně vybarvenými listy.

I během letošního roku jsem se snažil vysadit pár stromků. 

Chodím na dvě procházky denně. Ta první je delší, někdy dvou, nebo tří hodinová.

Potom večer na kratší, to už se pomalu stmívá. No, začíná se stmívat spíš rychle. Někdy se vracíme téměř za tmy. 

Na některých těch procházkách vyfotil Martin svým mobilem večerní oblohu těsně po západu slunce. 

foto (c) Martin Hetto

Tvořím s láskou

Slovinsko - Piran

Stačí kousek cesty promenádou kolem moře, a z Portorože se dostanete do Piranu. 

Piran je velmi hezké město na slovinském pobřeží Jaderského moře. Město má bohatou historii. Jeho architektura je ovlivněna italskou kulturou. 

Město leží v západní části Slovinska, blízko hranice s Itálií.

Historie Piranu sahá až do antiky. Původně bylo osídleno Řeky a později Římany, kteří mu dali název "Piranus". V období středověku se město stalo významným obchodním centrem a součástí benátské republiky, což mělo velký vliv na jeho architekturu a kulturu.

Piran je proslulý svou zachovalou středověkou architekturou, úzkými uličkami a malebnými náměstími. Mezi hlavními památkami patří kostel svatého Jiří s vysokou zvonicí, která dominuje městskému horizontu. Historické budovy, jako je Tartiniho náměstí a Palazzo Comunale, odrážejí bohatou kulturní minulost města.

Během středověku Piran prosperoval díky rybolovu, obchodu a mořeplavbě. Město se také bránilo různým nájezdům a konfliktním událostem, včetně námořních bitev s jinými městskými státy.

Po rozpadu Benátské republiky na konci 18. století Piran přešel pod Habsburskou monarchii, což vedlo k dalším změnám v jeho struktuře a kultuře. V 19. století se stal součástí Italského království a po první světové válce se město dostalo pod správu Království SHS (později Jugoslávie).

S fakty k dnešnímu příspěvku mi pomohla umělá inteligence. Tak teď pár postřehů za mě. Piran je město plné barevných domů. Úzkých uliček, ve kterých se zřejmě i v létě díky stínu drží příjemný chládek. 

Ve městě je hodně kaváren, restaurací a jiných míst lákající turisty. Těch tu bylo i na samém konci září dost.

Město má hradby, na které se dá za vstupné vystoupit. Z nich je krásný pohled na město a jeho okolí. Na vedlejší Portorož. V dálce je vidět Itálie a její hory.

Cestou z města k moři jsme míjeli pěkné graffiti a pěknou sovu na zdi. U moře zas pěkné sochy.

V moři u břehu plavaly ryby a medúzy. 

Na závěr trochu vegetace.