Nedaleko od středu našeho města (Plzně) jsem šel kolem zdi. Zeď taková neuhlazená, trochu jakoby nedodělaná a narychlo halabala omítnutá. Navzdory této podobě pěkná. Pěkná díky jedné rostlině na ni rostoucí, díky břečťanu.
Musel jsem si ji vyfotit a dnes i představit. To je prostě “kouzlo” rostlin a stromů. Jak dokážou vylepšit místa, na kterých se naše civilizace negativním způsobem podepsala. Osobně si stěžovat nemohu. Bydlíme na okraji města, naše čtvrť má hezké parky i dost stromů na ulicích.
Pár kroků a jsme za městem, v hezké přírodě. Cestou míjíme zahrádky. Někteří majitelé si na své ploty natáhli neprůhlednou textilii, aby si chránili své soukromí. V jiných zahradách vidíme od jara až do podzimu pěkné květiny, keře a stromy.
Je pěkné, když si lidé za okna dají truhlíky s kvetoucími rostlinami. Nedávno jsem šel kolem jednoho domu se zahradou, který měl na sloupku misku s malokvětými petůniemi v bílé a červené barvě.
Přidám ještě několik fotek z jedné zahrady. Z toho krásného období roku, kdy všechno roste a kvete.
Rozloučím se několika Martinovými obrázky, inspirovanými, jak jinak - přírodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat