Dnes to bude o jedné rostlině, která dříve bývala jednou z častěji pěstovaných. Dnes už je vidět jen zřídka.
Má slabost pro rostliny a zvláště ty pokojové, se u mě projevovala už hodně brzy. Když jsem chodil kolem přízemních oken, díval jsem se na kytky, v oknech vystavené. V době někdy víc jak před padesáti lety mě v nich zaujala “tlustá” rostlina s krátkými listy. Někdy také s květem, připomínajícím šťětku na holení (které dnes už také asi málokdo používá).
Kytka se mně líbila, ale v žádném květinářství jsem ji nikdy neviděl. Až někdy později, to už mi bylo pár roků přes dvacet, se objevila v takové zvláštní prodejně, kde se prodávaly pěstitelské přebytky. Vždy za pár korun, takže nebylo co řešit.
Ze začátku jsem z ní byl, jako z většiny těch nejnovějších, nadšený. Dobře rostla, tloustla a každý rok ji přibyly jen tak dva nové listy. Potom i vykvetla a po odkvětu se objevilo i pár semen, ze kterých vyrostly asi dvě malé rostliny. Už nevím, proč se se mnou ta původní rostlina rozloučila. Pravděpodobně jsem ji moc zaléval.
Zbyly ty malé, ale časem přibylo mnoho dalších rostlin a tak jsem je nakonec “uklidil” do prostor mého zaměstnavatele. Nejdříve byly na okně, kde je záhy nahradily větší oblíbenci. Tak skončily na chodbě, kde přežily nějakých patnáct let. ¨
Když jsem ji z lodžie letos stěhoval, překvapila mě svým květenstvím. Martin kytku vyfotil, já jsem ji štětcem opylil. Vypadá to, že se dočkám dalších semen a možná i dalších rostlin. Jak to tak bývá, někdy se člověk ve vyšším věku rád vrací k tomu, co se mu líbilo v mládí.
Nedávno jsem šel v ulici, kde v jednom okně měli dva krásné, kvetoucí exempláře. Kam se za nimi hrabou ty mé.
Zajímavostí je, že bělokvět se dříve nazýval krvokvět. Ale tohle jméno dnes už patří jen červeně kvetoucím druhům. Všechny pocházejí z jihu Afriky. Dnes jsou to spíš jen takové rarity pro pěstitele sukulentních rostlin. Jak jsem na internetu zjistil, jsou i celkem drahé.
Pro představu posílám odkaz:
