sobota 19. října 2024

Predjamský skalní hrad a konečně moře

Z prohlídky krásné jeskyně jsme se autobusem přesunuli přibližně 11 kilometrů k 800 let starému Predjamskému skalnímu hradu. Už na první pohled vypadá, jako hrad, ve kterém by bylo pěkné natáčet pohádky a dobrodružné filmy. To se i při prohlídce potvrdilo. 


Hrad je spojen s dlouhou jeskyní, která má spojitost s legendou o rytíři Erasmovi z Predjamy, který žil v 15.století. Patří k významným postavám a hrdinům slovinské historie a kultury. Erasmus byl známý svým neohroženým duchem a bojem proti útlaku. V  hádce zabil příbuzného habsburského císaře Fridricha III. Císař dal příkaz k jeho zatčení. Erasmus se skryl právě na tomto nedobytném hradě.




Císařské vojsko hrad oblehlo a čekalo, až se obyvatelé hradu vyhladoví a sami se vzdají.

Hrad byl ale jeskynními chodbami  spojen s blízkými vesnicemi, které obyvatele jídlem zásobovali.



Nakonec Erasma zradil jeho sluha. Byl zabit při vykonávání potřeby na předsunuté hradní toaletě, kterou vojáci císařova vojska rozstříleli katapultovanými kameny.  





Erasmus je údajně pohřben pod starou a dodnes stojící lípou. Na té už je stáří i poškození ohněm značně vidět. Přikládám její fotku. Také i nějaký obrázek krajiny poblíž hradu.





Po prohlídce hradu byl čas navštívit blízkou restauraci, kde jsme si dali naším průvodcem doporučenou houbovou polévku “Gubova juha”. Potom už následovala cesta na jih, do Portorože.



Slovinsko má sice malou délku mořského pobřeží. Za to velmi pěkného. Kdybychom takové krásné mořské pobřeží měli…..Tedy měli jsme ho, za vlády Vladislava Jagellonského na přelomu 15. a 16. století. Ale jen na malou chvíli.



Portorož je malebné přímořské město na slovinském pobřeží Jaderského moře. Leží poblíž historického města Piran, které je také oblíbenou destinací. O Piranu ale někdy příště, zasluhuje si nejméně jeden celý příspěvek.  Portorož  nabízí pěkné pláže, promenádu, přístav a hodně zajímavé jižní zeleně.


No a moře. Přestávka, kdy jsme naposled viděli moře (tedy byl to oceán na Madeiře) trvala deset let. O to víc jsem se na moře těšil. Sice jsem se v něm moc nekoupal, jen jednou jsem se do něj ponořil a po chvíli se vrátil do hotelového bazénu s vyhřívanou mořskou vodou, v mořských lázních Termaris, ve kterém jsem si každý den tohoto krátkého pobytu u moře užil.



Ubytováni jsme byli v jedné z budov komplexu Vile Park. To, co se mi na tomto hotelu kromě pěkné zeleně líbilo, byl i napůl zřícený malý kostel. Byla to výrazná dominanta vedne i v noci, kdy byl pěkně osvětlený.


 


Žádné komentáře: