sobota 29. června 2024

Pávi na zámku Kratochvíle

Poslední zastavení u naší dovolené v Jižních Čechách začnu návštěvou Jindřichova Hradce. Další hezké jihočeské město s hradem - zámkem. Při této dovolené jsem navštívil asi tolik zámků, co před tím za celý svůj život. Nemám nic proti návštěvám historických objektů. Ale ani je cíleně nevyhledávám. Výjimkou bylo národním muzeum v Aténách a muzeum v Heraklionu na Krétě. Starověké památky na mě působily mnohem silnějším dojmem, než ty středověké.



Když jsem viděl středověkou kuchyni v Hradci, bylo mi líto všech těch, kdo tam tehdejším pánům připravovali pokrmy. Ani ty zámecké pokoje mi nepřišly moc útulné. Většinou tmavé a vyzdobené obrazy předků. Dovolil bych si tvrdit, že většině našich obyčejných lidí se v jejich bytech a domech žije mnohem pohodlněji. 




I Jindřichův Hradec má svůj rybník jménem Vajgar, rozdělený na Velký a Malý Vajgar. Na fotce vidíte část Malého Vajgaru a za ním zámek s tím, co zůstalo z hradu, kulatá věž vpravo od středu. 




Pěkný výlet byl i do Nových Hradů. Nejen kvůli samotnému hradu a další prohlídce, ale i kvůli návštěvě takzvaného Terčina údolí, což je “anglický” park vybudovaný na přání hraběnky Terezie Buquoyové. Tedy hezká procházka to byla, nevím, co na tom bylo anglického. Možná umělý vodopád? Ještě víc než ten vodopád mě zaujal jeden obrovský dub, starý jistě nějakou tu stovku let.







Jen pár kilometrů od Nových Hradů je poutní kostel Dobrá Voda (Kostel Panny Marie Těšitelky) přezdívaný “Jihočeské Lurdy”. Byl postavený na místě léčivého pramene. Voda z něj je opravdu dobrá.




Poslední zastávkou při návratu domů do Plzně byl zámek Kratochvíle. Zatímco hraběnka Terezie zatoužila po anglickém parku, zde si Vilém z Rožmberka nechal postavit lovecký letohrádek italskými architekty. V tomto zámku už mohl být život docela příjemný. V zámku je i pěkná zahrada s ovocnými stromy. Ale jeho největší atrakcí byli pro většinu návštěvníků pávi v jeho zahradě. 





Ti se před pozorností fotících návštěvníků a návštěvnic nejspíš  snažili skrýt, když ale nebylo kam uniknout, začali rozvírat  svou největší ozdobu. Tuším, že to mělo turisty odradit. Zaznamenalo to však reakci zcela opačnou, ještě větší focení. I já se připojil.







Co jiného, by mělo být posledním obrázkem z této dovolené, než nějaká rostlina. Přímo ze zámku Kratochvíle, květ liliovníku tulipánokvětého.  



Žádné komentáře: