Dnešní den je nejkratší v roce a dnešní noc nejdelší. Zimní slunovrat je den, od kterého by pomalu, ale jistě mělo světla i slunce přibývat. Tak to vždy bylo a je, po noci je zas den, po zimě jaro. Po konci roku přijde rok nový.
Jenže s každým dalším rokem té konečnosti nějak přibývá. Každý rok je vzácnější. Dříve jsem se zimu snažil přežívat a nemohl jsem se dočkat jara. Připadá mi, že dřív jsem stále na něco čekal. A když to přišlo, čekal jsem zase na něco dalšího.
To se týkalo i nových kytek. Až poměrně pozdě se mi podařilo žít víc v přítomnosti. Užívat si i ty zimní dny, kdy je světla i slunce málo. Přesto i v těchto dnech je mi v přírodě dobře. Není sice pěkně zelená a barevná různými květy, ale i siluety stromů bez listí mají své kouzlo. A večery s knihou, to je také moc příjemný čas.
Dnešní příspěvek je poslední v tomto roce (a vlastně nevím, kdy přibude další, protože si beru zimní prázdniny), a tak bych se chtěl s návštěvníky těchto stránek, ať už jednorázovými, nebo i pravidelnými, na nějakou dobu rozloučit a popřát hezký konec roku a hodně zdraví a spokojenosti do roku nového. Hodně pěkných chvil se všemi blízkými, se všemi zelenými obyvateli vašich bytů, domů a zahrad, v přírodě, mezi stromy, loukami, v lesích, na horách a třeba i u moře.
