sobota 31. srpna 2024

Sansevieria kirkii - květ

Abych pořád nepředstavoval jen kaktusové květy, tak dnes představím květ sansevierie kirkii. Pod označením sansevieria kirkii se dá zahrnout několik různě vypadajících rostlin.

V loňském roce jsem představil Sansevierii kirkii var. pulchra “Coppertone”. Myslím, že před pár lety jsem představil i Sansevierii kirkii Silver Blue, která patří mezi jednu z nejhezčích sansevierií. Květ, který dnes představím patří sansevierii kirkii var. pulchra. Listy jsou podobné  “Coppertone”, akorát nemají to zajímavý “měděný” odstín listů. Jsou tmavě zelené se světlejšími skvrnamy.

Mám dvě, jednu od české pěstitelky sansevierií, druhou jsem koupil na polském allegru.

Ta polská má v růžici víc listů. Střídavě každý rok jedna z nich vykvete. Zatím kvetly jen v zimních měsících, kdy je odpoledne, právě v době kdy jednotlivé květy květenství rozkvétají už docela tma.


Proto jsem je ještě nikdy nevyfotil. Letos si právě ta z od naší pěstitelky pospíšila a vykvetla tento týden. Byla už větší květenství s větším počtem jednotlivých květů. Květy vykvétají postupně, každý den několik. Bílé květy vypadají křehce, jsou lehce voňavé. Aktuální kvetení proběhlo během čtyř dnů. 


S tímto kvetením jsem se třikrát pokusil štětcem květy opylit. V červených plodech se skrývají poměrně velká semena, tvarem připomínající hrách. Akorát nejsou zelená, ale jakoby z mléčného skla, spíš z umělé hmoty.



Z prvního pokusu, už si nevzpomínám z kolika semen, vyklíčila tři. Rostliny uhynuly jako velmi malé. Nevím, co jsem udělal špatně. Z druhého pokusu bylo osm semen, ze kterých se po několika měsících vyklubaly tři rostliny. Jedna rostla rychleji než zbylé dvě, přežily všechny. Třetí pokus proběhl tento týden, jak bude úspěšný, to bude jasné po pár měsících.



Na fotce vidíte tu větší rostlinu. Zasazená u kraje je záměrně, protože při přesazování jsem viděl, že u rostliny začíná vyrůstat nová odnož, tak aby měla místo, kde může začít růst.



Velké rostliny jsem nevyfotil. Jsou bohužel už dost přerostlé. Nejdelší list dosahuje délky 90cm, ty ostatní zas o tolik kratší nejsou.  


sobota 24. srpna 2024

“Firelight” - světlo ohně

Jsem přesvědčený, že hezčí květ, než má  hybridní Echinopsis Firelight vám už letos nepředstavím. I když i to je věc vkusu. Například má sestra má v oblibě květy bílé, možná ještě tak žluté. Osobně mám rád i ty výraznější barvy. Nakonec, všechny patří k životu.




Když jsem si v loňském roce objednával na Flora Cactus - boutique cactus Echinopsis et Trichocereus (flora-cactus.com) hybridní echinopsisy,  první představa byla, že chci jeden kvetoucí červeně, další kvetoucí žlutě, potom oranžově a nějaký, ve kterém se barvy trochu mísí. Bíle kvetoucí echinopsis subdenudata už jsem měl. Při mé nerozhodnosti a při tom, že na uvedených stránkách je červeně kvetoucích kaktusů v různých odstínech červené víc, váhal jsem, který objednat. 




Stále častěji jsem se díval na E. Firelight, nakonec ho objednal. Rozhodně této volby nelituji.

Už když kaktusy v loňském podzimu dorazily, upoutal mě zmíněný kaktus jak svou velikostí, tak i svými výraznými trny. Vyhledávám spíš kaktusy s menšími trny (klidně i bez trnů), ale tomuto kaktusu ty trny sluší.



Sice si nejsem jistý, jak to jednou bude s jeho přesazováním, až ještě víc vyroste. Předpokladem budou hodně silné kožené rukavice a zřejmě při tom kaktus o nějaké trny přijde.





Teď ke květům, které vidíte na fotkách. Byli celkem tři. Dva vykvetly den po sobě, třetí je ještě malý, takže není jisté, kdy a jestli vůbec vykvete. První květ se začal mírně otevírat už večer a otevřel se zřejmě v noci. Už v šest ráno byl plně rozkvetlý. Bohužel, už ve tři odpoledne dost uvadlý. Tato krása je sice intenzivní, ale jen na pár hodin.




Druhý květ časem kvetení přesně kopíroval ten předchozí. První květ jsem fotil v den, kdy byla modrá obloha bez mráčků, druhý den bylo slunce schované za mraky. Asi proto má každý z nich na fotkách trochu jiný odstín barvy. Na prvních obrázcích je první květ, na dalších květ druhý.



Aby si květ mohl vyfotit i Martin ještě před tím, než půjde do práce, ač velmi nerad, odstřihl jsem první, zvadlý květ. Po návratu z práce už by mohl fotit tak leda květ uvadlý. Fotka byla pořízena v šest ráno, při umělém osvětlení. Jeho fotkou červeného květu se dnes loučím.





sobota 17. srpna 2024

Netřesky

 Netřesky mě zajímali, co si je pamatuji. První vzpomínku na ně mám z balkonu u babi a dědy, kde jsme bydleli, než se rodiče odstěhovali do prvního vlastního bytu. Ještě v době, než jsem začal chodit do školy si je pamatuji ze skalek zahrad, okolo kterých jsme chodili.


I později, po většinu mého života se usídlily na lodžii, někdy ve větším, jindy v menším množství. V posledních několika letech už jich příliš nezbylo. Z těch co zbyly, jsem dal většinu sestře na zahradu.



Na zahradě, přímo pod otevřenou oblohou rostou vždy lépe, i lépe vypadají.  Na lodžii mi z těch původních zbyly asi čtyři druhy, kterým se zatím stále daří.




 
V letošním létě jsem ale už dvakrát neodolal a v blízkém květinářství nakoupil vždy po třech netřescích. Ne pro sebe, ale jako dárek pro sestru. No, ten dárek mohla být také záminka, abych si to odůvodnil.



Protože vždy kolem největší rostliny bylo i dost ”mláďat”. Jednu malou odnož od každého jsem si nechal a zasadil. Při druhé trojici netřesků jsem je Martinovy podstrčil k vyfocení. Fotky jsou povedené, bylo by škoda, kdybychom je viděli jen my dva.



Ještě předtím jsem ho nechal vyfotit můj nejoblíbenější netřesk, nějaký kultivar jovibarby heuffelii. Ten mám myslím šestnáct let. Svého času se rozrostl na polovinu truhlíku. Zbyly z něj jen dvě dvoj-rostliny. Jedna skončila u sestry, druhou jsem si nechal. Její fotky jsou jako první.



Tak to bylo dnes jen tak pro inspiraci. Pro někoho, kdo by chtěl mít na zahradě, na balkoně, lodžii, terase nebo i v truhlíku za oknem nenáročný mrazuvzdorný sukulent. Velmi zajímavá byla i cena. Po 40, Kč. No, nekupte to za tu cenu. 


sobota 10. srpna 2024

Gold Emblem - krátké setkání s krásou

V loňském roce na podzim jsem si na francouzských stránkách  Flora Cactus - boutique cactus Echinopsis et Trichocereus (flora-cactus.com) objednal pět hybridních echonopsisů. Přišly za překvapivě krátkou dobu a byly i bez květů pěkné. Některé více, některé méně.

Asi nejobyčejněji vypadal  kaktus Gold Emblem - Zlatý znak. Zimu kaktusy přečkaly na sucho a na jaře jsem začal se zálivkou. Od té doby všechny echinopsisy viditelně přirostly a na dvou z nich se objevily i zárodky budoucích květů. Jedním z těch dvou byl právě nenápadný Gold Emblem.

V poslední době se jeho květ rychle zvětšoval. Minulý týden ještě před jeho otevřením na něm byla jasně patrné žlutá, nebo spíše opravdu zlatavá barva. Kterou má ve svém názvu zcela oprávněně. V pátek bylo už jasné, že se každým dnem naplno otevře.



K tomu došlo v sobotu, někdy před polednem, kdy jsme se vrátili z procházky. Hned jsem ho Martinovi podstrčil k focení, s tím, že sám si ho vyfotím druhý den. Jako naschvál bylo v neděli zataženo a květ už se neotevřel. Večer už začal viditelně vadnout.



Nejkrásnější věci v životě někdy nemají dlouhé trvání a jak vidět, u některých krásných květů to platí také. Na druhou stranu kaktus je ještě relativně malý, bylo to jeho první kvetení. Příští rok bude zase o něco větší, květů může být víc. A když je i víc kaktusů, (nebo i jiných kytek), většinu dnů od jara do podzimu se něco na kvetení připravuje, něco kvete, něco odkvétá, jak už to v životě a nejen u kytek chodí. 



Pro mě bylo i toto několika hodinové kvetení zážitkem. Těším se na kvetení dalšího z těch pěti hybridních echinopsisů. Ten je podstatně větší a květy bude mít tři. A až přestanou ta letní vedra (kvůli kterým bych se obával o přežití kaktusů při přepravě), ještě si nějaké další objednám. Už jsem si pro ně udělal místo na lodžii.   


Když dnešní článek doprovází Martinovo fotky, rozloučím se i jeho počítačovou grafikou, tentokrát to budou exotičtí motýli.



ilustrace (c) Martin Hetto

sobota 3. srpna 2024

Něco pro pobavení a dvakrát růžová

 Ve středu ráno jsem byl nakoupit v Penny. Penny je jedním z obchodů, kde se kromě jiného dají koupit hodně levně rostliny. Každý čtvrtek jsou v nabídce nové. V tom nejbližším Penny, kam chodím, jsou na prodej už ve středu, blízko vstupu do obchodu. Tento týden se mimo jiné v nabídce objevily i kaktusy. 

Když už jsem zaplatil a z obchodu odcházel, všiml jsem si těch kaktusů. O tom, že by měly být v nabídce jsem věděl, ale úplně na to zapomněl. Hned mi padl do oka echinopsis subdenudata. Ten už mám od loňského roku od jednoho kaktusáře. Už nevím, jestli to byly odnože, nebo semenáčky. Stály 25 Kč, a poslal na místo jednoho dva. Dobře rostou, jsou pěkné, ale ten na který jsem se teď díval se mi zdál takový jiný, hezčí.


Při cestě domů jsem na něj nemohl přestat myslet a hned po snídani pro něj vyrazil. Jenže na místě jsem zjistil, že není jen jedno plato kaktusů, ale dvě a v tom druhém je další echinopsis. Oba jsem měl v ruce a pozoroval, že se od sebe trochu odlišují. Tak jsem si střídavě bral jeden, potom druhý….Až jsem se naštval sám na sebe, oba vrátil na jejich místo. Když už jsem byl v tom obchodu, ještě jsem nakoupil nějaké potraviny a šel domů. Dopoledne chodím na delší procházku do přírody a celé ty tři hodiny jsem ty kaktusy nemohl pustit z hlavy. Došel jsem k závěru, že krásné jsou oba a že bez nich nemohu být.  Dorazil jsem domů a rychle šel znovu do Penny, aby mně tam náhodou oba, nebo jednoho z nich někdo nekoupil. O kaktusy zatím nebyl zájem, což je docela škoda. Byly po padesátikoruně. Popadl jsem oba kaktusy a šel rovnou k pokladně. S pocitem “štěstí”, že je mám. Jak málo někdy stačí bláznům  k radosti. Martin je vyfotil i s těmi skleněnými obaly, ve kterých se za tu symbolickou cenu prodávaly. Přiznám se, že jsem ještě pokukoval po modrém kaktusu ( Pilosocereus azureus ), ale při představě, jaké výšky může dorůst jsem kupodivu odolal. Teď už jsou oba kaktusy přesazené do většího a mohou si s ostatními užíval druhou polovinu léta na lodžii.



Tam už od minulého týdne kvetou dva kaktusy. Oba od pana kaktusáře Stuchlíka. První rozkvetlo gymnocalycium mihanovichii var, friedrichii. To je známé především jako bezchlorofylové, červené, nebo žluté, vždy naroubovalé na zelenou podnož, bez které by nepřežilo. Ty, které právě kvetly chlorofyl mají a mohou růst na svých kořenech. Ale jak vidíte na fotkách, teto kaktus úplně zelený také není.Mně se nepodařil plně rozkvetlý květ (nebo spíš jak nejvíc se květ otevřel) zaostřit, ale Martinovi ano, takže si ho můžete prohlédnout na jeho snímcích.







Druhým růžově kvetoucím gymnokalyciem je gymnocalycium damsii.