Dlouho jsem se nezmiňoval o tilandsiích. Přesto jsou to právě ony, které mě “vítají” na začátku každého dne už víc než dvacet let. Už je to takový ranní rituál. Jdu do koupelny
(ještě poměrně rozespalý), do umyvadla položím plastový tác, na který pokládám tilandsie, které chci rosit. Přes vanu položím delší a širší desku z plastu, na které dávám další tilandsie.
Každý den jsou na řadě tilandsie z jednoho ze tří oken, víc oken bohudík nemáme. Okno v kuchyni je už od začátku rozděleno na dva dny. Jeden den mi vychází ten menší kousek z jeho okna na úterý, kdy rosím ještě tilandsie z dalšího okna. A v pátek také, to je takový den, kdy je těch tilandsií na rosení málo, tak si od nich alespoň odpočinu.
Každá tilandsie má tak zajištěno, že je dvakrát týdně pořádně ze všech stran orosena převařenou a pochopitelně vystydlou vodou, pokojové teploty. Těch plastových postřikovačů, co už jsem na ně vypotřeboval, ty už bych ani nespočítal. To mi připomnělo, že už docházejí a budu muset co nejdříve objednat další.
O tilandsiích jsem toho napsal poměrně dost. Přesto jsem jich nikdy neměl tolik, abych se stal odborníkem na jejich životy. Nemám pro ně ani optimální podmínky. Byt v paneláku a les někde v Jižní Americe, to jsou místa, která nejdou srovnávat.
Přesto o tilandsiích mohu napsat, že mě příjemně překvapují, jak je alespoň větší část z nich odolná a přizpůsobivá. Ty choulostivé se se mnou rozloučily. Ty co zbyly mají potenciál mě přežít (jako velká část mých kytek), ale asi budou mít smůlu, protože zřejmě nebudu mít inspiraci, ani energii, abych jim hledal někoho, kdo je po mně zdědí a bude se o ně dál starat.
Většina tilandsií se v podmínkách, které jim poskytuji dostala z jejich přirozeného rytmu. Kdy rostou, kvetou, potom přežívají v následující generaci pomocí nových odnoží. Některá z nich za těch dvacet let nevykvetla, nové listy přirůstají, staré odcházejí.
Některé z tilandsií “viditelně” přirůstají, jiným to trvá několik let. Tedy zas v těch mých podmínkách. Ti, kteří jim dopřejí léto někde na zahradě, budou mít jistě mnohem spokojenější rostliny. Rozhodně nejsou pro někoho, kdy vyžaduje rychle rostoucí kytku.
V letošním roce kvetly asi čtyři tilandsie. Naposledy, začátkem prosince Tilandsia argentina. Taková “skromná a vděčná”. Kvetla už vícekrát, jistě jsem jí v minulosti také věnoval pár řádků. Teď vykvetla po několika letech. Tak přikládám pár Martinových fotek.
Žádné komentáře:
Okomentovat