Začal březen a tak mě napadlo, že bych mohl “poslat do světa” další příspěvek. Jaro se blíží, kvetou sněženky, v týdnu jsem letos poprvé slyšel zpívat skřivana.
Jak už to u mě začátkem roku bývá, začínám na internetu sledovat nabídky kytek. Protože v bytě už je plně obsazeno, zaměřil jsem se ještě na kytky, které bych mohl mít na lodžii.
Už před nějakými dvěma roky mě v jedné nabídce zaujala trpasličí bergénie Flirt. V loňském roce jsem na ni pozapomněl a v letošním roce ji opět v nabídce www.lumigree.cz našel. Kromě Flirtu jsem tam objevil ještě dvě zajímavé bergénie. Dragonfly Sakura, která by měla být nízká a jejíž květy by měly připomínat květy sakur. A bergénii Vintage Rose, která by měla být už poněkud větší, ale její květy na fotkách mě přesvědčily, že by také bylo dobré ji objednat.
Toto úterý odpoledne jsem je objednal a tento čtvrtek ráno mi byly doručeny. A to Lumigreen
sídlí na Slovensku. Přišly v pořádku, dokonale zabalené. Práce profesionálů.
Hned jsem je zasadil, ty dvě malé do truhlíku, tu větší do rozměrnějšího květináče. Obrázky budou, až povyrostou a rozkvetou. Kdo je chce vidět hned, ať se podívá na stránky Lumigreenu.
Proč právě bergénie? Měly by být nenáročné a odolávat i větším mrazům. Ty v posledních letech stejně většinou nejsou. Jsou to jedny z rostlin, kterých jsem si už léta všímal. Možná před dvaceti lety blízko místa, kde bydlíme, pod lesem, postavili takový atypický dům. Kromě příjemného černobílého psa, který neštěká, když jde někdo kolem je před domem vysazen trs nějaké menší bergénie, která každoročně pěkně a celkem dlouho kvete. To byla jedna z inspirací.
Potom mám s bergéniemi ještě jednu “příhodu”. Ta už je také pěkných pár let stará. Šli jsme na procházku za město, na místo, kam většinou nechodíme. Od té doby jsem tam nebyl. Na jednom místě byl vyhozený plastový pytel. Roztržený. Když jsem se podíval, co je v něm za poklady, uviděl jsem bergénie. No, nedalo mi to. Vysypal jsem je. Pomocí klacku jsem jim v zemi vyhrabal místa, do kterých jsem postupně všechny zasadil. Když potom za pár dnů pršelo, vzpomněl jsem si na ně, že budou zalité. Snad alespoň některá přežila.
Nejsou to jediné kytky, které by mi v letošním roce měly na lodžii rozšířit zelené osazenstvo. Ale o té druhé rostlině až někdy jindy.
Dnes k našim večerním procházkám. Tedy v době, ze které jsou Martinovo fotky, to byly spíš ještě odpolední procházky. Jsou z konce prosince a začátku ledna, kdy se brzy stmívalo. Slunce už zapadalo, nebo už zapadlo, na obloze se objevila první hvězda. Taková hezká, klidná atmosféra.
Chtěl jsem je s nějakým komentářem představit už dříve. Ale možná to také znáte. V lednu a v únoru se mi do ničeho nechce, snad jen do toho chození a zalévání. Snad to v březnu bude lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat