Slovinsko - Piran

Stačí kousek cesty promenádou kolem moře, a z Portorože se dostanete do Piranu. 

Piran je velmi hezké město na slovinském pobřeží Jaderského moře. Město má bohatou historii. Jeho architektura je ovlivněna italskou kulturou. 

Město leží v západní části Slovinska, blízko hranice s Itálií.

Historie Piranu sahá až do antiky. Původně bylo osídleno Řeky a později Římany, kteří mu dali název "Piranus". V období středověku se město stalo významným obchodním centrem a součástí benátské republiky, což mělo velký vliv na jeho architekturu a kulturu.

Piran je proslulý svou zachovalou středověkou architekturou, úzkými uličkami a malebnými náměstími. Mezi hlavními památkami patří kostel svatého Jiří s vysokou zvonicí, která dominuje městskému horizontu. Historické budovy, jako je Tartiniho náměstí a Palazzo Comunale, odrážejí bohatou kulturní minulost města.

Během středověku Piran prosperoval díky rybolovu, obchodu a mořeplavbě. Město se také bránilo různým nájezdům a konfliktním událostem, včetně námořních bitev s jinými městskými státy.

Po rozpadu Benátské republiky na konci 18. století Piran přešel pod Habsburskou monarchii, což vedlo k dalším změnám v jeho struktuře a kultuře. V 19. století se stal součástí Italského království a po první světové válce se město dostalo pod správu Království SHS (později Jugoslávie).

S fakty k dnešnímu příspěvku mi pomohla umělá inteligence. Tak teď pár postřehů za mě. Piran je město plné barevných domů. Úzkých uliček, ve kterých se zřejmě i v létě díky stínu drží příjemný chládek. 

Ve městě je hodně kaváren, restaurací a jiných míst lákající turisty. Těch tu bylo i na samém konci září dost.

Město má hradby, na které se dá za vstupné vystoupit. Z nich je krásný pohled na město a jeho okolí. Na vedlejší Portorož. V dálce je vidět Itálie a její hory.

Cestou z města k moři jsme míjeli pěkné graffiti a pěknou sovu na zdi. U moře zas pěkné sochy.

V moři u břehu plavaly ryby a medúzy. 

Na závěr trochu vegetace.

Predjamský skalní hrad a konečně moře

Z prohlídky krásné jeskyně jsme se autobusem přesunuli přibližně 11 kilometrů k 800 let starému Predjamskému skalnímu hradu. Už na první pohled vypadá, jako hrad, ve kterém by bylo pěkné natáčet pohádky a dobrodružné filmy. To se i při prohlídce potvrdilo. 

Hrad je spojen s dlouhou jeskyní, která má spojitost s legendou o rytíři Erasmovi z Predjamy, který žil v 15.století. Patří k významným postavám a hrdinům slovinské historie a kultury. Erasmus byl známý svým neohroženým duchem a bojem proti útlaku. V  hádce zabil příbuzného habsburského císaře Fridricha III. Císař dal příkaz k jeho zatčení. Erasmus se skryl právě na tomto nedobytném hradě.

Císařské vojsko hrad oblehlo a čekalo, až se obyvatelé hradu vyhladoví a sami se vzdají.

Hrad byl ale jeskynními chodbami  spojen s blízkými vesnicemi, které obyvatele jídlem zásobovali.

Nakonec Erasma zradil jeho sluha. Byl zabit při vykonávání potřeby na předsunuté hradní toaletě, kterou vojáci císařova vojska rozstříleli katapultovanými kameny.  

Erasmus je údajně pohřben pod starou a dodnes stojící lípou. Na té už je stáří i poškození ohněm značně vidět. Přikládám její fotku. Také i nějaký obrázek krajiny poblíž hradu.

Po prohlídce hradu byl čas navštívit blízkou restauraci, kde jsme si dali naším průvodcem doporučenou houbovou polévku “Gubova juha”. Potom už následovala cesta na jih, do Portorože.

Slovinsko má sice malou délku mořského pobřeží. Za to velmi pěkného. Kdybychom takové krásné mořské pobřeží měli…..Tedy měli jsme ho, za vlády Vladislava Jagellonského na přelomu 15. a 16. století. Ale jen na malou chvíli.

