Jarní

 V loňském roce, začátkem května jsem na internetu četl článek o umělé inteligenci. Součástí článku byl i odkaz, na kterém umělá inteligence nabízela možnost položit ji nějakou otázku. Když něco neznám, obracím se na Wikipedii. Ale rád jsem možnost zeptat se na něco AI využil a zeptal se, jaké knihy by mně doporučila ke čtení. Nabídla mi víc knih, zaujal mi název jedné - Tak ještě jedno jaro tedy.  

Tak jsem se poprvé prostřednictvím knihy setkal s básněmi J.H.Krchovského. Asi by bylo proti autorským právům citovat text básně, podle které je kniha nazvána. Jde v ní o to, že básník už nechce prožívat žádnou další zimu. Chce dožít jen do podzimu. Byla to jistě velká nadsázka. Od doby, kdy kniha vyšla uplynulo osm let a autor je stále naživu a věří, že rád.

Ani já si obzvlášť neužívám zimního období. Ano, v zimních měsících se těším na ty jarní. Kvůli jaru, létu i podzimu rád vydržím co nejvíc zim, tedy všechny, který mě můj život a možná i osud dopřeje.

 

Jaro je opět tady. Přišlo brzy a s velkou rychlostí, jakoby se nemohlo dočkat léta. Je polovina dubna, kvetou šeříky, jabloně, květy třešní opadávají. Příští týden se má ochladit, to snad tu zrychlou přírodu trochu zabrzdí.

Ještě zpátky k té zimě. I když je málo světla a díky tomu (a některým událostem doma i ve světě) nepříliš optimismu, čas je vzácný a i ten zimní čas je dobré prožít a využít. Stejně jako v jiných částech roku, i v zimě každý den rosím tilandsie a starám se o všechny zelené spolubydlící. Každý den chodím do přírody, která se  bez těch barev jara, léta a podzimu  zdá smutnější, ale o to je to hezčí, když se konečně  zazelená. A nejen zazelená.

A tak bych jako jarní pozdrav chtěl všem návštěvníkům těchto stránek poslat pár zelených i barevných jarních obrázků. Protože většina byla vyfocena v ZOO, přidám i foto dudka, kterého jsem právě tady poprvé uviděl. I nezvykle pestrého holuba. V barvách, které se k jaru pěkně hodí.  

Nakonec ještě pěknou fotku od Martina z dnešní procházky.