Portorož je malebné přímořské město na slovinském pobřeží Jaderského moře. Leží poblíž historického města Piran, které je také oblíbenou destinací. O Piranu ale někdy příště, zasluhuje si nejméně jeden celý příspěvek.  Portorož  nabízí pěkné pláže, promenádu, přístav a hodně zajímavé jižní zeleně.

No a moře. Přestávka, kdy jsme naposled viděli moře (tedy byl to oceán na Madeiře) trvala deset let. O to víc jsem se na moře těšil. Sice jsem se v něm moc nekoupal, jen jednou jsem se do něj ponořil a po chvíli se vrátil do hotelového bazénu s vyhřívanou mořskou vodou, v mořských lázních Termaris, ve kterém jsem si každý den tohoto krátkého pobytu u moře užil.

Ubytováni jsme byli v jedné z budov komplexu Vile Park. To, co se mi na tomto hotelu kromě pěkné zeleně líbilo, byl i napůl zřícený malý kostel. Byla to výrazná dominanta vedne i v noci, kdy byl pěkně osvětlený.

 

Slovinsko - Postojnska jama, krása pod povrchem

Další den dovolené začal už slunečným počasím. Pro objevování dalších krás Slovinska to ale nebylo podstatné, protože naše výprava směřovala ke vchodu do jeskyně Postojnska jama.

Už hodně dlouho jsem žádnou jeskyni nenavštívil. Matně si pamatuji na jeden výlet, kdy jsme v jednom dni navštívili Koněpruské jeskyně a Karlštejn. Bylo mi pět a jen co jsme vystoupili z vlaku,  dostal jsem od včely, kterou jsem se pokusil chytit, první žihadlo ve svém tehdy ještě krátkém životě.

Teď jsem si ty zážitky z podzemí mohl oživit. Domnívám se, že Postojnska jama, nádherná krasová jeskyně, patří k těm nejkrásnějším jeskyním na světě.

Už začátek prohlídky napověděl,  že půjde o nevšední zážitek. Nastoupili jsme do speciálního vláčku, protože trasy jeskyně jsou tak  dlouhé, že by trvalo dost dlouho, kdybychom celou trasu šli pěšky. 

Dalším důvodem k urychlení prohlídky bude jistě i velký zájem o prohlídku této jeskyně.

Na prohlídku jsme každý dostali i zvláštního průvodce. Digitálního průvodce, jehož podobu bych přirovnal k jakémusi mobilu. Na různých místech v jeskyni byly viditelně umístěny čísla. Na tomto ”průvodci” po zvolení stejného čísla začal mluvený komentář k příslušnému místu. Průvodce zájezdu při vstupu do jeskyně domluvil, že jsme dostali průvodce v češtině.

Jeskyně byla dobře osvětlená, smělo se fotit. Postupovalo se celkem rychlým tempem, protože na prohlídku jsme měli vyhrazený jen určitý čas. V jeskyni bylo mnoho krásných míst, které vytvořila řeka Pivka.  Stáří jeskyně je kolem milionu let. 

Je to zas jiná krása přírody, krása minerálů, vody a času. Jeskyně není bez života. Jejím nejvzácnějším obyvatelem je Proteus anguinus (latinsky), človeška ribica neboli lidská ryba slovinsky. A česky macarát jeskynní. 

Toto vzácné, originální stvoření jsme viděli ke konci prohlídky ve velkém akváriu. Byli tam nejméně tři. Nesměli se fotit, protože jsou velmi citliví na změny světla. Pro ty, kdo by chtěli vidět, jak vypadá.Po zadání jeho latinského jména do internetového vyhledávače najdete obrázky i několik videí.

To samé platí i o dnes krátce představené jeskyni. Pro ty, kdo by ji chtěli cestou do Slovinska navštívit, přidávám odkaz na stránky v češtině.

Postojenská jeskyně » Park Postojenské jeskyně - Vítejte na oficiálních stránkách (postojnska-jama.eu)